Na počest velmistra Perseie a uctění jeho památky jsou každoročně udělována nejlepším z nás vyznamenání, která nesou jeho jméno. Není to jen pouhá cetka či něco, na co se bude v klanu prášit. Je to cena za odvahu, statečnost a houževnatost, ale i za obětavost, férovost a čestnost.

Byl jedním z nás. Obyčejným upírem plným bláznivých snů a tužeb. Černé války na něm ale zanechaly nesmazatelnou stopu. Proto se rozhodl všechen svůj um a znalosti nasměřovat k uzavření míru mezi rody upírů a vlkodlaků. Před tím ale byla svedena největší bitva v historii obou rodů, ve které padlo mnoho a mnoho dobrých bojovníků na obou stranách. Vítězství se ale přiklonilo na stranu upírů. Vlkodlaci byli výrazně oslabeni a pak poraženi. Wordan, staršina a nejvyšší z vlkodlaků, musel přijmout kapitulaci a pod trestem úplného vyhlazení rodu písemně přísahat navždy věrnost a oddanost upírům.

S takto formulovanou kapitulací ale Persei nesouhlasil. Říkal, že je přirozenou vlastností vlkodlaků jejich vzpurnost a nepoddajnost a tudíž by neměli být zotročování a trestáni za něco, co mají v krvi. Tím spíše, že je tak upíři sami stvořili. Za to si tehdy akorát vysloužil výsměch a opovržení z obou stran. Přitom chtěl jen zavést řád a pravidla, aby oba rody mohly vzkvétat a sílit. Dvanáct let po podpisu kapitulace bylo tělo velmistra Perseie nalezeno roztrhané na kraji Karpentského lesa. Vyšetřování nikdy nebylo uzavřeno. Upíři tvrdili, že to byli vlci a vlci zase, že upíři.

Až po mnoha desítkách let došel Persei a jeho práce uznání. Kruh zasvěcených složený z nejstarších a nejváženějších upírů a vlkodlaků udržující křehký mír mezi oběma rody se rozhodl udělovat těm, co ostatní převyšují svojí morálkou a čestností, co pomáhají nezištně druhým a slabším, cenu - řád, který ponese jeho jméno.  Nejvyšším oceněním se tak stal Blood Persei 1. stupně.