Kapitola 8.

Časy se mění

Vlčí kopce - tak se od nepaměti nazýval horský hřbet, ležící na západ od řeky Harcama. Byl to kraj drsné a divoké pahorkatiny i vysokých a nepřístupných hor, jejichž nadvládu jste pocítili, sotva jste překročili Harcamu.

Kopce a kopečky jsou zprvu jen malé a nízké, ale postoupíte-li dále na západ, obklopí vás po několika mílích změť kopců a vysokých horských hřbetů, které se navzájem proplétají, kříží a větví jako chapadla obrovské chobotnice. Hory se postupně stávají strmější a nehostinější, čím západněji postupujete. Tam, kde pak končí pásmo lesů, přechází jejich nejvyšší vrcholy v stříbrně jiskřící ledové štíty, které se tyčí k nebi jako výbuch zloby či poslední výkřik Stvořitele a zcela uzavírají severní obzor. Za nimi se prý již nachází země zapomnění. Poslední brána, kterou podle starých legend vstupují duše nešťastníků do míst věčného zatracení.

Vlčí kopce jsou drsné a divoké, ale i krásné. Snad stovka potoků, potůčků a horských bystřin stéká ze strání a svahů, aby se v údolí spojovala v menší či větší říčky, které pak jako nezbedné děti spěchají na východ ke své matce - velké řece Harcama. Jejich voda napájí mokřadla i bezedné tůně ukryté v lesích a zavlažuje mělká údolí s hebkou zelenou trávou. Hluboké rokle, úzké soutěsky, hučící a v slunci duhově se třpytící vodopády, jezírka s průzračnou vodou i osamělé a smutně mlčící hory stále zahalené šedivým příkrovem mlhy a tajemna. To jsou Vlčí kopce.

Na kamenitých svazích lze tu a tam spatřit malá polička, přinášející skrovnou úrodu. Obyvatelé kopců se především zabývají lovem zvěře a chovem chundelatých horských ovcí, jejichž vlna je ve městech na jihu velmi žádaná.

Život je tu těžký a zdejší horalé se musí pořádně ohánět, aby vůbec přežili. Nestěžují si však. Milují své kopce a nikdy by je za nic nevyměnili. Jejich hornatý a těžko přístupný kraj je pro ně totiž po dlouhé věky zárukou klidu a svobody.

Vysoké kopce a hory byly vždy nedobytnou pevností a bezpečnou skrýší v dobách, kdy hordy nájezdníků plenily okolní kraje a kdy šílenství války a ničení navštívilo i Vlčí kopce. Do opevněných vesnic a hrádků vysoko v horách ale nikdy nepřítel nepronikl. A když se mu přece jen podařilo obsadit nějakou oblast, pak vždy jen na krátký čas. Brzy byl donucen nehostinnou krajinou obsazená území opustit.

I v obdobích klidu a míru ale nad těmito horami visela hrozba útrap a strádání. Tou hrozbou byly vlkodlaci, kteří tu našli svůj přirozený domov a dostatek kořisti. Zakládali zde své klany a množili se.

Vstupní branou na území vlčích klanů byly Stříbrné hory. Svůj název hory získaly od bohatých ložisek stříbra, které se zde po dlouhá staletí těžilo. Jenže pak stříbrné doly vyschly a horníci štoly opustili. Podzemí tunely ale nezůstaly dlouho opuštěné, protože v nich našli útočiště vlkodlaci. Vlkodlaci, kteří byli vypuzeni vlastním rodem z Vlčích kopců.

Mezi nimi byl tehdy i jeden bezvýznamný vlk, který si říkal Ladas. Ale jeho osud se měl brzy změnit. On o tom však ještě nevěděl. Byl mladý, hrdý a všem chtěl ukázat, co v něm je. Možná proto jej jeho rodný klan Liwa vypudil. I když na čas našel útočiště v sídle Wurwulaků, stále ho lákalo poznávat nové věci a zkoušet to, co nikdy nikdo před ním.

