autor Strong

Jediná dívka co tu u něj byla, neřekla ani důvod proč ho zbila.

Moje duše teď trpí, nikdy ti to neodpustím.

Neměla si právo ubližovat mi dávno.
Věřil jsem tobě.... v té krásné době
Bylo to nedávno, cos přišla si ke mně
nezapomínám lehce,

byla si mládě vzal jsem Tě ke své vládě...

Snad jednou přijde den co ta dívka zničí jen
Přeji ti to z celého srdce, i když mě to mrzet bude
City nejsou nahraní, v klanu jsou lidi naštvaný.
Kdo měl mě alespoň trochu rád, pochopí, že dál nemůžu hrát.

autor Aaron

každý z nás má zbraň,
po které mají ze všech stran 
vlkodlaci plno ran. 

Na klanový rituál 
Strong ani Sprinter nepotřebují manuál. 

Když Oath a LuciusDaemonis vyhlašují klanové války, 
tak se všichni vlci jen dívají z dálky. 

Všichni doufáme, že Ord, Malibu a Rehident 
mají opravdu mimořádný talent. 

Norak nám mistruje 
šanci jít do našeho klanu má každý, kdo se registruje. 

Zkrátka kvůli Černé Perle 
musí vlkodlaci používat berle.

autor Lucius Daemonis, 14. 10. 2009

Potoky krvi z obetí teraz moje nemrtvé telo sýtia.
V objatí smrti ja zhliadol som Kainov chrám,
Na oltár večného zatratenia, svoju dušu pokladám.

  Mrazivý mesiac a pohrebných zvonov hlas, 
Na krídlach studenej noci vábia ma loviť zas.
Hľa, to ja, zrodený som v ohni pekelnej priepasti,
Upír Lucius Daemonis vyslanec smrti a bolesti.  

autorka Rogg

 

trny, zabodané v růži,

hřbitov, kde není se kam schovat,

Ten, jemuž mám se pochlebovat.

 

Pane můj, králi, veliteli,

proč nám hlad pevně velí?

Zářivá a silná kůže,

zkáza přijde, nepomůže.

 

Krev, krev, krev nastokrát

jenom krev budeme sát!

Víno zkázy, milování,

není žádné slitování.

 

Bez vína a krve braní

nepřežijem do svítání.

Snad stvůry jsme a možná lidi

možná duch, co tiše slídí.

 

Jen jedno jisté, cinkot zbraní

zajde v rytmu krvebraní

Jedno jisté, život tvůj

zajde v krvi, stůj co stůj.

 

Temnota a stín a prach

neubráníš vlastní strach.

jednou kousneš, není návrat,

Zbyde už jen brát a dávat.

 

Naše pýcha upíří,

dlí na krevním pilíři,

jednou zmizí krev a kosti,

vinou naší marnivosti.

 

Jednou vymře poslední,

trofej píle bitevní,

krev vyschne, život ztratí,

tma a prach, my vrazi svatí.

jasněji než jiné,

dívám se, a mám slzy v tváři,

že smrt mě už nemine.

V záři měsíce, leskne se ostří nože,

čekající na poslední můj dotyk,

odpusť mi, prosím, můj drahý Bože,

že na smutném místě, píšu tyto sloky.

 

Už je to tady......

 

zahaluje mne závoj smrti,

mráz mi běhá po zádech,

mé vědomí se pomalu hroutí,

vnímám svůj poslední nádech.

Naposledy vzhlédnu k temnému nebi,

má hvězda klesá ke mně,

s cinknutím padá nůž k zemi,

z mé zkrvavené dlaně.

 

Vysvobození.........

 

Najednou cítím úlevu,

všechno trápení zůstává stát,

já naposledy se ohlédnu

a chce se mi začít smát.

Tělo leží na onom smutném místě,

zahalené tmou,

- Tohle bylo to, co jsem si přála - Vůlí mou!!

  

Ráj...........

 

Ráj, nádhrený ráj,

kde neplatí žádný čas,

samé louky, lesy, kraj,

stvořený z nevšedních krás.

Já běžím po nejzelenější louce,

a vůbec nic už nevnímám,

do očí mi svítí slunce,

já běžím, běžím stále dál..

  

Zvrat?!?...........

 

Najednou v zádech mě zamrazí,

slyším nářek, pláč...

v té chvíli smutek mě porazí,

- ty hlasy přeci znám - Co jsou zač?

Slyším mámu, tátu,

jejich hlasy pronikají tichem,

zasadí mi to další ránu,

jako po ostří nože vpichem.

 

Cesta zpět už ale není..........

 

Teď už patřím jinam,

neboť život nedal se snést,

ale až teď to - sakra - vnímám,

že neuměla jsem jej dobře vést!!

Už nedá se nic vrátit,

já utápím se v smutku, žalu,

- !!za svůj čin teď budeš platit!! -

že zmařila jsi takto, toho krásného daru!!

 

Život.......

 

Tichý průvod, lidé v černém,

každý v ruce karafiát,

stojí tady, v zoufalství perném,

Ti všichni přišli mi sbohem dát??

Já vznáším se nad krajinou,

- to místo přece znám -

Však zde, s myšlenkou jedinou,

že právě zde, chci světu sbohem dát.