Tajemství Draculova labyrintu  
     
   
     
 

Tato klanová hra na způsob Dračího doupěte se hrála o prázdninách 2013. Mohl se do ní přihlásit kdykoliv kdokoliv z klanu od jejího začátku až do jejího ukončení, protože nikdo během hry nevěděl, kdo je v labyrintu před ním nebo jestli náhodou v něm soupeř neumřel a nezačíná ho procházet znovu. Hra skončila, až všichni hráči došli na konec labyrintu a alespoň jeden z nich objevil jeho tajemství.

Hráči se na začátku dozvěděli, že podle legend měl labyrint čtvercový půdorys 10 x 10 čtverců, takže si jej mohli nakreslit na papír, a vědět tak, kde se zrovna v labyrintu nacházejí. V labyrintu šlo každý den ujít a prozkoumat jen určitý úsek (čtverec), další až následující den. V každém úseku mohly být skryté smrtelné pasti, ale i vodítka k další cestě i tajemství labyrintu. Pokud v labyrintu hráč zemřel, mohl začít hrát znovu od začátku a bylo jen na něm, jestli se podruhé rozhodoval stejně nebo jinak.

Ve hře měli hráči zdraví, peníze i předměty. Jak s nimi naložili, i s těmi, co sami v labytintu objevili, bylo jen na nich. Zdraví během hry také přibývalo nebo ubývalo, podle toho jaká zranění hráč utrpěl, odpočinul si nebo vypil elixír.  Občas rozhodovalo i štěstí a hráč musel volit libovolné číslo od 1 do 6, aby se vědělo, jak situace dopadla. Pokud hráč nemohl každý den hrát, nevadilo to, prostě hrál další den. Akorát soupeř postupoval rychleji k cíli. Tak, jako v Bitefight.

 
     
 

A takto naše dobrodružství začalo . . .

Zvon v městečku pod kopcem před chvílí odbil půlnoc a ty teď stojíš v opuštěném zšeřelém chrámu za městem na úpatí Mlžných hor. Možná jsi to měl říci Norakovi, ale nejspíš by ti to zakázal. Skrze díry v polorozbořeném stropě dovnitř proniká měsíční světlo a dopadá na hromady sutin ležících na podlaze. Věříš, že po těch letech marného pátrání budeš mít konečně štěstí. Vykročíš k velkému kamennému oltáři stojícímu na druhém konci chrámu. Vytáhneš z kapsy malý zlatý symbol, který jsi našel v ruinách Morgotského opatství, a umístíš jej do mělké prohlubně v rohu oltáře. Chvíli se nic neděje. Pak se ale ozve tiché cvaknutí a o kousek dál se v podlaze odsune jedna kamenná deska. Pod ní jsou vidět úzké schody ozářené nepřirozeným zeleným světlem. Na nic nečekáš a rychle sestupuješ do podzemí. Ocitáš se v zatuchlé hrobce, ale jako upírovi ti to nevadí. Na konci vidíš zvláštní zrcadlo, v jehož skle se svíjí podivná zeleně svítící mlhovina. Zrcadlo je asi sedm stop vysoké a čtyři široké. Určitě je to portál, o kterém se psalo v Arkaneu, ztracené knize mistrů. Chvilku se rozhlížíš kolem sebe a přemítáš, zda-li se ještě někdy vrátíš. Jsi příliš mladý, dychtivý a nedočkavý po dobrodružství. Pak se nadechneš a vcházíš do portálu.

Máš plné maximální zdraví, které je 100 bodů. V tlumoku si neseš 62 zlatých, 2 kusy elixíru zdraví (každý obnoví 20 bodů zdraví), zlodějskou dýku, způsobující soupeři zranění 10 bodů zdraví a křesadlo na rozdělávání ohně. Teď si vyber tři z pěti možných diamantů, které můžeš mít u sebe - Rubín, Opál, Topaz, Achát, Jantar.

Poté, co jsi vešel do portálu (nacházíš se v sektoru J3), ztrácíš cit ve svém těle. Najednou je vše hmotné pryč a ty zastřeně vnímáš, jak jsi kamsi unášen. Po malé chvíli si opět začínáš uvědomovat své tělo. Než se však nad tím stačíš zamyslet, jsi opět zcela hmotný a automaticky dokončuješ krok, který jsi začal. Portál byl opravdu teleportem a ty se nyní nacházíš v podzemní chodbě. Vzduch je zde těžký a vlhký. Na severní stěně uvidíš symbol Draculy s nádherným rubínem ve tvaru briliantu uprostřed. Po těch letech hledání jsi konečně našel bájný labyrint. Potvrzuje to jeho symbol vyrytý do severní stěny labyrintu. Teď jen v něm najít bájný poklad.

Jsi v sektoru J3 a jediná cesta vede na východ. Můžeš přistoupit k severní stěně a pokusit se vyjmout rubín, vrátit se teleportem zpět a nepouštět se do labyrintu nebo pokračovat chodbou dál na východ.

Pro co se rozhodneš?

. . . . . .  od této chvíle už bylo na každém hráči.

 
     
 

Hru tehdy vyhrál Panket a získal 1000,- Kč. 

 
     
 

Takto vypadal Draculův labyrint a jeho pasti