Kapitola 9.

Je změna život?

Asi týden po odjezdu Noraka jsem byl svým velmistrem požádán, zda bych se nechtěl zúčastnit archeologické výpravy do Adamantských hor. Upíři tam prý v jednom z údolí narazili na něco, co vypadalo jako kusy bájné Brány předků. To jsem si nemohl nechat rozhodně ujít. Nakonec jsem v horách strávil skoro jedenáct měsíců.

Jen abych vám vysvětlil, proč jsem se vzdal tepla domova a vydal se severozápad hluboko do nehostinné krajiny. Objev bájné Brány předků byl objevem století a možná, když pominu vykopání Durijského kolosu v Rudých horách, i tisíciletí. Skoro každý o ní alespoň jednou slyšel nebo četl. Stala se vytouženým grálem, po kterém pátraly stovky archeologů. Pokud by se jí podařilo znovu sestavit, umožňovala by to, čemu naši předci říkali transmutační, či chcete-li reinkarnační skok.

Ptáte se, co že to byl transmutační skok? Vysvětlím.

Jak na zemi přibývalo upírů a vlkodlaků a samozřejmě konfliktů mezi nimi, dohodli se kdysi jejich velmistři, že celou zemi rozdělí na menší území. Území se pak jednodušeji spravovala a nebylo tolik konfliktů. Na každém z území pak byla s pomocí znalostí mojí rasy vztyčena brána, která umožňovala průchod do kteréhokoliv části země. Jedno území jste opustili a na jiném se objevili. Jenže bran se začalo brzy i zneužívat. Například, když někdo porušil pravidla, stačilo, aby včas odešel na jiné území, kde nesměl být trestán za to, co provedl jinde. Takže brány začaly být postupně střeženy a během Černých válek byly nakonec všechny preventivně rozebrány a ukryty neznámo kde. I když je po válkách mnozí hledali, ti, co by něco věděli, buď byli po smrti nebo si nic nepamatovali.

Zkrátka objev naší brány bylo něco tak významného, co jsem si rozhodně nechtěl nenechal ujít. Ale dost o mně a vraťme se zpět k Norakovi a jeho klanu.

Během toho roku, co jsem byl na vykopávkách, se stihl Norak stát nejen prvorozeným, ale dokonce si ho zvolili za velmistra. Postupně opravil celý hrad prvorozených a v dolech oficiálně obnovil pravidelnou těžbu. Jejich pokladnice teď přímo přetékaly zlatem a ďábelskými kameny.

Jako prvorozený získal přístup do Velké knihovny, o které nemněl ani ponětí, že na hradě existuje. Stačilo ale stisknout písmena GF v nápise „Yhink fozolif nurtec dalv cemej uber topret nuh dlog“ na zrcadle v galerii předků a zrcadlem pak šlo volně projít. (jistě jste poznali, že nápis není v žádné cizí řeči, ale stačí ho číst odzadu)

Knihovna prvorozených obsahovala odpovědi snad na všechno. Byly zde záznamy o každém bojovníkovi a každém klanu, jejich úspěchy i zrady, přístupová hesla a klíče a další a další přísně střežená tajemství až po to největší, skrytou identitu každého bojovníka. Byly zde bojové statistiky a přehledy účinností všeho dostupného vybavení. Popisy a rozbory možných taktik a strategií bojů a vedení válek. Nejlepší techniky a postupy při vyhlašování rituálů. Neskutečný poklad nashromážděný mnoha generacemi prvorozených.

Během toho roku, co jsme se spolu neviděli, Norak založil i ten nový klan, o kterém mluvil, a znovu tak sjednotil bývalé bojovníky Black Pearl. Strážní hláska ve Stříbrných horách ožila stavebním ruchem, dostala nový kabát a stala se předsunutou upíří základnou, ze které se snadno podnikaly výpady do Vlčích kopců. Jenže pak se na sklonku roku stalo něco, co tvrdě postihlo všechny upíry i vlkodlaky a to bez rozdílu. Třináctého prosince l.p. 2010 byly Nejvyšší radou v Darmooru vydány úplně nové zákony a pravidla lovu (říkali jim nový bojový systém).

Změna byla tak zásadní a od základů překopala vše, na co byli upíři a vlkodlaci dosud zvyklí, že mnoho bojovníků na obou stranách si dobrovolně vzalo život. Hezký dáreček pod stromeček.

Asi nejzásadnější bylo, že veškerý život a aktivita upírů a vlkodlaků byla omezena jakousi lovnou koncesí. Ulovit víc, než bylo stanoveno denním limitem, prostě nešlo. Mohli jste si sice za kameny k ní přikoupit zvýšení denního limitu, ale bylo to pouze dočasné. Jakmile jste jej vyčerpali, nešlo dělat nic jiného než jít makat na hřbitov.

