|
Kapitola 4. Dvě zprávy Uplynul týden od událostí v Karpentském lese a zdálo se jako by se nic nezměnilo. Zdání ale obvykle klame. V Karpentském lese začala mizet zvěř a někteří lovci se z lovu nevrátili. Přisuzovalo se to jako obvykle divoké zvěři. Já ale věděl, že je to zlé znamení. Až dojde zvěř, budeme na řadě my. Po svém návratu z lesa jsem ihned poslal zprávu Bratrstvu luny, jehož jsem členem, a požádal jsem velmistra řádu o vyslání pomoci. Lordu Beimovi a radě města jsem zatím nic neříkal. Ještě bych tím víc situaci zhoršil a rada by všechny nekromancery vyhnala z města. Včera jsem dostal první zprávu od mistra Noraka. Píše se v ní, že někteří nepoučitelní se nezměnili, ale že všechno zlé je prý pro něco dobré. Pokud chcete, přečtěte si ji sami. Já už ji četl.
pro přečtení klikni na dopis Zpráva od Noraka mne velmi znepokojila. Zlo, které bylo vypuštěno na zem, začíná působit a ovlivňuje zdravý úsudek nás všech. Zjevně bojovník smrti v lese nečinně nesedí a mizející tvorové mu asi slouží nejen k přežití, ale i k obětním rituálům. Jak jsem tak přemítal, náhle někdo zaklepal na dveře mého domu. Třikrát krátce a dvakrát dlouze. Smluvené znamení našeho bratrstva. Spěchal jsem otevřít. Na prahu stál Prudent, velmistr bratrstva osobně. Pozval jsem jej s hlubokou úklonou dál. Nevěřil jsem vlastním očím, kdo za mnou přišel. Je tomu už tomu dávno, kdy býval mým žákem. Učil jsem jej číst v tajných knihách a poznávat dobro od zla. Dnes je naším velmistrem a já jsem na něj pyšný. Zasunul jsem petlici do dveří a otočil se. Stál přímo za mnou, v pravé ruce držel meč a levou zhmotňoval zářivě bílou lebku.
"Quantare, můj učiteli, tvá zpráva byla to nejhorší, co nás mohlo potkat. Bojovník smrti nebyl nikým vyvolán plných 372 let. Tehdy zabil tisíce lidí, způsobil mor a choleru. Umírali všichni, ať to byl člověk, nekromancer, upír či vlkodlak. To se nesmí opakovat a je nutný rychlý zásah. Problém je v tom, že jediná kniha, která popisovala přesný postup jak bojovníka přemoci je v Silversandu. Tedy byla tam až do nedávna. Tamní vládce celou zakázanou knihovnu daroval nějakému hrdinovi za záchranu svého města a ten si ji odvezl pryč." "Velmistře," dovolil jsem si jej přerušit, "není to problém, protože já vím, o koho se jedná. Nedávno jsem se s ním setkal. Je mistrem jednoho severního klanu upírů." "Dobrá tedy, tím lépe. Pokus se tedy tu knihu od něj co nejdřív získat. Jediné co jsme totiž v našich kronikách našli je, že bojovníkovi smrti se může postavit jedině tvor s trojjedinou krví a bude k tomu potřebovat meč z ryzího zlata s postříbřenou čepelí a magickou lebku nekromana. O tvorovi s takovou krví nic nevím, ale obě dvě věci mám sebou a nechám ti je tady. Celou věc bohužel nemůžeme zveřejnit, protože by se to obrátilo proti nám a našemu světu. Potají jsem proto poslal zprávu všem spřízněným bratrstvům, ať najdou tvora s trojjedinou krví a pokud se tak stane, ať jej přivedou sem za tebou. Ty mu pak předáš meč a lebku. Pak už je vše jen na něm. A ještě jednu věc, Quantare, musíš vědět. Ten, kdo se mu postaví, nepřežije. V kronikách se píše smrt za smrt. Jedině tak lze zrůdu uspokojit a nasytit. Je na tobě, zda to tomu tvorovi řekneš nebo utajíš, ale já už musím jít. Můj čas je příliš drahý a mne je potřeba na mnoha místech. Teď je to na tobě Quantare. Získej knihu, a pokud se najde zachránce, pouč jej, co má dělat. Sbohem, odcházím." Velmistr domluvil. Otočil se ke dveřím, odsunul závoru a odešel z mého domu. Šel jsem raději spát. Ráno mě čekala cesta na sever za Norakem.
Ale ráno bylo všechno jinak. Dostal jsem druhou zprávu od Noraka. Přitáhl jsem si židli ke krbu a dal se do čtení. I vy si ji můžete přečíst.
pro přečtení klikni na dopis Dočetl jsem a sroloval zprávu. Byl jsem rád. Především proto, že můj přítel Norak zůstal mistrem a po druhé, že nemusím jet na sever. Mám týden na to, abych se důkladně připravil. To, co sebou veze, může totiž rozhodnout o našem dalším bytí a nebytí. Tedy pokud se najde tvor trojjediné krve. Musím se vypravit do Asylesského chrámu. Snad tam bude o něm v knihách někde nějaká zmínka. S touto myšlenkou jsem opustil svůj příbytek. |
