Ohně kolem vzplály a do ticha sanktuária se ozval hlasitý výdech. Krátce na to lebka promluvila.

"Vítám tě, poutníku! Slyš, co máš psáno v krvi. 

Zdání klame, svět se mění, nic není jak bývalo

vidím samé velké změny, ohledů je pramálo.

Klanem tvým zní žalozpěvy, mnozí odhalují tvář

hádky, pomluvy a hněvy, nikdo má svatozář.

Mistr není anděl spásy, potřebný je rozum, klid

tvůj klan čekaj těžké časy, mistr musí zůstat skryt.

Oheň ten tě hodně raní, vyhni se mu raději

voda zmizí do ústraní, s ní též nemáš naději.

Vítr sídlem vane nocí, zpupný je a nestálý

země opojená mocí, špatné jsou to signály.

Nevrátíš se raděj domů, najdeš sídlo na ústraní

bude skryto v hradbě stromů, v něm tě nikdo nezraní.

Brzy tě však klan tvůj pozná, Reticent nic nezmůže

těžit kámen práce hrozná, v síle ti však pomůže.

Tak jak jiní dřou se roky, aby mohli vládnout všem

s kameny ty děláš skoky, ochráníš tvůj klan i zem.

Pak mezi vlky najdeš sílu a změníš vládu nad zemí

ruka k trvalému smíru ta zamává se všemi.

V ten čas se ty domů vrátíš, budeš mistrem v klanu zas

neber zpět už to, co ztratíš, poslouchej svůj vnitřní hlas.

Až od plev oddělíš pak zrna a mír zavládne na klanem

zrádce, klanu černá skvrna, mezi vlky bude odhalen.

Jeho zrada tvůj klan stmelí a on bude odsouzen

žít na věky v zapomnění, sám do sebe zahleděn."

Lebka utichla a ohně kolem pohasly. Vše bylo jako dřív. Tedy skoro všechno. Norak v tu chvíli vypadal, jako když ho vysajou až do morku kosti. Nechápavě zíral na lebku a nechtěl uvěřit tomu, co slyšel. Znamenalo to jediné - rozpad klanu Black Pearl a konec jeho snům.

Jak tam tak Norak stál a letargicky zíral na ztichlou lebku, přistoupila k němu Thera.

"Lebka sama vytuší, co se ti honí hlavou a na to ti taky odpoví. Nemusíš se jí ptát. Drak ve vstupní jeskyni je s ní propojen, a kdo jej skropí svojí krví, ten se dočká své věštby. A kdyby chtěl někdo zničit draka, nic tím nezíská. Nejenže by se se zlou potázal, ale zdrojem vědění je lebka, nikoli drak."

Norak si povzdechl a usedl na kamennou podlahu.

"Vidím, že vypadáš zklamaně, Noraku. Tohle si asi zrovna slyšet nechtěl. Tak to ale někdy bývá. Jediné co ti na to mohu říci je, že budoucnost není neměnná. Už teď si ji změnil, že si ji poznal. Záleží jen na tobě, jak s tímto poznáním naložíš. Pojď, vrátíme se k Sireně."

Norak mechanicky vstal a pomalu s hlavou svěšenou následoval Theru zpět do chrámu.  

"Toho to tedy sebralo," řekla Sirena, když se k ní vrátili. "Sama jsem asi vypadala kdysi podobně, když jsem poprvé slyšela promluvit draka. Doufám, Noraku, že se z toho rychle dostaneš. Nepotáhnu tě do Puli na zádech."

"Ale jo, co s tím nadělám," řekl polohlasem Norak. "Myslel jsem, že s bojovníkem smrti všechny trable skončily. Myslel jsem jaký mám skvělý a jedinečný klan. A teď tohle. Navíc v něm je nebo bude zrádce. Nevím, co mám dělal, nejraději bych se vším navždy skoncoval."

"Ty blázne bláznivá," usmála se na něj Thera. "To se ti nemůže povést, to ve věštbě nebylo. Navíc to přeci vlkoušům nemůžeš udělat. Jestli ti můžu něco poradit, najdi si někde místo, kde tě nebude nikdo hledat, a sleduj, co se bude dít. Změň si jméno, najdi zdroj své síly, uč se a posiluj. Budeš na to mít dost času. Pomsta je totiž nejlepší motivace a nejlépe chutná za studena. Až pak se uvidí co dál.

Navíc ta věštba, Noraku, přeci nebyla tak špatná. Rozeznat nepřátele od přátel je přeci dobré. Odhalit zrádce je dokonce výborné. A najít zdroj obrovské síly a k tomu mezi vlky to je přeci víc než by si kdo mohl přát."

"Tý vado, to jsou mi novinky," ozvala se Sirena. "Vidím, Noraku, že budeš mít o zábavu opravdu postaráno. A rozhodně nekonči, takhle bude větší sranda."

Norak se těžce pousmál a souhlasně pokýval hlavou.  

"Musím se s vámi rozloučit," řekla Thera, když vyšli před chrám. "Čekají mne další povinnosti. Jsem opravdu ráda, že jsem tě poznala. A pokud budeš mít někdy cestu kolem," řekla Thera, "ráda tě znovu uvidím. Přeji ti hodně štěstí, trpělivosti a mistrovské modrosti. A tobě, Sireno, přeji, ať máte brzy v Puli nového starostu a zatím na viděnou." Thera si s oběma podala ruku, otočila se a ladně zmizela ve vchodu do chrámu. Cestou zpátky už Norak tu všechnu krásu kolem sebe nevnímal. Hlavou se mu honila slova věštby a to co řekla Thera. Než došli k drakovi, byl rozhodnut. Ke svému klanu se zatím nevrátí a všem nepřátelům ukáže, že s Norakem si nikdo beztrestně zahrávat nebude. 

Sirena pohladila draka po hřbetě, ten svěsil svá křídla a uvolnil průchod. Prošli vstupní jeskyní a vyšli ven na terasu. Bylo asi poledne a slunce stálo skoro v nadhlavníku. Po mlze ani památky. Obloha měla azurovou barvu a v dálce byl vidět  Karpentský les.

Norak se otočil k Sireně. "Nezlob se, ale do Puli se s tebou nevrátím. Musím si všechno v klidu promyslet a poradit se s přítelem co dál. Vydám se na západ Dubovým průsmykem, tudy to bude k němu bližší a budu alespoň přes poledne trochu ve stínu. Díky ti za vše co si pro mne udělala, Sireno."

"Ale jdi, proč tak sklesle. Já ti naopak děkuji. Přinesl si mi dopis od Quantara, pomohl mé vesnici a zachránil nevinné. Cokoli a kdykoli budeš potřebovat, dej vědět," řekla, políbila jej na tvář a zmizela za skálou.

Norak sestoupil po kamenných stupních do údolí a pod ochranou prastarých dubů se vydal průsmykem za mistrem J.E. Akobou. Svět vypadal krásný.

pokračovat