|
Deník hlavního vyšetřovatele OVJ, jeho excelence Akoby 8. května 2009, 18.23 - večer
Den se již chýlil ke konci. Uběhlo 36 hodin od doby, co jsem vyslal posla k upírům z klanu Black Pearl, abych jim sdělil důležité informace. Spalující slunce mizelo pomalu za obzorem a já netrpělivě čekal na každou novou informaci. Posel se vrátil před chvílí. Až mne udivilo, s jakým nadšením členové klanu Black Pearl přijali nové zprávy a byli ochotni se obětovat pro svého mistra. Ale bylo nutno postupovat ostražitě a velice opatrně. Těžko říci, kolik těch stvoření v lese je a jak vlastně silná jsou.
Podle toho, co mi posel sdělil, upíři z klanu Black Pearl podrobně vyslechli všechny v širokém okolí a zjistili, že se Norak objevil v sídle po dlouhé době z ničeho nic 2. května. Vrátil se prý z Imust Taaru a mluvil jen s Torenzem. To je posel, který je teď u mne. Pak Norak tajně a nikým nepozorován zmizel. Ti co jej byť jen krátce zpozorovali, si ale nejsou jisti, jestli to byl skutečně on. Byl jiný, mladší a silnější. Ať zmizel z jakéhokoliv důvodu, musel mít dost vážný důvod. A to, že nikoho ze svého klanu nekontaktoval, to jenom potvrzuje. Tyto zprávy byly opravdu znepokojivé. Informace z klanu Black Pearl však není to jediné, co mě znepokojuje. Jak tak sedím v komnatách, cítím, že něco není v pořádku. Cítím, jakoby s přicházející nocí přicházelo i něco zvláštního. Nedokázal jsem to popsat, ale věděl jsem, že Norak má problémy. Cítím, že něco je špatně, něco je jak nemá být a bojím se, že se to týká právě Noraka. Nemohl jsem to už ve svých komnatách vydržet. Sedět na židli a řídit klan je sice velmi důležitá a zodpovědná funkce, něco mi však říkalo, že moje cesta do blízkého lidského města, kterou tak brzy ukončilo noční setkání s tajemným monstrem, musí být vykonána. Pokud odtud přišel, možná tam bude někdo, kdo si na něj bude pamatovat. Možná tam najdu klíč k jeho zmizení a možná i zmizení mého zvěda. Po krátkém letu jsem opět přistál na okraji Karpentského lesa. Zase jsem měl ten pocit, jakoby s lesem nebylo něco v pořádku. Ne snad se stromy, s nočními tvory, ale cítil jsem tu zlou energii všude kolem. Moje oči prořezávaly tmu snadno, avšak i přes výhody mých smyslů jsem nepociťoval to bezpečí, které mi vždy hluboký les poskytoval. Vydal jsem se proto rychle do města Imust Taar. Cesta s lesem a mrazením v zádech mi trvala tak půl hodiny. Až v blízkosti lidských příbytků, když se přede mnou objevila první světla oken města, jsem pocítil úlevu. Jenže ne takovou jak jsem čekal. I když jsem město znal už z dřívějška, dnes jsem jej nějak nepoznával. Všude hluk a lomoz. Několikrát jsem narazil na podivná individua, že jsem vůbec pochyboval, zda jsem v lidském městě. Obezřetně jsem tedy procházel temné uličky, které osvětlovaly pouze malé pochodně u vstupních dveří každého domu.
Moje první kroky mě vedli za místním kronikářem. Ten by měl vědět co se ve městě děje. Pokud tady Norak byl, jistě by jej navštívil. Knihovník Quantar ale doma nebyl. Dům byl neosvětlený a tichý jak sklepy v mém sídle. Nedalo se nic dělat. Za lordem Beimem a jeho zkorumpovanou radou nemá cenu chodit a tím spíše teď večer. Pak mne ale napadlo zastavit se u opata v Assylesském chrámu. Opat mne přijal i vzhledem k pokročilé hodině bez větších problémů a sdělil mi opravdu zajímavé věci. Před pár týdny byl propuštěn prosektor Dharon ze služeb chrámu a od té doby se dějí samé podivné věci. I Quantar se poslední dobou prý choval podivně a tajnůstkářsky. A pak se to stalo. Dharon náhle zmizel. A po něm další a další. Rolníci, lovci, poutníci, dobrodruzi. Všichni se ztratili v okolí Karpentského lesa. Les se stal pro naše město prokletým místem. Prý se v něm potuluje nějaké nebezpečné zvíře. A jako by to nestačilo, do města se začali stahovat podivné existence a roztahují se zde jako by jim to tu odjakživa patřilo. Víc opat nevěděl. Snad jen to, že včera Quantar již po druhé za posledních pár dnů požádal o vstup do běžně nepřístupné části knihovny chrámu. Prý píše knihu o škodlivosti zakázaných rituálů. Nerozumím tomu. O Norakovi, mém zvědovi ani starém chrámu uvnitř Karpentského lesa nic nevěděl. Ani Quantar se o ničem a nikom z nich před opatem nezmínil. Nechtěl jsem zdržovat a opustil jsem chrám. Bylo skoro ráno. Nad Karpentským lesem se vznášela temná a podivná mlha. Karpentské hory na pozadí lesa vypadaly jako ostré drápy čnící ze země. Tam někde uvnitř je chrám a v něm možná další stopa. Rozhodně jej musím najít, ale ne dnes. Těsně před rozbřeskem jsem se vrátil do svého sídla. Jeho excelence mistr J.E.Akoba |
