Slunce se ještě úplně nevyhouplo nad obzorem, když vnímavé smysly lesní zvěře náhle něco zaujalo. Rys ztuhnul uprostřed skoku za kořistí a stejně jako všichni ostatní obyvatelé lesa i on náhle ucítil nebezpečí. Něco se blížilo k lesu pod horami. Uprostřed pláně se začala pomalu rýsovat tmavá postava. Pohybovala se rychle a naprosto neslyšně. Jakoby její tělo ani nebylo hmotné. Brzy byla u prvních stromů, ale nezastavila se a šla dál. Mířila do rozlehlého horského údolí, kde byla nedávno objevena Brána předků. Vzduch kolem se naplnil čirou hrůzou. Zvěř už to nevydržela a šílená strachem se snažila zmizet co nejdál. Tu noc vstoupila do Adamantských hor smrt.

V klanu Eldests už několik měsíců panovala celkem pohoda, alespoň mi to tak Norak psal ve svých dopisech. To, že se v okolních horách ztrácejí lidé, nikdo zvláštní pozornost nevěnoval. Na vině mohli být klidně přemnožení vlkodlaci nebo i neopatrní mladí upíři. Ze Stronga se mezitím v posilovně stával kus pořádného svalu, False pořád něco kuchtil ve svém počítačovém studiu ve staré míčovně, Era třikrát týdně trénoval na ragbyovém hřišti a Panket, ten byl stále zašitý ve své milované knihovně. Jediný Ord, který s jejich klanem na chvíli spojil svoji cestu a Norak jeho vzdělání věnoval věškerý svůj čas, se nakonec ukázal jako nespolehlivý a nedůvěryhodný bojovník. V okamžiku, kdy od Noraka získal kompletní bojové vybavení vyrobené za pomocí ďábelských kamenů, nevděčně opustil klan a přidal se k Essenu. Rada za tuto zradu jeho jméno zapsala na Black list klanu.

Kromě záležitosti s Ordem, řešil Norak poslední dobou s Transivalem i jeho cestu za předky. Bohužel se mu ale Transivala přesvědčit nepodařilo. Norak mu dokonce nabídl možnost spojení jejich klanů a oživení tak skomírající aktivity v Essenu, na kterou si Transival stále stěžoval, ale jeho bojovníci to v hlasování údajně odmítli. Pro Transivala to byla další rána a další zklamání. Norakovi tehdy doslova napsal:

"…. Promiň, jsou příliš hrdí a zaslepení. …… Vím, že nechceš být první, ale už jsem se rozhodl, odeberu se ke svým předkům. …… Teď se staneš velmistrem ty a bude záležet jen na tobě, co s tím uděláš. …. Snad se můj klan trochu vzpamatuje. Mistra dám Vipeře, protože Rudolfek je moc horkokrevný a možná s ním budeš mít problémy. …."

Byl to velmi ponurý dopis plný smutných zpráv.

Transivala, jak mi psal Norak, už nemělo cenu dál přesvědčovat. Přestože to Norak ještě několikrát zkusil, Transival byl už pevně rozhodnut. Na tomto světě už ho nic nemohlo zadržet. Po Hibuně a Buvolovi odešel další z nejstarších a nejváženějších válečníků. Stejně jako si vlkouši ponesou jeho jizvy až do konce svých životů, tak i on zůstane v srdcí svých přátel navždy. A tak se naplnilo, co bylo Norakovi dávno předurčeno. Stal se nejsilnějším bojovníkem mezi upíry a velmistrem rodu. Nebýt ale vlkoušů, nejspíš by toho tak rychle nedosáhl. Tím, že se ho snažili zlikvidovat jakýmikoliv prostředky, dokázali pravý opak. Naučil se všechno promýšlet o pár tahů dopředu, využívat strategii a taktiku nepřítele proti němu samotnému a především používat znalosti prvorozených jako zbraň.

Rozšíření klanového sídla bratrstva a jeho mohutnost začala lákat mnohé nováčky, kteří se začali o překot hlásit ke vstupu do jejich klanu. Proto klanová rada zpřísnila Pravidla pro přijímání a efekt byl téměř okamžitý. Jen ten, kdo prošel znalostní zkouškou, mohl být přijat do bratrstva. Kdo se chtěl v klanu jen schovávat, tomu bylo záhy umožněno posílit jiné klany.

