Uplynul týden, ale prvorození se neozvali. Za to se objevil někdo jiný. Tak dlouho hledal bývalého mistra, až se mu to podařilo.

Protože sledoval výsledky bojů v arénách v celém kraji, narazil na nového bojovníka, který šel příliš rychle vzhůru v arénových tabulkách. Podivné a tajuplné chování tohoto bojovníka navíc nasvědčovalo, že něco skrývá, a proto se na něj zaměřil. Jednou po zápase ve Wardocké aréně ho sledoval až na samotný okraj města a tam ho oslovil.

"Když dovolíte, mistře, není čas se vrátit do klanu?"

Reticent se otočil a před ním stál Ifrit ve svém starém temně rudém plášti.

"Měl by ses vrátit, mistře. Klan tě potřebuje víc než kdy předtím. Nedávno se těm prašivým vlkoušům podařilo objevit i podzemní chodbu. Kdyby to včas Ilaren nezjistil a chodbu nezavalil, mohlo být už po tvém klanu. S jakou chutí bych jim všem zakroutil krčkem. Kde jsi celou dobu byl? Vrátíš se?"

"Momentálně mám něco důležitého, Ifrite, takže zatím ne. Ale díky Akobovi vím o všem, co se v klanu děje a rozhodně Black Pearl za jiný klan nevyměním. Škoda, že jsi z něj odešel. Jestli tě mohu poprosit, nikomu zatím neříkej, kdo jsem. Jen mému klanu, pokud chceš."

"Ne, neboj, neřeknu. I já bych tě málem nepoznal. Jsi nějaký mladší a silnější? Co se s tebou vlastně stalo? A jak to, že jdeš tak rychle nahoru? Dědil jsi nebo si tě nějaká buchta vydržuje?"

"Nechme to na jindy, Ifrite. I ty mi máš co vysvětlovat. Ale teď už musím zmizet. A pokud mi chceš pomoci, tak ze mne setřes ty tři otrapy, co nás támhle pozorují. Jsou to vlkodlačí poskoci a sledují mne už od arény."

"S velkou radostí," řekl Ifrit, otočil se o stoosmdesát stupňů a jako dělová koule vystřelil ke třem už proměněným vlkoušům stojícím u rozvalin chrámu. Ukrutný řev, který se za chvilku ozval, byl známkou, že Ifrit vlkodlaky dostatečně zaměstnal a Reticent se tak mohl v tichosti vypařit.

Jenže s překvapeními toho dne ještě nebyl konec. Sotva Reticent dorazil do sídla prvorozených, čekala jej tam Amiri.

"Kde jsi, courale? Čekám tu od oběda a ty si zatím lítáš někde po všech čertech."

"Byl jsem si zabojovat ve Wardocku a vyhrál jsem tam pětadvacet z třiceti soubojů. Sáhl jsem si dnes až na samé dno. Ještě štěstí, že mi pak Ifrit pomohl zmizet před těmi nohsledy z Liwy."

"Kdo je Ifrit? Doufám, že jsi mu o nás nic neřekl?"

"Ifrit je jeden bývalý člen z mého klanu. Taková malá Etna nebo pořádná rachejtle. Do všeho jde hrrr a bohužel jedná rychleji, než přemýšlí. Vlastně si mne našel on. Už se nebudu moc skrývat."

"Ani nebudeš muset, pokud moji nabídku přijmeš. Mluvila jsem s Nicolasem a je pro. Neměl bys zájem se stát jedním z nás?"

"To jako myslíš prvorozeným?"

"Ano, vždyť říkám, copak jsi dostal ránu na ucho? Ale má to jednu podmínku. Musíš absolvovat zkoušky. Navíc, a to si vymínil Nicolas, s nikým o nás nesmíš mluvit. Ani o sídle, ani o dole, ani o nás. Už teď víš víc, než kterýkoli jiný nováček. Oni se to většinou dozvěděli až po složení zkoušek. Když ti ale věří draci a jejich krev ti koluje v žilách, je to pro nás dostatečná záruka, že nás snad neprozradíš. Tak co?!"

"To ti klidně slíbím."

"Dobrá, beru to jako souhlas. Víš, prvorození jsou od prvopočátků elementární a hybnou silou tohoto světa. Vládnou slovem, písmem, zbraní i taktikou. Jsou dobří v matematice, mentoringu i empatii, stejně jako ty. Mají schopnost ovlivňovat myšlení druhých. Mají neomezený přístup k informacím a materiálním zdrojům. Nelpí na hmotných statcích a rádi se o ně podělí. Mají vždy ale vyšší cíle, než je na první pohled zjevné. Za každých okolností hájí pravdu a stojí na straně zákona. I zde máš s námi mnoho společného. Hledáme vždy čistotu, rovnováhu a porozumění. Každou svojí prohru dokážeme využít v náš prospěch. Máme výdrž a vysokou odolnost. Dokážeme být jedineční přátelé nebo nesmiřitelní nepřátelé. Čest a slušnost je pro nás štítem, trpělivost a odhodlání naší zbraní. Jsme pány času a dokážeme jej přizpůsobit pro své potřeby. Osud je nyní ve tvých rukou. 

Každoročně je osloveno několik málo skvělých bojovníků a je jim umožněno zúčastnit se zkoušek prvorozených. Zkouškami prvorozených se prokazují a ověřují vlastnosti, které náleží jen a pouze prvorozeným. Pokud vybraný nováček ve zkouškách uspěje, má právo plně využít zdrojů a možností, kterými vládnou prvorození, a může se nazývat prvorozeným. Jako poctu obdrží titul a hodnost mistra administrátora.

