Reticent nikdy nepřemýšlel o tom, zda umí dýchat pod vodou nebo ne. Zjevně mu to ale nedělalo větší problémy. Možná proto, že byl nemrtvý. Horší bylo si na tu náhlou změnu zvyknout. S vodou v plicích byl těžší o nějakých pět kilo a připadal si jako nacucaný pytel obilí. Vznášel se tak dva metry pod hladinou jezera nad jakýmsi malým útesem a všude kam dohlédl, bylo jen modravé šero.

Náhle se z tmavé hlubiny za útesem vynořil neznámý tvor. Něco mezi velkým okřídleným mořským hadem a drakem.

"Co tě to napadlo, mistře Noraku, postavit se arachnidské strážkyni. Pro svoji mrštnost a sílu byli kdysi cvičeny pro boj s turany nebo jako strážkyně tajemství prvorozených. Nemohl jsi tedy vyhrát. Tvá odvaha tě šlechtí, ale sám jsi viděl, jak si umí poradit. A to máš štěstí, že byla jen jedna. Prvorození jich měli kdysi stovky. Dnes jich je na světě, pokud vím, jen pár. Tři z nich tady střeží vstup do dolů a dvě jsou v labyrintu pod Městem tisíce vodopádů. Jsou věčně při chuti a nepohrdnou čímkoli. Jen prvorození je uměli ovládat a dokonce na nich jezdili. To byla paráda. Pokud přijdeš na to, jak je ochočit, budou tě poslouchat jak beránci. Promiň, ale nepředstavil jsem se. Jsem Kruan, z rodu vodních draků z Perlových ostrovů."

"Krrrrrrrrrrrrrrrrruuuciiii, uuuž jseeem myyysleeel, žeee jeee seee mnooouuu koooneeec," vydal ze sebe s námahou Reticent. Jeho hlas měl ve vodě podivně bublavý táhlý zvuk.

"Proooč jsiii měěě zaaachrááániiil?"

"Proč? Protože v ti krvi koluje dračí krev. A draci si pomáhají na rozdíl od většiny lidí. I když i u nás jsou výjimky. Třeba mi to jednou oplatíš."

"Rááád. Aaaleee jaaak seee dooostaaanuuu z vooodyyy, kdyyyž naaahooořeee čeeekááá taaa aaaraaachniiidkaaa. Pooomůůůžeeeššš miii jííí zaaabííít?"

"Ne. Tu tam klidně necháme čekat. Je tu jednodušší řešení. Provedu tě vodními tunely ven jinudy. Nebo bys chtěl do Imus Taaru?"

"Cooožeeee? Tooo jeee jeeezeeerooo taaak veeelkééé?"

"Vodní tunely jsou skoro pod celými Karpentskými horami. Jeden z tunelů vede až k moři. Ten používáme nejčastěji. To je naše přístupová i úniková cesta zároveň. Ostatní tunely vedou do zaplavených jeskyní v horách. Chceš někam konkrétně?"

"Hleeedááám staaarééé dooolyyy aaa staaarýýý hraaad."

"Široko daleko je tu jen jediný hrad. Býval kdysi sídlem prvorozených. Stovky let je už ale opuštěný. Je z něj i přístup do starých dolů, ze kterých se bral kámen na výstavbu hradu. Pak se v něm našla ložiska ďábelských kamenů a prvorození tak získali nekontrolovatelný zdroj síly.

Hrad byl postaven v dobách Černých válek, jak se později říkalo válkám s turany. Dá se k němu dostat vzduchem, když víš, co hledáš, po úzké skalní římse, starými doly nebo vodními tunely. Když byl hrad dokončen, nejstarší z prvorozených provedli prastarý Agchamelejský rituál pro jeho zamaskování. Hrad se tak stal prakticky z výšky neviditelný. Byla to nedobytná pevnost, ve které prvorození chránili svá největší tajemství a poklady. A to jak před ostatními nezasvěcenými upíry a vlkodlaky, tak především před krvežíznivými turany, kteří tušili, kde se nachází, ale ne na ne jej objevit.

Přesto hrad padl a bohužel zradou prvorozeného. Ten jednomu z turanských šamanů ukázal vstup do podzemí a poradil mu jak v dolech ovládnout arachnidky.

Jenže bitva o hrad dopadla jinak než zrádce a turani čekali. Prvorození svá tajemství hrdě bránili a ubránili. Přesto nakonec všichni zemřeli, jak útočící turani, tak prvorození. Nikdo z nich nepřežil. Ani zrádce, kterého těsně před svojí smrtí zabil Danubaan, prétor prvorozených.

Útok na hrad byl naštěstí svévolná akce turanského šamana a neřekl o ní, kromě svých zabijáků, žádnému ze svých velitelů. Nikdo je nepostrádal, nikdo je nehledal. Černé války i bez prvorozených nakonec dopadly společným vítězstvím upírů a vlkodlaků. Ztráty byly sice ohromné, ale nic, co by upíři a vlkodlaci časem nenahradili. Hrad zůstal zapomenut se všemi jeho cennostmi a tajemstvími."

"Tooo seee tuuuraaanůůům pooostaaaviiiliii vlkooodlaaaciii spoooluuu s upíííryyy?" podivil se Reticent.

"Ano, svojí rozpínavostí turani ohrožovali oba rody. Navíc mezi prvorozenými byli kdysi i jak upíři, tak vlkodlaci."

