"Vypadá to, že jsme tu první," řekl polohlasem mladík s uhrančivýma očima, když se rozhlédl po hostinci. Bylo zde plno, místní i přespolní. Jen malý stůl v rohu byl volný.

"Čekal jsi něco jiného?" odpověděl mu starší muž, který s ním přišel. "Říkal jsem ti, že se na něj nedá spolehnout. Kdybychom jej nepotřebovali, tak bych mu s radostí prokousl ten jeho upíří krček."

"To můžeš udělat vždycky Lugate. Jen aby přinesl tu mapu. Jinak se tam nikdy nedostaneme."

"Budou si, pánové, přát něco k večeři nebo jim můžu nabídnout pokoj," řekl úslužně objevivší se hostinský, připravený jim splnit každé jejich přání.

"Jen něco k pití, hospodskej. Třeba Karpentské světlé. Jen jestli je máte dobře vychlazené! Jedno pro mne a jedno pro přítele. Čekáme ještě někoho. Pak se uvidí. Sedneme si zatím támhle jak je volno."

"Stoleček vzadu je váš, pánové." Hostinský uklonil se a odešel k pultu načepovat pivo.

"Já bych si něco k jídlu docela dal, Lugate," řekl mladík, když se usadili.

"To musí počkat, náš zrádce právě přišel."

Ve dveřích hostince se objevila postava černovlasého muže s kozí bradkou. Jeho zapadlé oči přejížděly po hostech, až konečně našly, co hledaly. Na tváři se mu objevil široký úsměv a namířil si to rovnou do rohu za svými kumpány.

"Zdarec vlkouši, jak se vede."

"Pssst. Co tak řveš, kreténe. Všichni tě uslyší," okřikl ho Lugat.

"Copak, copak? Máte stažený zadky, vy poseroutkové?"

"Kdo je u tebe poseroutka, ty křiváku," vyhrkl mladík a zvedl se ze židle. "Na mne široko daleko nikdo nemá. Klidně celé městečko srovnám se zemí levou zadní. V tomhle všivém kraji jsem nejlepší a všichni se mě bojí."

"Uklidněte se a ztište se oba dva. Sešli jsme se obchodně a ne kvůli hádce. Ještě by vás mohl někdo u vedlejších stolů slyšet."

"A kdo v tomhle kraválu. Ten potulný mnich vlevo nebo ten vožrala napravo? Mnich rozjímá nad Biblí a násoska přeci chrápe. Jak jsem vám říkal, tady se každý stará hlavně sám o sebe a ne o to, co dělá druhý. Chce to klídek."

Hostinský položil na stůl tři tupláky, utřel si ruce do zástěry a přivítal nového hosta. "Dobrý večer, pane. Jako vždy jedno orosené Karpentské, že? Jinak máme výborné srnčí na víně nebo kančí kotletky, pokud by pán nebo pánové měli chuť něco pojíst."

"Ještě si to rozmyslíme, Keši. Zatím nás neruš." Hostinský se uklonil a vrátil se k výčepu.

"Tak na vaše zdraví, vrkouši. Ať nám ten kšeft klapne," řekl kozibradka a pořádně si přihnul z tupláku.

"A nedá si pokoj a nedá, parchant jeden," zavrčel mladík. "Raději vybal, co máš, nebo z kšeftu nic nebude. Říkal jsi, že víš jak se dostat nepozorovaně do hradu. Chvástal ses, že znáš cestu, a že se umíš vyhnout pastem? Jsem na tebe zvědav."

"To jsem říkal, chlupáči. Svaly nejsou všechno. Chce to hlavu a trochu štěstí. Ten hrad mají pořádně hlídaný. Bránou se tam nedostanete. Pokud chcete přihrát mapu a pár rad na cestu, bude vás to něco stát. Máte sebou zlato, co jsem chtěl?"

"Jo, tady je," řekl Lugat a hodil na stůl dva kožené vaky, které těžce dopadly na desku stolu.

"Hmmm, vidím, že zatím držíte své slovo," řekl kozibradka a hrábnul po nich.

"Tak to prrrrr. Pěkně z ručky do ručky," zachytil jeho ruku bleskově Lugat. "Napřed chceme tu mapu!"

Kozibradka šáhl do svého koženého pláště a vytáhl kus stočeného starého pergamenu. Sundal z něj provázek a pergamen rozbalil na stole.

