|
Mladý lovec si to zamířil rovnou k zejícímu černému otvoru. Vytáhl louči, zapálil jí a vstoupil do úzké chodby vedoucí do nitra mohyly. Po několika krocích se chodba rozšířila a lovec se ocitl v nevelkém prostoru. Všude bylo cítit jen hnilobu a rozklad. Stěny byly zdobeny podivnými obrazy démonů a nápisy, kterým nerozuměl. Uprostřed pak na udupané hlíně ležel velký hrubě opracovaný kamenný kvádr a na něm cosi přikryté kusem staré látky, která byla na několika místech nasáklá krví. Že by úkryt nějakého lovce? Popošel ke kvádru a opatrně odhrnul látku. „Panebo..,“ ale nedořekl. Za ním cosi pohnulo a vzápětí zaslechl podivné zasyčení. Otočil, ale bylo příliš pozdě. Světlo dopadlo na tu nejděsivější a nejhrůznější tvář, jakou mohl stvořit jen sám ďábel. Zkusil se pohnout, ale nešlo to. Všechny jeho svaly a údy jako kdyby mu vypověděly službu. Pochodeň mu vypadla z ruky a na zemi pomalu dohasínala. Cítil, jak se mu zrůda vkrádá do jeho hlavy a proplétá se s jeho myslí. Jen bezmoc a utrpení. Najednou prudká bolest v zátylku a padl k zemi mrtev. „Ssssprávně, ssssprávně,“ vyšlo se z bezzubých úst licha, „už jen jednoho.“ V tu chvíli pochodeň zhasla.
"Konečně! Říkali jsme si, kdy ukážete," ozval se Strong, když se Norak s Falsem a mistrem Akobou objevili ve dveřích malého domku v Pertu. „Je to opravdu děsná díra. A kdo to je s vámi?“ „To je Amiri,“ představil Norak nádhernou mladou upírku, která se za ním objevila ve dveřích. „Už jsem vám o ní vyprávěl, rozhodla se jít s námi. Umí pár zajímavých triků, které by se nám mohly hodit.“ Když si sundávala dýmějový plášť, Strong i Wamp mohli oči nechat na jejích rudých vlasech. „Tak spusťte,“ přerušil jejich zírání Norak, „co jste zatím zjistili.“ „No, skoro nic,“ pokračoval Strong. „V domě toho lovce jsme nic zvláštního nenašli. Navíc tam bydlí už někdo jiný. Nový lovec. Včera se vydal na lov a měl by se vrátit asi zítra. Podle starosty, jeho předchůdce neměl žádnou rodinu, ani příbuzné. Prostě byl to takový starý samotářský zálesák. Museli jsme si koupit tuhle barabiznu, aby místním nebylo podezřelé, proč se na všechno tak vyptáváme. Údajně se v hospodě zmínil, že narazil v lese na něco podivného. Ale víc nikomu neřekl. U bylinkářky si prý asi týden před smrtí objednal nezvykle velkou zásobu léčivých nápojů a hojivých mastí a místního kněze se zase vyptával jak fungují ochranné amulety.“ „Vypadá to, že opravdu na něco narazil. Akorát se tomu chtěl postavit sám, bláznivý člověk. Zvláštní schopnosti to nemá, ale chtěli by světu vládnout. Dobrá,“ řekl Norak, „teď my. Nicolas, Amiri i mistr Akoba si myslí, že tím neznámým v Soumračném údolí je opravdu lich. Magie, kterou čerpá pro svá kouzla ze všeho živého kolem sebe, ho určitě udržuje i při životě. V dopise, který mi Quantar poslal k Akobovi, píše, že ten jejich inkvor, kterému se podařilo utéci, začal něco mlít o úplňku, třinácti mohylách a soudném dni. Nicolas se včera zaletěl opatrně podívat k bráně a z výšky je uviděl. Je jich kolem ní třináct. Podle Quantara ale v Soumračném údolí nikdy nic kromě brány nebylo. To musí být dílo toho licha. Pokud se nám tím snaží inkvor pomoci, máme co dělat, protože úplněk bude za sedm dnů.“ „K čemu ale potřebuje ty mohyly? Vždyť ho to muselo stát dost energie?“ Zeptal je nechápavě Wamp. „Můžu sice jen hádat,“ promluvila zvonivým hlasem Amiri, „ale myslím, že každá mohyla bude hrobkou některé z jeho obětí. To, že jsou uspořádány do kruhu, už samo o sobě o něčem svědčí. Kruh je symbolem jednoty a dokonalosti, ale i času a nekonečnosti. Vyjadřuje různé formy bytí směřující k vykoupení a nepřetržitý koloběh života, smrti a znovuzrození. Pokud sehnal třináct lidských obětí, a to lze předpokládat, čeká už jen na úplněk. Co se stane pak, to nikdo neví. Může být mocnější než teď nebo vyvolá něco nebo někoho, koho už nezvládneme." "A ty si myslíš, Amiri, že máme proti jeho magii šanci?“ Ozval se Strong. "Proč ne," předběhl Amiri Norak. „Mně jeho magie elementů neublíží. Pokud použije jinou, uvidíme, jak se s ní vypořádá moje dračí krev. Podle Quantara, by mi ale neměla moc ublížit. Akoba a Amiri jako prvorození mají také něco speciálního v záloze. Zvláště Amiri,“ a mrknul na Amiri, která jen mávla rukou, jakoby to nebylo nic mimořádného.