"Cooožeee?" Zabublal Reticent.

"Bylo to prostě tak. Vždyť oba rody mají společného předka, to jsi nevěděl? Proto se můžete díky kamenům proměny změnit na vlkodlaky a zpět.

Velmistrem prvorozených byly tehdy upír, mistr Moody Moon, a jeho pravou rukou vlkodlak, mistr Silver Killer. Prvorození navíc nikdy netvořili jeden klan. Ani by to nebylo možné. Naopak to bylo jakési tajné společenství těch nejlepších z nejlepších. Měli dokonce propracované přísné zkoušky pro přijetí do jejich společenství. Chtělo to trpělivost, šikovnost a výdrž, ale i používat svoji hlavu. Vzpomínám, jak nováček dostal za úkol najít nežijícího tvora nebo jak jiný měl zaútočit na svého nepřítele šestkrát během 24 hodin a nebýt za to nikdy a nikým potrestán."

"Zaaajííímaaavééé. Aaa můůůžeeeš měěě vzííít k tooomuuu hraaaduuu?" požádal Reticent Kruana.

"Tvé skutky prozrazují, že se v tobě skrývá víc, než je na první pohled patrné. Máš v sobě něco z prvorozených. Jsi odvážný, ale ne zbrklý, nosíš v sobě modrost předků, ale nezneužíváš jí. Možná proto tě dračí krev nezabila. Takže odpověď zní ano. Chytni se mne a pořádně se drž."

Kruan podplaval Reticenta, který se ho oběma ruka chytil, a vypluli.

Jízda to byla parádní. Cestou potkávali většinou menší vodní dráčky, kteří se v tunelech honili, anebo už odrostlejší, a ti Kruana uctivě zdravili. Bylo to hotové podvodní bludiště, navíc zjevně plné života. Krápníky pod vodou vytvářeli přímo pohádkově snový svět.  

Asi po hodince Kruan ostře zatočil a vplul do jednoho z mnoha tmavých výklenků. Reticent si myslel, že brzy někde narazí. Jenže právě naopak. Kruan začal stoupat nahoru a vzápětí už bylo vidět světlo. Byli na hladině.

Reticent vykašlal z plic zbytky vody a zhluboka se nadechl. Byli v prostorné uměle vytvořené jeskyni. Vpředu bylo světlo, tam je asi východ, pomyslel si Reticent.

Kruan, jako by věděl na co právě Reticent myslí, řekl: "Ano, to je jeden z východů z podzemí. Vede přímo k hradu. Tudy ale nechoď, je to past. To proto, kdyby někdo objevil cestu podvodními tunely. Ty jdi na vlevo až k západní stěně. Je v ní tajná chodba do hradu. Víc pro tebe udělat nemůžu. Ať moudrost prvorozených tě provází, Noraku."

"Používám teď jméno Reticent, Kruane. Chtěl jsem ti to říci hned na začátku. Voda v plicích ale na hovornosti zrovna nepřidá. Jméno Norak muselo prozatím zmizet."

"Chápu a jistě víš, co děláš. Ale ať jsi Norak nebo Reticent, tvé skutky tě stejně prozradí. Hodně štěstí." Kruan se otočil a ponořil se zpět do tmavé vody.

Reticent přemýšlel o všem, co se za tu krátkou dobu dozvěděl. Podivné setkání. Draka by tu nečekal. Nebýt ale Kruana, asi by měl v tuto chvíli hlavu oddělenou od těla.

Bude to tu všude samá past, pomyslel si. Musí si dávat bedlivý pozor. Zamířil k západní stěně jeskyně a cestou pečlivě obcházel všechna tmavá jezírka. Kdoví kam vedou? Koupat se znovu opravdu nechtěl.

Došel ke stěně a celou jí podél prohledal. Dokonce třikrát tam a zpátky. Nikde známky po nějakém tajném spínači či skrytém ovladači. Jen asi uprostřed byl na ní starý zašlý nápis.

V KRVI ZROZEN, VE KREV VĚŘÍ, KREV MU ŽIVOT PO ŽIVOTĚ MĚŘÍ.

 PROČ?

Byla to hádanka nebo poslední slova vyřčená před smrtí. Nic jiného nikde nebylo. Proklepal západní stěnu metr po metru, zda neuslyší dutý zvuk. Nic. Nikde nic. Zbyl mu jen ten nápis. Kruci co to tady dělá. Muselo to mít nějaký význam proč je to tady napsané. Musí to mít spojitost s tajným vchodem do hradu. Reticent si sedl na zem, dal hlavu do dlaní a přemýšlel, jak by asi odpověděl, kdyby to byla skutečně hádanka.

V krvi zrozen může být ďábel nebo krvežíznivý bojovník. Ve krev věří zabijáci, ale i upíři. A život po životě prý měří krev??? Komu???? Najednou mu svitlo.

"V krvi zrozen je člověk, když se narodí," řekl si pro sebe polohlasem. "Pak se promění v upíra a ve krev věří, protože ta jej udržuje při životě. Ale když se proměnil v upíra, tak se stal nemrtvým a vlastně neživým a jen krev mu po životě život měří. To je přeci jasné. Z toho plyne, že v krvi je život."

Za Reticentem zmizela stěna a ukázala se tmavá chodba kamsi do neznáma.

pokračovat