V souladu s novými nařízeními do všech klanů a ke všem bojovníkům v zemi dorazili magičtí kováři a během jediné noci překovali všechno jejich vybavení. Často se tak staré a skvělé vybavení stalo přes noc bezcenným a bojovníci museli zamířit k obchodníkům, kteří už nabízeli pouze nové a samozřejmě dražší vybavení.

Ve všech městech vyrostly kostely, které se staly domovem mocných léčitelů, a arény, kterým se ale brzy začalo přezdívat Domy bolesti. Mohl v nich bojovat kdokoliv s kýmkoliv bez jakýchkoliv limitů či omezení. Bojovník s největším počtem vítězství za měsíc pak získal Pohár vítězů a velice tučnou odměnu. Pokud ale arénu trvale obsadil nejsilnější bojovník, mohli ostatní na pohár klidně zapomenout. 

V krajích se začali objevovat i noví kouzelníci, kteří uměli vyvolávat nové neznámé rituály. Ti nejlepší zvládali i prastarý rituál vyvolání pečeti od Brány do podsvětí. Jenže k otevření brány bylo potřeba takových pečetí sedm a klany začali o ně mezi sebou bojovat. Klan, který získal všechny pečeti a podařilo se mu s nimi otevřít tajemnou bránu, získal na čas značné bojové výhody. Brzy se ale ukázalo, že pokud se nejsilnější klan rozhodne, že nikomu jinému nedovolí otevřít bránu, nikdo mu v tom nezabrání. Mocné klany se tak staly ještě mocnějšími a slabé slabšími. 

Pokud klan chtěl, mohli mu kouzelníci vyvolat i přesnou kopii jedné z deseti prastarých magických vlajek, které byly používány v Černých válkách, a které všem členům klanu vylepšovaly jejich schopnosti. Jejich krádeže se brzy staly pro mnohé klany oblíbeným sportem a zábavou.

Změny na trhu přinesly i oživení poptávky po příležitostných výdělcích. V každé hospodě se začaly objevovat vývěsní tabule s úkoly a kdo z bojovníků měl zájem, mohl zkusit své štěstí a přivydělat si. Navíc, jak populace lidí rostla, v údolích přibývaly farmy, vesnice se stávaly městečky a města metropolemi. Stačilo se přisát a hostina mohla začít. Jenže to mělo i negativní dopad. Upíři a vlkodlaci byli vytlačováni ze svých obvyklých domovů a museli si hledat nová útočiště. Někteří úspěšně a jiní méně. Byli na ně pořádány hony a bohatě se za jejich smrt platilo. Jistoty se změnily na nejistoty, zaběhnutý řád v chaos. Ve všech krajích vládl neklid a napětí. Jen připravení mohli přežít, jen silní toho využít ve svůj prospěch. A tak se přesně stalo. Slavný klan Essen s mistrem Transivalem se otřásal v základech, mistr Liuz svůj klan rozpustil a nejctihodnější z vlkodlaků, Hibuna a Bůvol z klanu Wurlaců, zvažovali dobrovolnou sebevraždu. A tehdy se naplno projevilo, že patřit k prvorozeným bylo to nejlepší, co se mohlo Norakovi přihodit.

Tím, že prvorození mezi sebou spolupracovali a nerozlišovali, kdo je vlk a kdo je upír, všechny informace a novinky si okamžitě předávali, zkoušeli a vyhodnocovali. Ze statistik bojů tak byly získány potřebné vzorce chování a závislostí pro nejvyšší efektivitu lovu, účinnost vybavení a pro optimálním využití a rozložení statů a modifikátorů. A to jak při lovu v jeskyni, tak při boji s nepřítelem. To byla rozhodující věc, která přispěla k jejich rychlejšímu růstu a zvyšujícímu se náskoku před ostatními. A tehdy vzniklo dnešní Brotherhood of Darkness.

Členem bratrstva se mohl stát kdokoli, kdo vstoupil do klanu, který patřil bratrstvu. Ať už tím klanem byl klan upírů či vlkodlaků. V každém z nich byl vždy minimálně jeden prvorozený a ten vždy dohlížel na dodržování pravidel a zásad bratrstva. O tom, který klan je klanem bratrstva, věděli ale pouze a jen prvorození. Pouze jediný z těchto klanů pak nesl veřejně název Brotherhood of Darkness, protože Norak moc dobře věděl, co by pro ně znamenalo se veřejně přihlásit k bratrstvu. Tím spíše, že v bratrstvu byli i klany vlkodlaků.

To, že většina prvorozených zůstala ukryta před všetečnými zraky ostatních klanů mělo však i obrovské výhody. Prvorození tak věděli skoro o všem, co se v soupeřících klanech děje, co plánují a co se v nich zrovna rozebírá. Tou největší trofejí pak bylo získání spojenců přímo uvnitř BKP.

Přišel čas se vrátit do opuštěného sídla Black Pearl a udělat z něj hlavní základnu bratrstva.  

pokračovat