Stejně jako Rada zpřísnila Pravidla pro přijímání, rozhodla tehdy i o hodnostech a pravidlech povyšování. Nikdo bez patřičných znalostí a schopností tak už neměl přístup k vyhlašování válek či rituálů. Každý nováček při vstupu do klanu dostal okamžitě hodnost Pucflek, tedy ten, co jen druhým slouží, do ničeho nemá právo mluvit a o ničem nerozhoduje. Podle toho, jak se v následujících týdnech nováček projevoval, mohl být brzy automaticky povýšen na Warriora, tedy bojovníka, o kterém se v klanu ví, jeho slovo má sílu a patřičnou váhu. Warrior sice už do věcí mohl mluvit, ale neměl možnost vyhlašovat války, ani rituály. K tomu bylo potřeba složit před některým z Adminů znalostní zkoušku. Norak moc dobře věděl, kam to vedlo v minulosti, když někdo dostal všechna práva a chyběly mu znalosti. Kdo úspěšně prošel zkouškou z válečného umění, získal titul Warrior specialist, a kdo následně uspěl i u zkoušky v rituálech, stal se mistrem neboli Warrior masterem. Získáním vyšších hodností tak mohli bojovníci sami vyhlašovat a řídit války, stejně jako vyvolávat složité posilovací rituály. Adminům se tak ušetřil čas a práce. Odpovědnosti za osud a úspěšnost klanu se tak zvětšila a významně posílila.

Zvláštní hodností v klanu pak byl titul Regent master. Byl to vlastně Warrior master, který měl navíc na starosti chod a život v klanu. Jakýsi správce klanu. Měl všechna práva jako Admini a zodpovídal se pouze mistrovi a adminům. Zkoušel a přijímal nováčky, sledoval aktivitu klanu a navrhoval adminům změny. Nový hodnostní systém byl tak konečně efektivní a hlavně vysoce funkční. Každá hodnost pak měla i svůj symbol.

Koncem jara tehdy za mnou přijel Norak, aby se mnou probral zprávy, které začal dostávat od přítele Xyrona z BKP. Stálo v nich, že se něco chystá proti Eldests a že si má Norak dát pozor na Rudolfka. Ten prý těžce nese konec neporazitelnosti jejich klanu, možností otevírání bran podsvětí a burcuje ostatní proti Norakovi. Varování Transivala ohledně Rudolfka, jak se ukázalo, bylo tedy opodstatněné. V Essenu se něco dělo a bylo potřeba sehnat uši a oči u nich v klanu.. Slíbil jsem tenkrát Norakovi, že u nich mám několik dobrých uší a že je budu ihned kontaktovat a zjistím, co se děje.

I já ale tenkrát něco potřeboval. Týkalo se to, jak správně tušíte, Brány předků. Náš řád byl znepokojen zprávami, které mu přicházely z Adamantských hor. Prý se v Soumračném údolí, kde se nachází zrekonstruované torzo bájné brány, usídlil mocný nemrtvý ovládající prastarou magii. Nikdo nic přesně tenkrát nevěděl. Co ale bylo jisté bylo to, že se v Adamantských horách začali ve ztrácet lidé. Smrtelníci to přisuzovali nevyzpytatelným a zrádným horám, ale nebylo to tak. Poslali jsme tam několik našich inkvorů, ale vrátil se jen jeden a měl pozměněnou paměť nějakým mocným kouzlem. Ani náš velmistr nedovedl kouzlo zvrátit bez poškození jeho mozku. Proto mne napadlo požádat Noraka o pomoc. Nevládl sice magií, ale ani mu moc nemohla uškodit, protože v jeho žilách kolovala dračí krev.

Pokud si vzpomínáte, tak Brána předků umožňovala to, čemu naši předci říkali transmutační skok neboli průchod do kteréhokoliv části země (rozuměj herního serveru). Protože ale tyto brány byly zneužívány, byly všechny našimi předky preventivně rozebrány a jejich části zničeny či ukryty. Když byla brána v Soumračném údolí před rokem objevena, strávil jsem na vykopávkách a její rekonstrukci několik měsíců. Celou se nám ji ale sestavit nepodařilo. A tak jsme předpokládali, že chybějící části byly zničeny a že se nemůže nikomu nic stát. Měli jsme ale raději torzo brány zase rozebrat, odvézt nebo zničit. Nejspíš totiž někdo věděl, kde jsou ukryty zbylé části brány, a teď se jí pokoušel dokončit.

Druhý den ráno, když jsem se loučili, dal jsem Norakovi malou knížku o revenantech a on mi slíbil, že se na to podívá. Hrozba ukrytá v Adamantských horách byla totiž hrozbou i pro jejich klan. Navíc to byla pro Noraka příležitost, jak prožít další neobvyklé dobrodružství.