Od zmizení mistra Noraka uplynuly dva měsíce a klanu Black Pearl začaly tehdy přicházet hrůzné zprávy o vybitých a na kusy roztrhaných stádech dobytka v Stříbrných horách a o děsivém skučení a vytí, naplňujícím horská údolí ležící v neobydlených oblastech hor. Pastevci, vracející se se svými stády, s úzkostí v hlase vyprávěli o tajemném vlku, který prý přichází v noci a krade jim duši.

Dokonce už i obyvatelé níže položených vesnic mohli čas od času spatřit toho podivného vlka nebo alespoň zaslechnout vzdálenou ozvěnu zlověstného vrčení. To vše vyvolávalo v prostých duších horalů zvláštní neklid a mysl starších a zkušenějších to naplňovalo obavami z věcí příštích. Byl nejvyšší čas zakročit a zjednat pořádek. Pokud se to stávalo ve Stříbrných horách, prosím, ale po území klanu Black Pearl se žádný vlkouš beztrestně potulovat nebude. Pokud to nevíte, tak krev vystrašeného člověka má chuť oslího potu. Fuj, kdo z upírů by pak o ni stál.

Klan Black Pearl byl na tom v té době ještě hůř než před měsícem. Bez vysvětlení z klanu odešli další dva upíři - Forget a Treex a zbylí měli čím dál tím větší problémy nejen s bojovníky klanu Liwa, kteří si začali usurpovat území v majetku klanu Black Pearl, ale i s mladým Ladasem, který šířil krajem paniku a hrůzu.

Ani pátrání po bývalém mistrovi v Karpentském lese nepřineslo žádné ovoce. Immortal s Reidenem se v lepším případě vracívali s prázdnou a v horším pořádně potlučeni a zranění. Kraj se pomalu a jistě stával bezpečným pro vlkodlaky, nikoli pro upíry. Byli drzejší a dravější. Útočili ze zálohy a bez varování. Jednou sice Reiden narazil na zprávu o jakémsi novém upírovi, který se usídlil ve zdejším kraji a přepadal vlkouše, ale nevěnoval jí zvláštní pozornost, protože podle toho, co se v ní říkalo, byl ten upír slabý a jeho síla se nedala s Norakovou vůbec srovnávat. Immortal se jej sice pokoušel vypátrat, aby se přidal k jejich klanu, ale marně. Všechny stopy mizely pokaždé v Karpentském lese. Jako by to byl nějaký přízrak.

Ifrit, který se vrátil ke svému starému klanu Primal Fear, pátral po Norakovi jiným způsobem a s jiným cílem. Sledoval trh s ďábelskými kameny a všechny prodeje na něm. Předpokládal, že pokud Noraka najde, přetáhne jej k sobě do klanu. Byl to právě Ifrit, kdo první, zaregistroval větší výkyv na trhu s kameny. Někdo sem totiž dodával kameny nezvyklých velikostí v perfektní kvalitě. Nebyla to velká množství, ale hlavně podle chemického složení nepocházela ze známých dolů. Někdo musel někde objevit nové doly a zahájit v nich těžbu. Ifrit śe vydal proto po této stopě. 

Black Pearl navštívil za poslední měsíc i párkrát mistr J.E.Akoba a pomohl jim v několika bitvách. Nicméně síla a nenasytnost Liwy byla tak velká, že i on se musel vrátit ke svému klanu a hájit jej před útoky vlků. Bojovníci Black Pearl tak zůstali na Ladase a Liwu úplně sami.

Jenže v životě není nic jednoznačně dané a potkávají nás různé zlomové okamžiky. Zpočátku se sice tak nejeví, ale nebýt jich, ubíral by se náš život úplně jiným směrem. A jeden zlomový okamžik v životě klanu Black Pearl měl brzy přijít. Právě zde začíná naše další kapitola kroniky a časy se mění.

pokračovat