"Tak tohle je ta mapa. Na ní máte zakreslenou tajnou podzemní cestu do hradu, kterou hledáte. Začíná na východě v tomhle lesíku, vede pod hradním příkopem a končí v katakombách hradu. Jednoduché. Dejte sem zlato," a kozíbradka znovu hrábl po vacích.

"Kampak ten spěch, bradáči," schoval bleskurychle mladík vaky pod stůl. "Co když je to podraz? Slíbil jsi nám navíc i informace o nastražených pastech. Tak kde je máš!"

"No, je jich tam několik," zavrtěl se najednou nervózně kozíbradka. "Vím o třech, ale mohou tam být i jiné."

"Jen tři? Říkal jsi, že jsou jich tam desítky a že víš, kde všechny jsou," rozzlobil se Lugat. "Říkal jsi, že znáš bezpečnou cestu podzemím. Možná sis z nás vystřelil. Jak vidím, z obchodu nic nebude."

"Ne, ne, ne, já znám podzemní cestu do hradu. Mapa je pravá, a pokud se budete řídit mými pokyny, čekají vás jen tři pasti - jáma, stěna a kyvadla."

"Tak spusť, posloucháme. Uvidíme, jestli nekecáš."

"Vchod do podzemí najdete pod převisem, kterému místní říkají Orlí zobák. Stačí rozhrnout husté křoví pod skálou. A pozor, asi hned dva metry od vstupu do podzemní je v chodbě propadlo s ostrými bodci na dně. Je za prvním úchytným okem pro pochodeň. Pokud se pořádně rozeběhnete, v pohodě jej přeskočíte.

Druhou pastí je výsuvná stěna. Když budete počítat úchytná oka od začátku chodby, tak druhá past je hned za jedenapadesátým úchytem. Stěnu na chvíli zablokujete, když zatáhnete za pravé úchytné oko. Pak můžete v klidu projít.

Poslední a nezrádnější past je až na konci chodby v průlezu do katakomb. Jsou to tři kyvadla ostrá jak břitva. Kdo o nich neví, koleduje si o naporcování. Kyvadla se spustí v okamžiku, jakmile vlezete do průlezu. Proto je musíte napřed zablokovat. Fígl je v tom, že je potřeba vzít obě pochodně, které jsou vedle průchodu, zapálit je a každou vložit do jednoho z otvorů těsně pod stropem. Chvíli počkáte, až uslyšíte kovové klapnutí. Tím se uvolní úchytná oka pro pochodně a půjdou obě povytáhnout. Zatáhněte tedy za ně, kyvadla se zablokují a máte cestu volnou. Pokud se stejnou cestou budete vracet, to samé je potřeba udělat i z druhé strany průchodu, protože všechny úchyty se vždy vrací do své původní polohy během pár vteřin a pasti se zase odblokují. Teď navalte zlato."

"Řekl jsi nám opravdu všechno?" Zeptal se ho znovu podezíravě Lugat. "Víš, že si tě klidně najdeme, jestli jsi nám lhal."

"Jo, víc už toho krucinál nevím. Co mne vyhodili z klanu, tak jsem tam byl jen párkrát. Ale dál do hradu jsem už raději nechodil. Nejsem tam vítaný. Ale pomstu si vychutnám. Sídlo klanu Black Pearl musí padnout."

"Neboj se," ozval se mladík. "O to se už postaráme my. Jen se musíme bezpečně dostat do hradu. Zlikvidovat v něm ty ubožáky už bude hračka. Pak si z hradu udělám své sídlo a budu nejmocnějším vlkodlakem na západ od Vlčích kopců. Upíři nám budou sloužit dobrovolně nebo v řetězech. To přísahám, jakože se Ladas jmenuji."

Mnich u vedlejšího stolu se zvedl, hodil na stůl pár stříbrných mincí a zamířil ven z hospody. Ladas se za ním otočil a sledoval jej až ke dveřím.  Něco mu na tom mnichovi nesedělo. Ale jeho šestý smysl nedokázal rozpoznat co.

Mnich vyšel ven z hospody a zamířil si to nejkratší cestou směrem ke Karpentskému lesu. Slyšel, co slyšet chtěl. Svůj starý hrad rozhodně padnout nenechá. Vlkouši ještě poznají, kdo je opravdovým pánem v tomhle kraji.

pokračovat