Ráno byla obloha zatažená černými mraky a nevěstila nic dobrého. Vše jsem měl konečně připraveno a šel jsem vzbudit Noraka. V pokoji nebyl. Našel jsem ho bloumat po zahradě.

"Je čas Noraku. Musíme začít s rituálem. Zítra je úplněk a proto by bylo nejlepší najít bojovníka smrti ještě dnes. S každým novým úplňkem je silnější a silnější. Víš přeci sám, co dělá úplněk s vlkodlaky. Při úplňku bude stát Slunce v souhvězdí Býka a Měsíc ve Štíru. Stál bys pak nejen proti síle býka, ale i jedu tisíce škorpionů. Proto raději dnes než zítra."

Vrátil jsem se do domu a přistoupil k velké tapisérii na zdi. Dotkl jsem se nepatrného výčnělku na stěně po její pravé straně a ozval se tichý kamenný zvuk. Stěna se otevřela a za ní se objevila chodba mizící někde v temnotě.

"Pojď za mnou," řekl jsem. "A pozor na ty schody, jsou hrozně staré a kluzké." Za chvíli jsme byli na místě - v tajné obřadní síni našeho bratrstva. 

Síň byla velká kruhová hala vytesaná ve skále pod mým domem. Po obvodě měla malé výklenky a uprostřed na plošině stála velká nádoba, pod kterou hořel oheň a z níž stoupal ke stropu tenký proužek páry. Celý prostor byl provoněn těžce popsatelnou bylinnou vůní.

"Jsme v jedné z obřadních síní Bratrstva Luny. V každém z významných měst je jedna a jen málokdo z nezasvěcených o nich ví. Zde provádíme své rituály a radíme se."

Došli jsme k nádobě uprostřed. V nádobě jemně probublávala červená tekutina.

"Výluh z oměje, bezu černého, čistce a hadího kořene je téměř hotov," prohlásil jsem. "Namíchal jsem to přesně podle návodu na svitku. Stačí už jen přidat větvičku jmelí a lístek kypreje. Předtím mi ale dej svůj prsten."

Norak mi podal vzácnou relikvii a já ji ponořil do bublající tekutiny.

"A teď se zuj a stoupni si do nádoby."

"Zbláznil jste se, mistře Quantare. Vždyť bych se opařil. Copak mě chcete uvařit jako slepici?"

"Noraku, ty mi nevěříš? Zkus tam tedy napřed ponořit ruku."

Norak se jedním prstem opatrně dotknul hladiny.

"Jak je to možné? Je příjemně teplá."

"To je těmi bylinami. Takže pokud mi už věříš, stoupni si do nádoby čelem k jihu, mírně se rozkroč a roztáhni ruce. Během rituálu se nesmíš pohnout. Ať se bude dít cokoli kolem tebe, zůstaň takhle stát a nehýbej se."

Norak se zul a obezřetně vlezl do mísy. Postavil se přesně tak, jak jsem chtěl, a já začal odříkávat Moggotský rituál. 

Když jsem byl asi v polovině, kolem jeho postavy náhle se zhmotnily 4 štíty a začaly kolem něj pomalu kroužit. V tu chvíli jsem vhodil do mísy větvičku jmelí a lístek kypreje. Tekutina začala prudce vařit a Noraka zahalila žlutavá pára.

"Mistře Quantare, tělo mám jako v jednom ohni. Hrozně mně to svědí a šimrá. Navíc jako by po mně něco stékalo. Vpředu, vzadu, prostě všude. Jakoby se mi odlepovala kůže."

Nereagoval jsem a plně jsem se soustředil na správné dokončení rituálu. 

"Psyché fragmenta mortis indimente."

A pak se to stalo. Napřed se ozvalo krátké zapraskání a potom, jako když vybuchne supernova, se objevil oslnivý záblesk, který obklopil Noraka. A najednou bylo ticho.

"Rituál je u konce a myslím, že byl úspěšný, Noraku. Můžete vylézt z té mísy."

Záře pomalu uhasínala a Norak tam stál pořád jako přikovaný.

"Povídám, Noraku, neohluchl jste. Skončili jsme. Jak se cítíte?"

"Jo, slyšel jsem. Cítím se normálně. Byl to ale divný pocit. Cítil jsem, jak se moje duše půlí a stěhuje někam jinam. Bylo to takové mravenčení, nebo jako když vás polévají horkou vodou. Brrr, zvláštní. Kde je prsten?"

"Tady, mistře Noraku. Je téměř stejný a normální člověk nic nepozná," a ukazoval jsem mu prsten ležící na mé dlani. Perla v prstenu ale jako by byla průhledná a při tom zářila jak nejjasnější hvězda noční oblohy. 

"Dobře jej schovejte, mistře Quantare. Já musím vyrazit. Jen ještě od vás potřebuji tu lebku nekromancera a zlatý meč s postříbřenou čepelí."

"Tady to máš," a podával jsem mu kožený vak. Norak do něj nakoukl a zase jej zavřel.

Doprovodil jsem jej nahoru až ke dveřím mého domu a tam jsme se rozloučili.

"Hodně štěstí, Noraku. Budeš je opravdu potřebovat. A nezapomeň! Snaž se najít bojovníka co nejdříve. Zítra by bylo možná pozdě. Zkus jej nalákat k tomu chrámu, jak jsme se domluvili. Je to místo jeho zrodu a bude mít jistě pro něj zvláštní význam." Norak přikývl.

A to byla poslední rada, kterou jsem mu mohl dát. Ještě chvíli jsem se za ním díval, ale pak zmizel v ulici, která vedla ven z města směrem ke Karpentskému lesu. Snad to vyjde a bojovníka smrti zastihneme nepřipraveného. Snad?! Kdoví?!

pokračovat