|
Náhle tmu prořízlo děsivé a mrazivé zavytí. Vzápětí se z pukliny vyřítil ten nejstrašlivější vlkodlak, jakého jsem kdy v životě viděl. Nevím, co teď bylo lepší. Zemřít rukou bojovníka nebo pod tesáky vlkodlaka.
Jenže se nestalo ani jedno, ani druhé. Vlkodlak se místo toho vrhl přímo na bojovníka připraveného mi zasadit smrtelný úder. Mohutným skokem jej srazil k zemi a měkce dopadl za něj. Bleskurychle se otočil připraven k druhému útoku. Avšak i bojovník už stál na nohou. Díval se vlkodlakovi přímo do očí a zvažoval své možnosti. Uběhly tak dvě tři vteřiny, když se náhle bojovník otočil a zmizel v puklině. Spadl mi kámen ze srdce. Vlkodlak ale náhle táhle zavyl a s výhružným vrčením se vydal ke mně. Pomalu jsem se zvedal, abych nezavdal příčinu k jeho okamžitému útoku. Hlavou se mi přitom honily myšlenky, co měl ten útok vlkodlaka na bojovníka znamenat. Bylo to boj o kořist nebo boj o své teritórium? Začal jsem si v duchu opakovat co vím o vlkodlacích a jejich kousnutích, pokud tedy zrovna nemají hlad a své oběti nesežerou za živa. Vlkodlak došel ke mně a očichal mne. Pak mne chytil za můj plášť a táhl mne zpět do chrámu. Proboha, co ten vlk po mně chce, pomyslel jsem si a poslušně jsem šel za ním. Vstoupili jsme do chrámu. Krvavé svíce stále osvětlovaly vnitřek polorozpadlého chrámu. Cítil jsem síru a kouř, který se předtím vyvalil z hlubin země. Vlkodlak mne vedl ke kamennému oltáři, u kterého se zastavil. Až teď jsem pochopil. Ležel tam Dekameron. Já blázen bych ho tu nechal. Stále víc jsem nechápal události několika posledních okamžiků. Potřeboval jsem si nutně odpočinout. Vlkodlak se mezitím jak hodný pejsek stočil pod oltářem a hlavu si dal na přední tlapy. Co to je za vlkodlaka, který se stará o nějaké staré knihy a navíc mi pomohl před bojovníkem smrti? Chtěl jsem odejít a vydat se zpět do města, ale v tu chvíli vlk zvedl hlavu a výhružně zavrčel. Proč? Proboha, proč? Co to zase má znamenat. Sesunul jsem se na zem vedle oltáře, knihu jsem si položil do klína a zavřel oči. Cítil jsem, jak i vlkodlakova hlava klesla na přední tlapy. Usnul jsem a probudil se až ráno. Po vlkodlakovi nebylo ani vidu ani slechu. Vstal jsem ze země a protáhl se. Noc strávená na studené podlaze mým starým kostem rozhodně neprospěla a cítil jsem se celý rozlámaný. Svíce dohořely, a přestože byl den, v chrámu bylo divné šero. Rozbitou střechou byly vidět temné mraky a z venku nebylo slyšet jediného ptáka nebo zvíře. No nic, nemá cenu se tady déle zdržovat. Je nutné zprávu o bojovníkovi rychle předat bratrstvu. S touto myšlenkou jsem vykročil ze dveří chrámu, když v tom se přede mnou objevil bojovník s mečem.
"Jsem Norak, mistr klanu Black Pearl, mistr upír a tohoto času i vlkodlak na trestné výpravě. To já vám v noci zachránil život," promluvil neznámý. Jediné na co jsem se zmohl, bylo, že jsem mi spadla čelist až někam k bradavkám a Dekameron mi vypadl z ruky. Musel jsem se posadit a Norak, který zjevně nikam nespěchal, začal vyprávět. Ale to už je příběh na samostatnou kapitolu. |
