Slunce do té doby ukryté za Vlčími kopci právě vycházelo. Bylo přívětivé a věštilo krásný den. Na ulici bylo slyšet trhovce, jak spěchají za výdělkem, a z přístavu pokřik dělníků nakládajících a vykládajících lodě. Dopsal jsem dopis, oblékl se a sešel dolů. Před domem už stál smluvený kočár. Vedle něj byla Hibuna a o něčem vášnivě diskutovala s kočím. Norak ještě seděl v křesle u krbu a měl zavřené oči.

"Je čas, bojovníku," zavolal jsem na Noraka.

"Díky za vše co jste pro mne udělal, mistře Quantare. Vidím, že jste mi zařídil i pohodlnou cestu. Pokud bych vám to mohl nějak splatit, stačí říci nebo naznačit."

"Nic nepotřebuji, Noraku. Jen tento dopis předej v Puli Sireně."

"Jistě mistře." 

Norak si dopis schoval do pláště, hluboce se uklonil a vyšel ze dveří domu.

"Asi se vidíme naposledy, Noraku," řekla Hibuna, když došel ke kočáru.

"I já se musím vrátit ke svému klanu. Mám co u nás vyprávět. Nepřítel naše osudy a cesty spojil, ale teď musíme jít každý svou vlastní cestou. Opatruj se, Noraku."

"Jsi opravdová matka vlčice. Pečlivá a s velkým srdcem. Rád jsem tě poznal, Hibuno."

Kočí se na kozlíku při slově vlčice nervózně zavrtěl.

"Tak už raději jeď, hrdino," usmála se Hibuna a zavřela za Norakem dveře kočáru.

Kočí zamával bičem a kočár se rozjel nejkratší cestou ven z města. Projel západní městskou bránou a vydal se směrem k Puli.

Cesta probíhala klidně. Norak zavřel oči a vzpomínal. Za měsíc toho opravdu prožil hodně. HopikCZ a K19, podivné a divoké útoky vlků Hasic65 a Ladase na jeho klan, dračí zkouška a nakonec bojovník smrti. Houpání kočáru ho začalo uspávat.

U kamenného mostu přes řeku, asi hodinku od města, však kočár znenadání zrychlil až to Noraka probudilo. Kočí křičel něco o obrovské nestvůře, práskal bičem a nevybíravými slovy pobízel koně k ještě větší rychlosti. Najednou strhnul koně z cesty a i s kočárem si to zamířil přes louku ke Karpentskému lesu. Sotva byli u prvních stromů, kočár prudce zastavil. Kočí seskočil z kozlíku a zmizel v lese. 

Norakovi se konečně podařilo otevřít dveře kočáru a opatrně se začal rozhlížet kolem. Po  nějaké nestvůře nebylo ani památky. Náhle se ale zvedl vítr a do koní jako když střelí. Zamířili si to i s prázdným kočárem rovnou do lesa. Samozřejmě stalo to, co se dalo očekávat. Kočár se zarazil o první stromy, kola se rozlomila, opratě praskly a koně zmizeli v lese. Aby toho nebylo málo, před Norakem se na zem snesl velký drak.  

"Jsem Turok a omlouvám se za způsobené nepříjemnosti. To jsem opravdu nechtěl. Posílá mne převor Whitening, abych ti předal toto," a podával Norakovi stočený malý pergamen.

"Je to mapa. Nikdo neumí dělat lepší mapy než draci. Vidíme svět z výšky a to, co vidíme, umíme i přenést na pergamen. Mistr převor si myslel, že by se ti mohla hodit. Také slyšel o tvém úspěchu a má z něj radost. To je vše co jsem ti měl vyřídit. Rás al Ghúl ať tě provází, mistře Noraku."

"Počkej, počkej, Turoku. Nemůžeš jen tak odletět. Napřed mi k smrti vyděsíš kočího, pak mi splašíš koně. Jak se teď mám dostat do domů?"

"Ale já už se ti přece omluvil, mistře Noraku?"

"Omluva mne domů nedostane, nemyslíš? Ale ty bys mohl. Co kdybys mne vzal do Puli?"

"Ale Puli, pokud vím, není tvůj domov. Tam žijí jen strážci Třpytících se jeskyní a ti, kteří jsou nespokojení se svým dosavadním životem. Ty chceš znát svoji budoucnost, Noraku?" 

"Ani ne, ale poradila mi to Osara."

"Tak to je jiná. Vyskoč si na mne."

"Brzdi, Turoku. Jsi moc hrrr. Já se na tobě neudržím. Nemám ještě dost sil, ale co kdybych se posadil do kočáru, tedy spíše toho co z něj zbylo a ty bys mne i s ním do vesnice donesl?" 

"Proč ne, sedej, Noraku. Vysadím tě kousek před vesnicí. Jen za sebou pořádně zavři dveře a moc se nevykláněj z okýnka." 

Norak překontroloval řemení, aby cestou nic neztratil a nasedl. Turok se vznesl, uchopil drápy střechu kočáru a opatrně začal stoupat k obloze.

Norak se opřel o sametové opěradlo a vzal do ruky pergamen a rozbalil jej. Byla to opravdu v barvách vyvedená mapa celého kraje se všemi důležitými a významnými místy.

Mnohá místa už znal, Norak, osobně, o jiných slyšel jen vyprávět a některá dosud neznal. Třpytící se jeskyně bylo jedním z těch, která ještě nenavštívil. A to se teď mělo právě změnit. Čekala ho Puli. Bylo ráno 14. května.

pokračovat