|
Kapitola 6. Začátek nebo konec? Uplynuly tři dny od oné noci, kdy se nepravděpodobné stalo možným a kdy rozum převážil nad vrozenými instinkty. Byl večer a Norak odpočíval zabořený ve velkém křesle před hořícím krbem. Vedle něj na malé stoličce seděla Hibuna a držela jej za ruku. „Noraku, na mé zahradě tě někdo očekává. Měl bys tam jít, pokud tě tedy Hibuna pustí. Už tě takhle drží tři hodiny,“ usmál jsem se a zmizel jsem v knihovně. „Opatrně, já ti pomůžu.“ „Není třeba, Hibuno, už si toho pro mne udělala dost. Ty tvoje masti a zábaly jsou hotový zázrak. Jen díky tobě a Quantarově magii jsem se dokázal tak rychle uzdravit. Ale ještě mne čeká dlouhá cesta, než se mi vrátí plná síla a zdraví. Musím být trpělivý.“ Norak opatrně vstal, sebral hůl, kterou měl opřenou o křeslo, a pomalu si to zamířil do zahrady. Vzal za kliku a otevřel dveře. Pod schody stála žena. Nádherná a smyslná žena, oděná v gepardí kůži a s mečem u pasu.
"Dobrý večer. Jsem Osara, strážkyně tohoto kraje. Moje moc sahá od Šeptajícího jezera na západě až k Vlčím kopcům na východě a od Mlžných hor na severu až Ostrovům prokletých duší na jihu. Vím o všem co se v mém kraji děje a o čem nevím, o tom se dříve nebo později dozvím. To, co jsi nedávno dokázal, na mne udělalo veliký dojem. Věděla jsem, že přijde bojovník smrti, protože jsem znala věštbu, ale unikal mi její smysl. Tak to s věštbami totiž chodí. Dají se vyložit více způsoby. Posuď sám. Toto mi bylo předpovězeno samotnou Therou z Mlžných hor.
Až bojovník se z temných hlubin zrodí perla barvy noci se ti velmi hodí jeho smrt musí být zaplacená krví trojí zemře hroznou smrtí, kdo s ním život spojí někdy se i zázrak může stát když moudrým podaří se smrtku obehrát.
Sám vidíš, že jsem neměla moc záchytných bodů. Jenže pak jsem dostala zprávu od ctihodného převora Whiteninga, že si jej navštívil a uspěl ve zkoušce. A pak vše začínalo dávat smysl. Jméno tvého klanu, tvá trojí krev a tvé přátelství s moudrým Quantarem. Začala jsem sledovat všechny tvé kroky. S Quantarem se známe dlouho. Ještě když žil ve městě Tisíce vodopádů nad Šeptajícím jezerem. Byla jsem tehdy malá holka chtivá po vědění a Quantar byl ochotný mne učit a radit mi. To, co jsem dnes, jsem hlavně díky jemu. Kdyby sám chtěl je dávno strážcem, protektorem nebo dokonce vládcem nad mnohými krajinami. Ale on je spokojený tady v Imus Taaru. Když jsem jej nedávno navštívila, vyprávěl mi o tobě a o tom co chystáte. A vše bylo naráz jasné. Stále mi však vrtal hlavou ten poslední verš a to, že se může stát zázrak. Proto jsem Quantarovi poradila, aby nehledal v bílé či zelené magii, ale zkusil něco z černé magie a konkrétně ze zakázaných rituálů. Pokud existuje cesta zpět, bude to jistě zakázaná cesta. No a Quantar skutečně jeden rituál našel - prastarý Moggotský rituál červa. A vše se zdálo najednou snažší. Jenže pak se to zkomplikovalo. Naštěstí jsem Quantarovi poradila přidat do výluhu při rituálu květy kypreje. Tak trochu jsme tě tehdy očarovali. Od té chvíle jsem mohla vidět to, co vidíš ty. Například jak tě bojovník zajal a uvěznil. Sama ale nemohla zasáhnout, musela jsem využít jedné mé a tvé známé. Víš koho? No jasně. Proč myslíš, že se tam tak najednou Hibuna objevila. Byla právě nablízku a nikoho lepšího jsem si ani nemohla přát. Pak už to bylo jen na vás. Ty jsi zabil bojovníka a ona tvé tělo, které by jinak shořelo na popel, donesla Quantarovi. Tehdy se naplnil i třetí verš mého proroctví - když se moudří spojí, podaří se i smrt obehrát. Jak už jsem řekla, Noraku, obdivuji, co jsi dokázal pro tento kraj. Máš moji vděčnost. Ale život jde dál. Ať se nám to líbí nebo ne, má v něm své místo dobro a zlo. Vše ale musí být vyvážené. Bez zla by nebylo dobro ani velkých hrdinů. Víš, co budeš teď dělat?" "Asi se zítra vrátím ke svému klanu, už se mi stýská a již dlouho o mně neslyšeli. Mistr J.E.Akoba si také jistě dělá starosti. Nechci to déle oddalovat." "No než tak učiníš, měl by sis ale udělat jednu malou zajížďku do Mlžných hor. A pokud vím, hrad mistra J.E.Akoby je po cestě. V samotném srdci Mlžných hor leží malá vesnička Puli. Žije tam žena jménem Sirena a ta tě dovede do Třpytících se jeskyní, kde přebývá Thera ve svém třpytivém podzemním království. Nech si od ní předpovědět svoji budoucnost a možná..." V tu chvíli jsem ale jejich rozhovor přerušil.
"Už toho zpovídání nech, Osaro. Norak ještě není úplně zdráv a navíc jej ráno čeká dlouhá cesta. Měl by si jít odpočinout. Už jsem mu všechno sbalil." "Omlouvám se, Noraku, že jsem tě tak dlouho zdržela. Chtěla jsem jen osobně poznat přítele Quantara, o kterém mi tolik vyprávěl. A to nemluvím ani o tom. že si mu zachránil život. O to víc máš můj vděk. Ale už opravdu musím. Night, můj drak, už na mne určitě netrpělivě čeká." "A potkáme se ještě někdy, Osaro?" "Možná. Kdoví. Ať tě Rás al Ghúl v Perseovi provází na tvých cestách." Osara se lehce uklonila oběma mužům a zmizela v potemnělé zahradě. "Zajímavá žena, že?! Je cílevědomá a hlavně spravedlivá. Měří každému stejně a podle práva. No nic, Noraku, pojď, jdeme spát." První kapitola znovuzrozeného Noraka byla právě napsána. |
