|
Forget byl o něco málo starší než Treex. A přestože se často spolu vídali a o věcech rozmlouvali, Forget to v životě dotáhl dál a výš. To ale nezměnilo nic na tom, že byl stále ochotný kdykoli svému mladšímu příteli pomoci a podpořit jej. Forget byl poctivý, upřimný a spravedlivý. Žádný nafoukanec z prvních příček Highscore. Forget k nám přišel z Essenu, největšího a nejstaršího klanu v rodě upírů. Mistr Transival velmi litoval, že jej ztrácí, ale přesto mu dal ta nejlepší doporučení a ze svého klanu jej uvolnil. Forget se zúčastnil nespočet bitev a válek. Viděl prohry, ale i velká vítězství. Jeho zkušenosti se teď měly stát zkušenostmi jeho nového klanu. Forget se jako Treex narodil v krajině s nádherou přírodou a magií ukrytou v jejím nitru. Červeně zabarvená půda jeho kraje byla pro něj symbolem zbytečně prolité krve upírů, kteří padli v boji s vlkodlaky, protože nebyli dobře připraveni na boj s mocným nepřítelem. V krajině a na kopcích okolí svého rodiště znal každý kámen. Jeho jméno tu bylo vyslovováno s úctou a uvážením. Poklady, které nashromáždil, hodlal v případě přijetí nabídnout novému klanu jako nezištný dar.
A tak se stalo, že 2. května se během příprav na válku narychlo sešla Nejvyšší rada a projednala možnost přijetí Forgeta do klanu. Problém ale byl, že Forget nesplňoval tři ze šesti Pravidel a podmínek pro přijetí do klanu. Především měl víc zájmů a aktivit než bylo v klanu obvyklé, jeho staré jméno nebylo mistrem klanu schváleno a především jeho koeficient úspěšnosti byl na velmi nízké úrovni. Bylo nezbytné, aby rada velmi vážně posoudila možný přínos Forgeta pro klan. Rada těsně před začátkem nového dne mi dala po hodinovém jednání doporučení Forgeta přijmout. Válka klanu dopadla velkým vítězstvím a úspěšně mělo dopadnout i přijetí Forgeta do klanu. Přijímací rozhovor jsem si vzal sám osobně na starost, protože mentor Ifrit byl na výměnné misi. Ukázalo se, že Forget je opravdu ostřílený bojovník, který nemá co skrývat. Odpověděl na všechny položené otázky. Byl jsem spokojen. Stejně jako Treexovi jsem mu udělil výjimku z jeho aktivit na jiném svr, pokud neohrozí nebo neomezí život našeho klanu. Výjimka z 1. podmínky Pravidel a podmínek pro přijetí do klanu mu byla rovněž udělena a to na základě projednání a doporučení Nejvyšší rady. Forget slavnostně podepsal Přísahu věrnosti a jeho krev ozdobila Klanový totem. Po obřadu jsem jej s okamžitou platností díky jeho zkušenostem jmenoval Strongtorem a členem Nejvyšší rady klanu. Forget přinesl do klanu především nedozírné zásoby krve, zlato a snadnou dostupnost výbavy. Pokud bude v klanu rozvíjet a zdokonalovat své staty, může se stát obávaným válečníkem a mistrem svého vlastního klanu. Dne 3. května jsem přijal Forgeta za právoplatného člena klanu Black Pearl. Současně byl jmenován Strongtorem a členem Nejvyšší rady. Ale pojďme raději k tomu proč jsem tady. Karpentský les a hory jsou dnes tím nejméně bezpečným místem na zemi. Vyslal jsem mnoho upírů na průzkum, ale žádný se z něj nevrátil. Mezi lidmi se začíná pomalu šířit zpráva o zlu usídleném v Karpentských horách. Obchodníci se mu vyhýbají z daleka a z blízkých vesnic se lidé stěhují raději do měst. Propuklo mnoho divných nemocí a letošní úroda se také nejspíš nevydaří. Myslím, že tady na jihu to bude obdobné. Radil jsem se i se svým velmistrem Akobou. Jeho klan má stejné problémy jako ostatní klany v kraji. Jediní vlkodlaci tomu nepřikládají zvláštní význam. Myslí si totiž, že je to hra a taktika nás upírů jak je zlikvidovat. Mizí jim členové klanů a nic s tím nedělají, blázni bláhoví. Nevím, kdy se nám zase naučí věřit. Zkoušel jsem je varovat, ale jen se mně vysmáli. O bojovníkovi smrti sem se proto raději ani nezmínil. To, že existuje, je zatím jen mezi námi. Když si nevím rady, mistře Quantare, uchyluji se do své knihovny a pátrám po odpovědích. I nyní jsem hledal ve své knihovně nějakou zmínku o bojovníkovi smrti. Jediné co jsem našel, bylo tohle. Byla mezi knihami, které jsem přivezl ze Silversandu," domluvil Norak a podával mi podivnou knihu v popraskané kůži. V kůži byl vyleptán portrét jakéhosi starého neznámého muže.
"Je zamčená, mistře Noraku. Máte od ní klíč?" "Klíč není potřeba. Mě samotnému to dalo hodně práce, než sem přišel na to, jak ji otevřít. Majitel byl asi upír, protože stačí kapka krve a zámek se sám otevře, mistře Quantare." A opravdu. Píchl jsem se do prstu, a jakmile kapka krve stekla do otvoru pro klíč, ozvalo se klapnutí a zámek odskočil. Opatrně jsem ji otevřel. Na první zažloutlé stránce bylo psáno krásným ozdobným rukopisem 1251 a pod tím Tajemství Karpentských hor. Co mohou mít paměti nějakého cestovatele společného s bojovníkem smrti? Nebo Norak přivezl špatnou knihu? Musel jsem si paměti napřed přečíst a nedělat ukvapené závěry. "Mistře Noraku, jistě jste unaven po tak dlouhé cestě. Váš pokoj je připraven. Zatím co vy budete odpočívat, já prostuduji knihu, kterou jste mi přinesl. Ráno se zase uvidíme." Norak souhlasil. Odvedl jsem Noraka do pokoje v podkroví a sám se vrátil dolů do pracovny. Zapálil jsem si dýmku, obrátil první list deníku a dal se do čtení. |
"Když jsem přijímal Forgeta, mistře Quantare, byl nádherný slunný den. Nebe bez jediného mráčku. Klan se pilně připravoval na nadcházející bitvu s klanem Elita vlkodlaků a Treex se snažil co nejdříve ukázat, že je dobrým členem klanu. Ilaren s Ifritem mi oznámili připravenost začít plnit zkoušky Seven Magic Stones a požádali o svolení odejít po ukončení bitvy na výměnnou misi k jiným klanům. A tehdy v poměrně poklidném odpoledni nabídl klanu své zkušenosti a sílu Forget, bojovník právem náležející k první dvacítce nejlepších upírů rodu. Pokořitel mnoha klanů vlkodlaků, jejichž hořící erby zdobily jeho skrýš. 
