Kapitola 5.

Spravedlnost

Zatímco byl Norak na Sailandu, do města Imus Taar se začaly stahovat všelijaké podivné existence. Jako by cítili přítomnost zla a nechtěli si nechat ujít příležitost na kořisti. Bylo jasné, že vliv bojovníka smrti přesáhl hranice Karpentského lesa.

Uplynulo už sedm dnů a Norak se stále nevracel. Marně jsem každý večer vyhlížel v přístavu lodě vracející se z jihu. Ani dnes večer nikdo nepřiplul. Muselo se něco stát. Buď se nedostal na ostrov, nebo se, blázen, pokusil ukrást krev. Na tu nejhorší možnost jsem raději ani nepomyslel. Smrt mistra Noraka by znamenala konec mým nadějím.

Jak jsem tak přemýšlel, někdo zaklepal na dveře mého domu. Že by Norak? Že by připlula ještě nějaká loď? Zvedl jsem se a šel otevřít. Za dveřmi stál bohužel někdo jiný.

"Přeji dobrý večer, mistře Quantare," oslovil mne neznámý, sundal z hlavy kápi a postoupil do světla. "Vy mne nepoznáváte?" 

"Ať hrom bací do Asylesského chrámu a spálí všechny zakázané knihy, kde se tu v tuhle dobu berete? Jste to skutečně vy? Co se to s vámi stalo a jak to vypadáte?" 

"Jsem to já, mistře, a vidím, že mne nepoznáváte. Cožpak jsem se o tolik změnil?"

Nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Přede mnou stál Norak. Jiný, mladší a silnější.

"Proboha jak jste se do města dostal? Na poslední lodi, která dnes připlula, jste nebyl."

"Nebyl. Měl jsem jinou dopravu. Lepší a rychlejší. Podívejte," a ukázal směrem k obloze.  Mezi hvězdami na temně modrém nebi se vznášel velký černý drak. Norak se mu poklonil, drak úklonu opětoval, otočil se a zamířil k jihu.

"Přistáli jsme kousek za hradbami. Můžu už konečně dál, mistře Quantare? Ještě teď  se mi točí hlava. Dlouho se nezdržím. Musím se vrátit zpět ke svému klanu zařídit vše potřebné." Přikývl jsem. Norak vstoupil a zamířil rovnou ke krbu, kde pohodlně se posadil do křesla.

"No začnu asi tím," spustil Norak," že na Sailand jsem dorazil v pořádku a dokonce i audienci u převora jsem získal bez problémů. Whitening byl velice vstřícný. Překvapilo mne, kolik toho o našem světě ví. Rozhodl se nám pomoci a vzal mne do pokladnice, kde chrání pohár s dračí krví. Jenže místo jednoho mi ukázal tři poháry a já musel vybrat ten správný. Ten, který mne posílí nebo zabije. Vybral jsem stříbrný pohár a napil se. Najednou se se mnou zatočila jeskyně. Cítil jsem, jak se mi krev začíná vařit. Mé kosti jako kdyby navrtávali tisíce červotočů. Kůže mi začala praskat a v otevřených ranách se objevovalo syrové maso. Bolest s tím spojená byla obrovská a vědomí mne opustilo. Nohy mne neunesly a já padl v mdlobách k zemi. Víc si z jeskyně nepamatuji.

Probral jsem se po týdnu v domě Quinta. Všechny mé rány byly ošetřeny, ovázány a nic mne nebolelo. Jen jsem měl podivný pocit přítomnosti čehosi cizího v mém těle. Něčeho velkého a mocného. Něčeho, co se učilo se mnou žít a přežít. Quinta mi později vysvětlil, že reakce mého těla byla správná a právě taková, jak je popsána v jejich knihách. Kosti se stávají pevnější, maso houževnatější a kůže získává schopnost odolávat všem poškozením. Ba co víc. Z kůže se stává zbraň. V případě potřeby kůže dočasně zrohovatí a z některých chlupů se stanou nebezpečně ostré výrůstky či hroty. Krev v těle získává samouzdravovací účinky, stejně jako u draků. Poslední zvláštností je i proměna celkové vzhledu. Proto, mistře, vypadám o 15 let mladší a silnější. V případě ohrožení je ze mne smrtící a téměř nezničitelná zbraň. Kruhy osudu se začaly pomalu otáčet.

Uplynul týden a byl jsem dokonale fit. Quinta, který mé rány každý den mazal zvláštní bylinnou mastí, mne dnes ráno odvedl k převorovi. Whitening měl z mého rychlého uzdravení opravdovou radost a dokonce mi nabídl možnost dopravy zpět sem do města. S díky jsem přijal a nyní jsem tady. Bojovník trojjediné krve, který má sílu zničit bojovníka smrti."

Seděl jsem v křesle proti němu a díval se do jeho očí. Zvládne ten úkol? Je na něj dostatečně připraven? Norak mezi tím pokračoval.

"Mistře Quantare, ještě teď v noci odcestuji zpět ke svému klanu. Nebudu se tam nikomu ukazovat a nikomu nic říkat. Zbytečně by mi to rozmlouvali. Jen sepíši svoji poslední vůli a vrátím se. Příteli a mistrovi J.E. Akobovi napíši krátkou zprávu, ale bez podrobností. Již teď měl podezření, že se něco děje. Budu jej muset oklamat a vše zařídit tak, jako kdybych zmizel. Ale teď už opravdu musím jít. Čeká mne dlouhá cesta tam a zpět. Pokud půjde vše dobře, za pět dní mne tu máte zpátky." Norak se s těmi to slovy rozloučil, vstal, sebral svoji pláštěnku a zamířil ke dveřím.

"Hodně štěstí, Noraku. Ať tvá cesta domů je klidná. Já zatím tady připravím vše potřebné." S těmito slovy jsem se s ním rozloučil a jen jsem doufal, že  do té doby mé město nevyplení bojovník smrti. 

pokračovat