„Musíme předpokládat to nejhorší,“ přidal se False, „a ne jen spoléhat na vás tři. Toho licha zatím nikdo neviděl, kromě tedy pomateného inkvora. Nevíme, co nás čeká, jakou má moc a sílu. Když dokázal postavit ty mohyly, to nebyla maličkost. Ty kameny musí vážit tuny. Kdyby ho hodil po někom z nás, nemáme šanci. Může nás zmrazit nebo spálit? Nebo dokonce poštvat proti sobě? Musíme ho jedině překvapit.“ „False má pravdu,“ přikývl Akoba, „patrně ví o všem, co se v údolí šustne. Musíme zaútočit nečekaně a první.“ „Určitě,“ souhlasil Norak. „Do údolí, podle Quantara, vedou dvě cesty. Jedna ze severu a druhá z jihu. Ta severní vede hlouběji do hor, do starého lomu, takže předpokládám, že ji nehlídá, protože výš už nic není. Vesnice a osady jsou jen na jihu a jen odtamtud mohou přijít lidé. To bude naše šance na překvapení. Ze severu nikoho čekat nebude. Zítra v noci vyrazíme.“ „A proč ne dnes?“ Zeptal se netrpělivě Strong. „Protože ještě někoho čekáme,“ odpověděl Norak. „K nám se ještě někdo připojí?“ zvedl udiveně oči Wamp. „Ano i ne,“ řek Norak, „ale nemusíte vědět o všem. Co kdyby se vám náhodou dostal do mozku a listoval si tam jako v knize. Proto bude lepší o některých věcech zatím raději pomlčet. Odpočiňte si nebo se porozhlédněte po okolí a zítra po setmění poletíme.“ „Poletíme?“ Vyrazil ze sebe překvapeně Strong. „Co se ti zase nelíbí? Jak jinak bychom se dostali nepozorovaně na sever údolí? Obletíme ho obloukem a přistaneme nad ním. Bude to rychlejší než šlapat po svých, a jiná možnost stejně není. Oblohu snad nesleduje. I proto raději poletíme okolo. Wampe, zvládáš proměnu?“ „Ano, mistře. Létání je bezva.“ „Dobrá tedy. My zajdeme ještě do místní hospody a vy si zatím prostudujte tohle, tedy kromě Falseho, ten už to četl,“ a Norak vytáhl z kapsy tenkou knížku a hodil jí na stůl. Ve zčernalé kůži byl vypálen nápis Runová magie. „Co v tom je?“ Houkl Strong na Falseho, když Norak s Amiri odešli. „To zvládneš přečíst, Strongu. Jen se do toho pusť. Není to tolik stránek. Alespoň uvidíš, co nás čeká a proti čemu stojíme. Nic lepšího v ruce totiž nemáme.“ „Můžu si to já přečíst první?“ Ozval se Wamp. „Bezva nápad,“ řekl Strong. „Klidně si to vem a pak mi povíš o čem to je, brácho.“ „To už přeháníš, Strongu,“ zvýšil hlas False. „Norak řekl, že si to máme přečíst všichni. Tak se tak necukej. A víš, že tam najdeš i jak si vyčarovat prsatou babu. To by se ti mohlo hodit.“ „Nejsem úchylák, Falsíku, bacha na to. A fakt to tam je? A můžu si vybrat i velikost?“ „Pojď raději ven, ať mladej může studovat,“ řekl False a spolu se Strongem se zvedli, hodili přes sebe dýmějové pláště a opustili domek. Wamp se natáhnul na starou rozvrzanou postel v rohu místnosti a otevřel knížku.
