|
Deník hlavního vyšetřovatele OVJ, jeho excelence J.E.Akoby 6. května 2009, 22.15 - noc Pátrání členů klanu Black Pearl po zprávě bylo zatím neúspěšné. Přece jen jsem hlavní vyšetřovatel a nemohu nechat všechny topit se v tomto problému samotné. Je rozhodnuto. Vydám se sám najít uneseného člena své tajné služby a vzkaz, který před svým zmizením zanechal. Když mohutná vrata za mnou rachotivě zaklapla, měl jsem jediný cíl - zastavit to tajemné zlo a osvobodit všechny jeho oběti. Vzal jsem na sebe podobu netopýra a rozletěl se nejkratší možnou cestou k místu, kde zmizel můj posel - ke Karpentskému lesu. Po dvou hodinách letu jsem uviděl svůj cíl před sebou.
Les vypadal ve světle měsíce tak zlověstně, jako by se v útrobách lesa skrývaly armády krvelačných vlkodlaků, toužících po mase všech zbloudilých poutníků. Karpentský les obtáčí Karpentské hory a místy proniká i hluboko do jejich nitra. Některé jeho stromy jsou prastaré a místy je les tak hustý, že jím nepronikne ani sluneční nebo měsíční paprsek. Na jihu k němu přiléhá malé městečko Imust Taar se slavným Asylesským chrámem, které bylo cílem mé cesty. Město Imust Taar bylo poslední místo, o kterém vím, že navštívil člen Sentinelly předtím, než zmizel v Karpentském lese. Možná zde je klíč k nalezení jeho vzkazu. Napřed jsem se chtěl ale trochu porozhlédnout po lese. Přistál jsem při jeho jihovýchodním okraji a vzal na sebe opět podobu upíra. První kroky mezi prastaré stromy jsem udělal s nechutí, přestože v jiný čas bych si noční les vychutnal a nechal se unášet noční tmou. Nyní mě však trápila myšlenka na to neznámé, co děsí mnoho vampýrů, ale jak jsem se v posledních hodinách od tajné služby dozvěděl, tak i vlkodlačí rod. Nočním lesem jsem se pohyboval obezřetně. Každý zvuk jsem vyhodnocoval a snažil se vyhnout možnému nebezpečí. Ne ze strachu o sebe, ale o upíry, které chráním a vedu a kterým by v případě mého zmizení vyvstal další problém. Les byl stále neprostupnější, což naštěstí většinou upírovi nevadí a dovede se hbitě pohybovat v jakémkoliv terénu. Došel jsem na malou mýtinu. Náhle jsem zaslechl podivný zvuk. Skrčil jsem se do jakéhosi křoví na kraji mýtiny a poslouchal. Nikdy předtím jsem nic podobného neslyšel. Byl to velmi zvláštní syčivý zvuk a já začínal mít pocit, že se děje něco neobvyklého. Mé instinkty mi radily zůstat v křoví a já je raději poslechnul. Bylo pár minut po půlnoci, když se najednou se rozhrnul porost na severu mýtiny. Do slabého měsíčního paprsku vstoupilo něco strašného. Napůl člověk a napůl cosi .... Všimnul jsem si zlověstného záblesku v jeho očích, které nešlo přehlédnout. Byly jako dva malé plamínky, hořící zlobou.
Vzápětí se měsíc vymanil ze sevření mraků a toho tajemného cizince osvítil v celé jeho kráse. Krev mi ztuhla v žilách, když jsem spatřil tu....bytost. Místo prstů mělo stvoření dlouhé drápy, místo zubů tesáky, které používají šelmy k trhání masa a místo nosu jen zející dva prázdné otvory. Dech se mi skoro zastavil. Mojí hlavní touhou bylo nyní hlavně na sebe neupozornit. Monstrum se proplížilo kolem a za ním jako by zůstávala prázdnota, negativní temná energie, pro lidské oko neviditelná, ale já jsem jí cítil až do morku svých starých kostí. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Zřejmě něco hledal. Setrval jsem skrčený v hustém křoví tak dlouho, dokud jsem neměl jistotu, že je ta bestie pryč. Na návštěvu města Imust Taar jsem už ani nepomyslel a rychle se vydal na cestu zpět do klanového sídla OVJ. Spěchal jsem tak rychle, jak jen to bylo možné, abych varoval své druhy před nebezpečím, které jsem v lese spatřil. Po návratu jsem vše sdělil Drakulině. Slíbila, že promluví se ctihodnou Abokou, která se vyzná v tajemných záležitostech lépe, než kdo jiný. Přestože moje noční setkání vzbuzovalo obavy, Drakulina pro mě měla dobrou zprávu. Z bezvědomí se probral Norakův posel. Mluvil pomalu a těžce, po tom co si prožil, se mu ani nedivím. Podniknul mnohahodinovou cestu za bílého dne, kdy i přes kápi a plášť mu slunce spalovalo jeho upírskou kůži a působilo mu velkou bolest. Je to skutečný hrdina, kterého čeká velké uznání, pokud všichni přežijeme nebezpečí, které se na nás teď snáší. Posel mi tentokrát sdělil dost podstatnou věc a to, že v Karpentském lese blízko města Imust Taar našel náhodou starý polorozpadlý chrám, který použil jako dočasné útočiště před největším poledním žárem, když cestoval za mnou se vzkazem od Noraka. O chrámu v Karpentském lese jsem nikdy nic neslyšel. Asi musí být hodně starý a na dobře ukrytém místě. Možná to bylo místo i skrýše mého zvěda. Budu to muset prověřit. Víc jsem z Norakova posla nedostal. Byl příliš unavený na to, aby mohl cokoliv dalšího říci. Dopřál jsem mu odpočinek a ihned jsem poslal spěšnou zprávu k mým přátelům z klanu Black Pearl. Chrám v Karpentském lese si beru osobně na starost. Bylo ráno 7. května. Jeho excelence mistr J.E.Akoba |
