|
Kapitola 1. Podivné setkání Bylo krásné a voňavé dubnové ráno. Otevřenými okny knihovny bylo na ulici slyšet nějaký dětský křik a z přístavu sem doléhalo volání racků. Připravil jsem se a vyrazil jsem ven do města. Čekala mne práce. Již delší dobu sleduji podivné chování jednoho nekromancera. Plných 13 let byl nejvyšším prosektorem ve službách Asylesského chrámu. Před týdnem však byl zbaven funkce a propuštěn ze služeb pro neplnění svých povinností. Jen málokdo ve městě ví, co bylo pravým důvodem jeho propuštění. Ale faktem je, že knihovna v chrámu skrývá mnohá tajemství, a to včetně i těch zakázaných. Dharon, jak se vykázaný nekromancer jmenoval, přebýval ve vysoké věži na jednom ze tří vršků, na kterých se město Imust Taar rozkládalo. Musel jsem si pospíšit, protože každé ráno někam mizel z města směrem ke Karpentskému lesu a sebou vždy něco těžkého vlekl. Nechtělo se mi to líbit. Tušil jsem, že má v úmyslu něco zlého a podlého. Možná pomstu, možná vraždu. Asi se ptáš, proč já knihovník se o takové věci starám a co je mi vlastně jako knihomolovi do toho? Dobrá příhodná otázka. Tak tedy. Nejsem obyčejný knihovník. Patřím k Bratrstvu Luny, tedy k jednomu bratrstev nekromancerů, která střeží tajemství zakázaných rituálů. Tyto rituály jsou popsány ve starých knihách a knihy jsou přísně střeženy v několika knihovnách světa. Knihovna v Silversandu a zde v Asylesském chrámu k nim také patří. Knihovnu mají vždy na starosti kněží a prosektor má klíč od té části knihovny, ve které jsou ukryty knihy se zakázanými rituály. Bratrstvo Luny několik měsíců sledovalo Dharona a podezřívalo jej, že se pokouší o zakázanou magii. Nikdy se mu však nic nedokázalo. Až nyní. Ztratil se totiž Dekameron, jedna stará kniha se zakázanými rituály. A hlavním podezřelým byl samozřejmě Dharon, který však dělal, že o ničem neví. Bylo asi půl deváté, když se Dharon objevil ve dveřích své věže. Krátce se rozhlédl a pak vyrazil nejkratší cestou k severním hradbám města. Za půl hodiny opouštěl město a měl tentokrát zjevně na spěch. Mířil rovnou ke Karpentskému lesu, nad kterým se vznášel ranní opar. V lese jsem měl hodně co dělat, abych jej jako vždy neztratil. Ale dnes mi přálo štěstí. Po asi 8 hodinové cestě hustým lesem jsem v jeho stopách dorazil na úpatí Karpentských hor. Ve skále přede mnou byla malá puklina. Sotva tak, aby se jí protáhl dospělý člověk. Podle ušlapané trávy kolem, musel Dharon tudy nedávno projít. Opatrně jsem vstoupil do pukliny. Byla to vlastně úzká štěrbina. Jakýsi tmavý tunel, jednou širší a jednou užší. Cesta mi trvala nekonečné 2 hodiny. Byl jsem odřený a unavený. Najednou z ničeho nic jsem se po ostré zatáčce ocitl venku na malém prostranství. Měsíc byl v úplňku a přede mnou se tyčil polorozpadlý starý chrám. S největší ostražitostí jsem do něj vstoupil.
To co jsem spatřil, naplnilo mé černější obavy. Chrám naplňovalo světlo z krvavých svící a Dharon, skloněn uprostřed chrámu nad jakousi hrobkou, vyvolával Rituál černé smrti. Dekameron ležel na kamenném oltáři opodál. Při tomto rituálu je z hlubin země vyvolána nezměrná dávná síla a ta je pak přenesena na nějakého mrtvého bojovníka. Rituál je velice nebezpečný, protože jeho úspěšnost provedení je jen 1 %. 1% pro toho kdo rituál vyvolal. 99% lidí, kteří kdy rituál vyvolali, zemřelo okamžitě bolestivou smrtí po jeho dokončení. Rituál sám o sobě je vždy úspěšný, ale za jakou cenu. Dharon si asi myslí, že on je ten vyvolený a že on bude patřit k těm šťastným, kteří budou moci ovládat bojovníka smrti. O jak se mýlí. Připlížil jsem se blíž, abych viděl lépe a mohl případně včas reagovat. Dharon byl plně soustředěný na dokončení rituálu a co se děje za ním nevnímal. Schoval jsem se za třetí sloup a vyčkával. A pak se to stalo. Ozvala se dutá rána, jako když pukne skála. Pak se zablesklo a hrobku obklopil oheň a dým. Dharon i já jsme nehnutě stáli a zírali na to, co se zvedalo z hrobky. Rohatý pekelný démon. Bojovník smrti s krvavými drápy místo rukou.
Jak už jsem říkal, přežije jen 1% těch, kteří bojovníka vyvolají. A tak se i stalo. Dharon vysílený rituálem nebyl schopen myslí ovládat bojovníka a ten náhlé svobody ihned využil. I když také ještě slabý, vrhl se na omámeného Dharona a jediným trhnutím mu utrhl hlavu. Dharonovo tělo kleslo k zemi a odhozená hlava přistála u mých nohou. S výkřikem jsem ustoupil a to se stát nemělo. Bojovník ucítil i mojí přítomnost a rozeběhl se ke mně. Na nic jsem nečekal a dal se na zběsilý útěk z chrámu. Stačilo jen pár metrů a mohl jsem zmizet bojovníkovi v puklině. Ale moje kosti na sprint nejsou zvyklé. Spíš mi svědčí pomalá rozvážná procházka. Bojovník mne dostihl, povalil na zem a připravil se ke smrtícímu úderu. |