Norak po návratu do klanu požádal Panketa a Falseho, aby spolu prošli celou hradní knihovnu a hledali jakoukoliv zmínku o tajemných revenantech. Kde berou svoji moc a sílu, čím jsou zranitelní a na co si dát pozor. Sám se pak zavřel do svého pokoje ve věži a pustil se do čtení knížky, kterou jsem mu dal na cestu. Byl na ní starodávný symbol všech revenantů - bohyně Sythil. 

Když se pak celý klan sešel u večeře a Norak řekl i ostatním, o co jsem ho požádal, rozproudila se vrušená debata.

"Upír to rozhodně není," začal False. "Nikdo z upírů nevládne tak mocnou magií. Kdyby to byl nějaký nekromancer, Quantar nebo jeho mistr by to věděl. No a už možností nám moc nezbývá."

"Je to tak," pokračoval Panket. "Jediný nemrtvý, který ovládá magii, pokud to je opravdu nemrtvý a ne nějaký čaroděj, je lich."

"To se i říká v této knize o revenantech, co mi dal Quantar," přidal se Norak. "Lich je mág, který se pomocí temných rituálů změnil na nemrtvého, aby tak získal nesmrtelnost. Mají přirozené nadání čerpat a shromažďovat magickou manu pro svá kouzla ze všeho živého kolem sebe. Tuto schopnost nemají ani nekromanceři, ghůlové či zombií."

"Nebo je to mág," doplnil Panket, "který byl velmi mocný, ale nenaučil se ovládat svou moc a ta ho pohltila. Poté místo toho, aby zemřel, žije dál, jelikož ho jeho neovládnutá moc udržuje při životě. V knihách jsou zobrazováni jako mrtvoly, u kterých pokračuje tělesný rozklad (někdy jsou to pouze kostry), ačkoliv intelektuální a magické schopnosti zůstávají na původní úrovni. Často jsou to proto mocní vůdcové velkých skupin nemrtvých."

"Pro mne je to jen kostlivec, který umí trochu čarovat," dodal opovržlivě Strong.

"Právě že ne, Strongu," ohradil se Panket a Norak souhlasně přikyvoval. "Lichové ovládají především temnou magii, ale mohou ovládat i magii všech elementů, tedy vody, vzduchu, ohně a země."

"No to vypadá, že pokud to bude opravdu lich, tak nás čeká asi pěkná prácička," usmál se Strong.

"No a co když mu mana dojde, to už nemůže kouzlit? To by se pak dal zvládnout, ne?" Ozval se Era.

"Pochybuji, že by mu došla. Lichové prý umějí vyrábět mocné elixíry a mohou si tak manu ukládat na horší časy," odpověděl Erovi Norak.

"To myslíš jako zavařovačky?" Zavtipkoval Strong.

"Tak nějak," pokračoval Norak. "Vždyť i naše elixíry lze uchovávat na horší časy a použít až v případě potřeby. A nezapomeň, že nekromanceři už tam poslali několik svých inkvorů a nikdo se z nich nevrátil, živý, kromě jednoho, ale ten už nic neřekne. Slyšel jste poslední dobou někdo něco zvláštního o Adamantských horách?"

Jídelna ztichla a všichni jen kroutili hlavami.

"Dobrá, pokud ne, zkuste se zítra v kraji poptat a někde něco vypátrat. Každá drobnost může být vodítkem a může nám pomoci. Navíc opravdu nevíme, jestli to je lich. Je to jen tip. To by se nám mohlo pěkně vymstít. Vemte rozum do hrsti a sejdeme se tu zítra večer."

Strážní vrána zakrákala a vzápětí se od hradní brány ozvalo zabušení.

"Kruci, kdo to tak pozdě otravuje," řekl Strong a přešel k otevřenému oknu jídelny.

Dole u brány stál poměrně urostlý muž a u pasu se mu houpal Bogumors.

"Co chceš," zařval do noci Strong.

"Hledám Noraka," dolehla do jídelny sotva slyšitelná odpověď.

"To by mohl říci každý," zakřičel nazpátek Strong. "Já hledám včerejší den."

"Strongu, prosím," ozval se Norak.

"No jo, porád," zabručel Strong a otočil se zpět k oknu. "A proč ho hledáš, borče?" Zahulákal dolů k bráně.

"Jsem goldhunter a chtěl bych k vám do klanu."

"Nějak moc sebevědomej," zamrmlal Strong.

"Nech toho. Jdi za ním dolů, False, promluv si s ním a řekni mu naše podmínky. Pokud složí přijímací zkoušku, rádi ho okamžitě vezmeme. Jeho síla se nám může v Adamantských horách hodit. Jinak ostatní víte, co máte zítra dělat, a ne, že budete dlouho ponocovat," usmál se Norak a zmizel ve dveřích z jídelny. 

pokračovat