Jak už určitě tušíš, zkoušky ti budu zadávat já. Prvním tvým úkolem bude podat si přihlášku ke zkouškám."  

"A pak se dozvím jak zní první zkouška?"

"Ne, podání přihlášky je první zkouškou."

"Cože? A to má být těžká zkouška? To někdo neumí podat přihlášku?"

Amiri se usmála. "Zkouška spočívá v tom, že ji smíš podat pouze jediný den v roce. Ne dřív, ne později. Pokud tak neučiníš, ve zkoušce jsi neuspěl."

"Aj jaj, tak to bude opravdu zajímavé," poškrábal se na bradě Reticent. "364 možností jak se netrefit. Fííííí ha"

"Přesně tak. Existuje tisíce způsobů, jak promarnit čas, ale žádný, jak ho vrátit zpět. A zkouška je právě o tom. Dostaneš jen malou nápovědu a je na tobě jak si s ní poradíš. Vědět, kdy je co potřeba udělat a kdy je ten správný čas je velice důležité a někdy i pro samotné přežití. Proto v první zkoušce hraje důležitou roli právě čas.

Ten den, kdy máš podat přihlášku, se zapsal do historie krvavou řeží a drtivou porážkou jedné slavné armády a ještě slavnějšího vojevůdce. Jméno místa bitvy se dodnes používá jako přirovnání jakéhokoliv neúspěchu, katastrofálního debaklu či fatálního selhání. Tento den si podej přihlášku a rozhodně to tvoje prohra nebude." (víš čtenáři, o kterém dni to mluvíme? Zvládl bys ty první zkoušku?)

"Co se stalo s těmi, co zkoušky neudělali? Nikdy vás neprozradili?"

"Nemají co prozradit. Proto tolik záleží na výběru nováčka. Dokud nesloží poslední zkoušku, neví o nás skoro nic. Navíc vlastní zkoušky, i když v nich neuspějí, jsou obrovskou školou a příležitostí se něco naučit a pochopit souvislosti. I když z nich složí jen polovinu, dosáhnou takového zlepšení, že bude jen těžko přehlédnutelné.

Musím tě ale upozornit ještě na jednu věc. Se sílou a slávou roste i na druhé straně závist. Všichni jsme si tím prošli a i ty se s tím určitě setkáš. Čím budeš mocnější, vlivnější a silnější, budeš čelit více zákeřným útokům a podrazům. Takový je dnešní svět. Prvorození si ale bezmezně věří a jeden za druhého by obětoval vlastní život. Není nic, v čem by si nevyhověli či si nepomohli. A protože nejmocnější v tomto světě je ten, kdo vlastní ty správné informace, budeš i ty jako prvorozený za toto pak odpovědný. Mít informace je výhoda. Pokud je poskytneš nepříteli, výhodu ztrácíš. Pokud chceš vědět víc, přečti si tohle. A hodila po mně starou polorozpadlou knihu.

Tak, řekla jsem ti vše, co jsem měla říci a teď už je to na tobě. Co se týče sídla prvorozených, Nikolas by byl raději, kdyby sis našel nějaký klan nebo se vrátil ke svému. I my máme své klany a nikdo zde už trvale nebývá. Je to i dobré krytí před ostatními, a pokud je potřeba něco důležitého projednat, vždy se tu sejdeme. Jen málo věcí jsi o prvorozených zatím odhalil. Až se staneš jedním z nás, budeš moci svobodně čerpat z jejich vědomostí, které za to rozhodně stojí. Jejich znalosti rituálů, vedení válek, sledování nepřítele či umění rozpoznat kvalitní vybavení od šuntu, ti pak budou plně k dispozici. Být prvorozeným je ale i o odpovědnosti a správném užívání nabytých vědomostí, protože jejich zneužití by bylo pak strašné. Proto zkoušky, které odhalí co v tobě skutečně je. Co se týče dolu a kamenů, Nicolas nemá nic proti tomu, abys je použil ke svému zesílení. Věří ti a navíc je jich tam dost. Tady máš na mne spojení. Až budeš chtít poslat přihlášku, stačí mi napsat. Už musím, za chvíli máme válku. Dnes to bude pořádná drtička, protože vlkouši jsou silnější, ale jdeme do toho."

"Mockrát děkuji, Amiri, takovou velkorysost jsem nečekal. Vrátím se tedy ke klanu a pustím se do plnění zkoušek. Snad to prospěje i mému klanu."

"Tak to se klidně vsaď," řekla Amiri, mávla rukou a zprůhledněla.

Reticent měl rozhodně o čem přemýšlet. Stát se jedním z prvorozených byla velká výzva a odpovědnost zároveň. Možná to měl odmítnout, možná se přeceňuje. Přece nikdy nemůže dohnat takové bojovníky jako je  Hibuna, Buvol, Liuz nebo Transival. A co když oni jsou prvorození. Co když je Nicolas Transival? Nebo že by Liuz? .... Takových a mnoho dalších otázek se ten večer honilo Reticentovi hlavou.

Zatímco Reticent v klidu usínal v bezpečí Black Toweru, ve Vlčích kopcích na východě se proti němu už připravovalo spiknutí a zrádce, o kterém mluvila věštba, se blížil k jeho klanu. Jeho klan čekal křest ohněm.

pokračovat