Prošli auditoriem s nádhernými arkádami a vstoupili do srdce chrámu. Byl to velký kruhový prostor s několika apsidami po obvodu. Za lektóriem byl oltář zasvěcený bohyni Melasse. Nikde žádná okázalost nebo pompéznost. Přesto všudypřítomné krystaly křišťálu dávaly prostoru magický až nadpozemský rozměr. Stěny byly pokryty malbami znázorňujícími většinou boj dobra se zlem a nějakými znaky, kterým však Norak nerozuměl.

"Tak tady se věští budoucnost?" zeptal se šeptem Norak Sireny.

"Ne," otočila se k němu Thera, která otázku zaslechla. "Sem do chrámu se dostane jen málokdo. Všechny věštby si lidé vyslechnou v dračí jeskyni, kterou jste přišli. Jen málokdo získá naší důvěru a může vidět velkou křišťálovou jeskyni. Máme tak klid a nikdo nás neohrožuje. Ty, prosím, Sireno, tady zůstaň." řekla Thera a zamířila k oltáři. Norak se vydal za ní.

Thera obešla oltář a dotkla se jednoho z pilastrů na stěně chrámu. Ozvalo se tiché cvaknutí a část stěny po levé straně se neslyšně odsunula. Objevil se malý průchod kamsi do tmy, ve kterém Thera zmizela. Norak na nic nečekal a vstoupil.

Tmavý průchod končil pod velkým schodištěm oboustranně osvětleným jak jinak než krystaly křišťálu. 

"Už se sem někdo bez vašeho svolení dostal?" zeptal se Norak.

"No vlkodlaci to zkouší pořád a obzvláště některé klany. Slídí ve skalách a stále hledají cestičky. Jen jednou se sem dostal nezvaný host, i když to tak ze začátku nevypadalo. Nešťastnou náhodou sem zabloudil jakýsi mladý vlkodlak. Byl prý lovit ve městě duchů a sklouzl ze skály. Našli jsme ho na sever od jeskyní. Nebyl při vědomí a byl zesláblý a potlučený. Ošetřili jsme ho, jak jsme nejlépe uměli. Dokonce jsme mu i na čas poskytli přístřeší. Jenže to byla chyba. Sotva opustil jeskyně, tak je místo vděku se svojí smečkou už několikráte napadl. Říkal si tehdy Jakes. 

Naštěstí většina vlků, stejně jako Jakes, volí spíše sílu než rozum a navíc jejich úmysly jsou průhledné jako křišťál. Díky tomu se všechny jejich útoky zatím podařilo odrazit. Jenž oni si stále nedají pokoj. Mít možnost ovlivňovat budoucnost je pro ně určitě velice lákavé. A teď své štěstí  zkusili i v Puli. Jenže opět neuspěli, nejspíš asi puknou vzteky. Díky tobě je Sanktuárium zase na čas v bezpečí."

"Promiňte, Thero, co je Sanktuárium?" zeptal se zmateně Norak.

"Sanktuárium je nejposvátnější místo v našem chrámu. Je v něm uloženo to nejcennější, co kdy třpytivé jeskyně viděli. Uvidíš sám." řekla Thera a začala stoupat po schodišti směrem nahoru. 

Norak si pro sebe něco zabručel o dalších schodech, ale protože byl zvědavý, jakéže to tajemství skrývá chrám, raději nic neřekl a šel za Therou. A dočkal se.

Schodiště vedlo k jediné místnosti. K Sanktuáriu. 

Místnost nebyla velká, spíš vysoká. Strop se ztrácel kdesi v závratné výšce. U vchodu za portálem seděli na sloupech dva bronzoví draci. Pod vyobrazením bohyně Melassy v čele sanktuária na jakém si podstavci oslnivě zářilo podivné světlo. Odtud nebylo vidět, co to způsobovalo. A protože Thera pokračovala k oltáři, Norak zamířil za ní. A pak to uviděl. 

Na kameném oltáři ležela nádherná křišťálová lebka. Byla o něco větší než lidská. Uvnitř jako by jiskřila a občas jí projela neznámá vlna energie. Lebka kolem sebe vyzařovala pulzující světlo, které jí obtáčelo a chránilo jako nějaké silové pole.

"Můžu se jí dotknout?" zeptal se Norak, který v tu chvíli zapomněl na dvě schodiště, která měl za sebou.

"Proč ne," řekla Thera.

Norak zvedl ruku a opatrně se dotkl zářícího pole. Pocítil lehké mravenčení, jako když poprvé sál a čerstvá krev mu proudila žílami do každého koutku jeho těla. Pomalu pomaličku se dotkl lebky. Byla hladká a o něco chladnější než pole, které jí obklopovalo.

"Je nádherná," řekl Norak, když vytáhl ruku, "ale proč je to nejcennější a nejposvátnější věc v chrámu?"

Thera se pousmála. "Vidím, že ti to Sirena neřekla," a z vlasů vytáhla tenkou jehlici. "Lidé se totiž často dívají na oblohu a říkají, že jejich osud je napsaný ve hvězdách. Ale tak to není. Je jen jediná věc, ve které je možné najít odpovědi." Vzala Noraka za ruku a bodla jej jehlicí do prstu. "Dobré i zlé, minulost i budoucnost, vše je totiž v krvi každého z nás. Teď se zkus znovu dotknout lebky,"  řekla a poodstoupila od oltáře.

Norak se podíval na prst. Uviděl, jak se mu v místě vpichu začíná dělat malá kapička krve. Chvíli zaváhal, pak ruku opět vsunul do zářícího pole a dotkl se lebky.  

pokračovat