"Dva, čtyři, šest, osm,….. šestnáct, osmnáct," počítal v duchu Reticent a poměřoval jejich sílu a své šance. Při troše štěstí se to zvládne.

Dvacet tři jich nakonec vlezlo do jeskyně. Zpomalili a se syčením začali kolem Reticenta vytvářet půlkruh.

"Hnusné chlupaté bestie. Co jsem vám udělal? Nejspíš vás dlouho nikdo nekrmil. Táhněte odkud jste přišli nebo skončíte jako vaši kámoši. Budete litovat, že vás kdy vaše matka porodila."

Sotva to dořekl, ozvalo se hluboké mručivé syčení a chování pavouků se najednou změnilo. Všichni se začali bázlivě stahovat ke stěnám jeskyně a hledat nějaký úkryt. Přístupová chodba se otřásala a kutálely se z ní kusy skal. Cosi se blížilo tunelem a samotní rezavci z toho zjevně měli respekt. Reticent se otočil k ústí chodby a konečně to uviděl.

Pokud předtím nazval rezavce přerostlíky, tak to, co se dralo z tunelu, bylo anabolické steroidní monstrum. Stěna ústí tunelu povolila a před Reticentem stála zrůdná pavoučice. Na těle měla všude krvavé šrámy, nejspíš od toho, jak se pohybovala úzkými tunely. Její kusadla byla velká jako mužská paže. Ze dvou jejích končetin zbyly jen nefunkční ohlodané pahýly. Že by její hodné dětičky? Nebo snad bojovníci, kteří sem zabloudili před ním? Kdoví?!

Jestli měl doteď Reticent nějaké šance vyhrát nebo uniknout, pak v tomto okamžiku mu klesly na nulu. S takovým soupeřem se nemohl měřit. Jedině snad kdyby mu pomohli ostatní rezavci. Co je nějak vyprovokovat nebo motivovat. Měl přece v kapse myš a s tou by se už něco dalo vymyslet. Co kdyby ji hodil na zem. Šli by po ní ostatní rezavci? Možná by pak pavoučice šla po nich a ve zmatku by mohl proběhnout do tunelu. Zkusí to.

Opatrně vytáhl myš z kapsy. Ta se kroutila a pištěla, jako by jí držel v rozžhavených kleštích. Známé pištění rezavce zaujalo, protože se jejich oči upíraly jeho směrem. Reticent se ohnul a položil myš na zem. Ta vystřelila nejkratší cestou k tunelu. Pavoučice stála nehnutě, jako by ji ani neviděla.

Za to rezavci, kteří byli blízko tunelu, za ní vyrazili. Možná jen chtěli včas zdrhnout, to ale neměli dělat. Pavoučice se bleskově otočila a tři z pronásledovatelů svým mohutným tělem na místě rozdrtila. Čtvrtého probodla svým kusadlem, ze kterého teď do rezavce vytékala jakási hnědá zapáchající látka. Myš úspěšně zmizela v tunelu.

Pavoučice se pomalu otočila k Reticentovi a vyčkávala. Nikdo ze zbylých rezavců se ani nepohnul. Těžko odhadovat, co se teď stane. Zvítězí známá chuť pavoučího masa nebo pavoučice bude chtít ochutnat novinku na svém jídelníčku?

Najednou si Reticent všiml, že to není vyčkávání, ale naopak příprava k útoku na něj. Její zadní nohy totiž masírovaly nateklé snovací bradavky na jejím břiše. Sotva to domyslel, pavoučice se prohnula a z jejích bradavek vystřelily dva mohutné proudy stříbřitého lepkavého vlákna. Jen díky své pozornosti jej vlákna minula a narazila do dvou stalaktitů na břehu podzemního jezera, ke kterým se okamžitě přilepila. „Že by z něj chtěla mít špajzku na horší časy?“ blesklo Reticentovi hlavou. Ostatní rezavci ani nedutali. Jen se nervózně kývali ze strany na stranu. Nejspíš už podobnou scénu viděli mnohokrát.

Reticent na nic nečekal. Rozhodl se riskovat. Jinou příležitost mít nemusí. Přitočil se k jednomu z vláken a podpálil jej. Totéž udělal i s druhým. Oheň se po nich rozeběhl jako po zápalné šňůře k pavoučici. Ta se teď pro změnu se jich snažila zbavit a překousat je svými kusadly. Bohužel se jí to podařilo a hořící vlákna odpadla. Vzápětí ale z jejích bradavek vystřelily další dvě směrem ke špajzce. I teď měl Reticent štěstí, protože se včas schoval za velký kus skály kousek od ní. Na nic nečekal a znovu zapálil obě vlákna.

Tentokrát to pavoučice nestihla. Vzdálenost mezi ní a Reticentem byla příliš krátká. Plameny pohltily její zadní část těla a ozval se ostrý vysoký pískot. Pavoučice si ale i teď věděla rady. Stačilo jí pár kroků a byla u jezera. Zadek ponořila do ledové vody a bylo po ohni. Toho mezitím využili ostatní pavouci a neuvěřitelnou rychlostí prchali uvolněným vchodem z jeskyně. Schylovalo se k závěrečnému smrtelnému boji.

Útěk tunelem teď nepřicházel v úvahu. Byl by příliš snadnou kořistí pro rozdivočelou pavoučici, která si svým příchodem do jeskyně udělala pro sebe i pohodlnou zpáteční cestu. Musel se jí postavit a zabít ji tady. Buď on, nebo ona.

Pavoučice zvedla zadek z vody. Oheň ji nijak viditelně neublížil, jen spálil přerostlé ochlupení. Z jejího těla stoupala pára a její kusadla se začala nebezpečně rozkmitávat, jako by jí posedl amok. Byla zjevně naštvaná, že jí uniklo devatenáct zákusků a dortík se někde schovává. Její krvavé oči prohledávaly jeskyni a hledaly nepřítele. Stále cítila jeho přítomnost, ale neviděla jej. Znovu se postavila na nohy a zamířila si to instinktivně ke světlu, které vycházelo zpoza skály.

Reticent na nic nečekal a rozhodl se zaútočit dřív než pavoučice. Položil pochodeň na zem, vyhoupl se na skálu, odrazil a skočil. Pavoučici přistál těsně za hlavou. Rozmáchl se mečem, že jí zasadí smrtelný úder, ale ránu nedokončil. Pavoučice se zvedla na zadní a Reticent, který se neměl čeho chytit, dopadl tvrdě na okraj jezera. Než se stačil zvednout, stála ta mrcha nad ním. Vyhrála. Lov byl u konce. Zbývalo rozhodnout, zda kousnout nebo omotat, sežrat nebo uchovat. Pro Reticenta v tom nebyl prakticky žádný rozdíl. Najednou se ale z vody vystřelila tlama plná ostrých zubů, chytla Reticenta a stáhla jej sebou do vody. Zdálo se, že celý zápas někdo velice bedlivě sledoval a čekal jen na nejlepší příležitost kdy udeřit. A podařilo se.

Pavoučice jen nevěřícně zírala na čeřící se vodní hladinu......... 

pokračovat