Runová magie není ani dobrá ani špatná, stálo v úvodu. I v dobré víře se dá uškodit a mnohá velká díla tak byla časem znetvořena, pokažena či zneužita. Vždy totiž záleží na tom, kdo získanou moc používá a k čemu. Zvládnout umění runové magie není úplně snadné. Ke každé z 24 základních run se váže řada významů a asociací. Znalost těchto významů, jejich správná interpretace a používání si žádá dlouhý čas věnovaný jejich studiu a trpělivé praxi. Naši předci používali runy nejen k nahlížení do budoucnosti, ale také k léčení, posilování svých zbraní a ochraně hrobů svých předků. Bohužel ty samé runy lze i zneužít. Malovány nebo potřísněny krví nevinných pak posilují černou magii a probouzí temné síly. Proto síla a moc run neunikla zájmu a pozornosti mnohých velkých nekromancerů a mágů. Zvládnutí magie run a runových gest patří dodnes k jedněm z nejúčinnějších magických praktik.
Nejzajímavější runou byla pro něj šestnáctá runa Sowulo. Měla tvar ostrého písmene eS. Podle autora je jednou z nejpozitivnějších a velmi silných ochranných run vůbec. U jejího názvu bylo ochrana, pozitivní síla, vítězství, sláva. Runa měla být však natolik mocná, že mohla člověka zcela pohltit. Padne-li Sowulo při věštění, signalizuje sílu, energii a štěstí. Dokáže však být i velmi agresivní, protože se může její síla vymknout kontrole. A proto byla tato runa tak často zneužívána a její poskvrněnou verzi používali vyznavači temnoty. Podobně silnou a často zneužívanou runou byla runa Algiz. Měla tvar parohů mocného losa a v dobrém byla symbolem moudrosti a ochrany. Proto se tak často kreslila na dveře lidských obydlí a chrámů. Byla ochranným znakem působícím jak proti fyzickým nepřátelům, tak proti černé magii. Poskvrněná runa Algiz ale značí nebezpečí, které číhá na prahu a člověk mu bude vydán napospas. Posiluje temnotu a smrt. Pokud se k této runě přidala runa Kaunaz, jakési otevřené otočené písmeno Vé, znamenalo to jistou smrt. Poslední zajímavou runou byla runa Thurisaz, vypadala jako trn na větvičce. V sekvenci tří run po sobě měla schopnost měnit jejich význam. Dovedla vyvolat démony podsvětí a vyvolávat chaos. Runa jako stvořená pro našeho licha, pomyslel si Wamp. Snad jich v mohylách moc nebude. Na konci knížky pak bylo dlouhé pojednání o používání a různých kombinacích run pro léčení, plodnost či majetek. „Tak co, mladej,“ vešel do domku Strong a za ním False, „je tam něco zajímavého?“ „Rozhodně. A ukázal Strongovi otevřenou dlaň, na které měl nakreslenou šipku.“ „Co to má být?“ Rozesmál se Strong. „To, aby ses v lese neztratil?“ „Strongu, Strongu,“ poplácal ho False po rameni, „to je Teiwaz, runa zaručující vítězství a přežití v boji. Teď by tě Wamp klidně i porazil.“ „Fakt? Tak tu knížku hoď po mně,“ zabručel Strong. „Je tam taky nějaká na sílu? Kruci, ta je tlustá. A na jaký stránce to je?“ „Strongu,“ ozvalo se zvonivě od dveří, „přeci nechceš, abych si myslela, že máš v hlavě jen svaly?“ Řekla Amiri. Strong už už chtěl něco říct, ale uviděl za ní Noraka s Akobou a tak si to raději rozmyslel a dal se do čtení. |
