|
Norak loď stihnul. I když mu dnes už slunce tolik nevadilo (byl přeci tvorem dvojí krve), raději celou cestu strávil zavřený ve své kajutě. Když vplouvali do velké zátoky, zahlédl oknem na skále jednoho z draků. Jestli budou všichni takoví, no tak to potěš.
U ostrova Sailand přistáli těsně před západem slunce. V přístavu bylo poměrně prázdno a klid. Norakovi nezbylo než jít dům od domu a ptát se na místního písaře a knihovníka Quintu. Konečně zahnul do té správné uličky a zaklepal na dveře domu, na kterých bylo znamení ve tvaru slunce. Ozvalo se dál a tak vstoupil. To co uviděl, mu vyrazilo dech. Za pultíkem stál malý zelený drak a něco sepisoval do knihy.
"Jsem Quinta, mistře Noraku, slyšel jsem, že ses na mne vyptával. Buď vítán na Sailandu. Jaká byla cesta a co pro tebe mohu udělat? Radu nebo nocleh?" "Obojí. Napřed nocleh a ráno radu," odpověděl Norak. Quinta se pousmál: "Ve světě lidí se říká moudřejšího rána, nežli večera. Znáš to?" Norak přikývl. Quinta se zase pousmál, pokud to tedy draci vůbec umějí, a ukázal Norkovi ať jde za ním. Odvedl jej do velkého pokoje s okny na západ. "To je tvůj pokoj, mistře Noraku, a pokud bys něco potřeboval, stačí říci. Budu vzhůru celou noc. Musím přepsat všechny poznámky z dnešního zasedání rady," řekl a bez dalšího vysvětlení odešel. Norak znaven z cesty a z toho věčného houpání sem tam ulehl a vzápětí usnul. Probudilo jej lehké zaklepání na dveře. "Jste už vzhůru, mistře? Je ráno a já musím odejít do chrámu. Takže se klidně zatím porozhlédněte po přístavu a až se vrátím, tak si promluvíme." Norak vyskočil, jako když do něj střelí. "A nemohl bych jít s vámi? Potřebuji totiž nutně mluvit s převorem." "No, proč ne," počkám venku. Norak se ustrojil a za chvíli už s Quintou mířili k horám ve středu ostrova, kde nejspíš stál chrám. Po asi 2 hodinách cesty uviděl Norak to, čemu říkali chrám. Nebyla to stavba, tak jak ji známe my, ale vlastně soustava jeskyní ve strmé skále velikostně upravená pro potřeby draků. Draci nalétávali přímo do jeskyní rozmístěných po jejím obvodu. Jedinou přístupovou cestou pro nelétavce bylo pak schodiště vytesané do skály po jejím obvodu, které vedlo do auditoria, jak draci říkali jeskyni pro veřejná slyšení.
V auditoriu Quinta ohlásil Noraka malému červenému dráčkovi, který okamžitě odletěl z jeskyně pryč. "Tento systém funguje už stovky let. Mnoho zvědavých očí by chtělo spatřit náš chrám nebo ukrást naše poklady, ale takhle si jen draci rozhodují o tom, s kým chtějí mluvit a s kým ne. Pokud převor uzná za vhodné tě vyslechnou, doufám, že nemáš závratě." Sotva Quinta domluvil, byl tu Chico, onen malý červený dráček, který před chvílí odletěl. "Převor vás přijme, mistře Noraku," spustil Chico, "pojďte, prosím, za mnou." Vyšli na schodiště před auditoriem a Norak užasl. Před jeskyní se vznášel velký modrozelený drak. "Nastupte si, prosím. Tempus vás odnese k převorovi. Pořádně se přidržujte těch modrých šupin, a pokud máte závratě, raději se nedívejte dolů." Norak opatrně nastoupil a Tempus vzlétl. Quinta letěl za nimi. |
