"Ne, Noraku, do jeskyní s tebou nepůjdeme," řekla Swingr, když se ráno loučili. "Nikdo před svým osudem neuteče. My s Wraithem půjdeme do Města tisíce vodopádů. Prý se tam chystají otevřít něco jako arénu. Nebylo by špatné si tam poměřit síly. Uvidíme. Díky za vše. A kdybys náhodou někdy něco potřeboval, ptej se po černé vdově. Ráda jsem tě poznala," usmála se a políbila Noraka.

"No tak, prrr," ozval se Wraith, "co to má znamenat? Znáte se sotva jeden den. To, že vypadáš fantasticky a nabušeně jako já, ještě neznamená, že mi hned polezeš do zelí. Drž se zpátky, brácho."

"Nic ve zlém, Wraithe, ale myslím, že bych ti klidně dokázal natrhnout tvoji ...." Norak ale nedořekl, protože se objevila Sirena. "Věřím, Wraithe, že se ještě potkáme a síly poměříme. Do té doby dejte na sebe pozor."

"Romantické kecy, ty já žeru," procedil mezi zuby Wraith. "Jdu na jedno. Nechcete se mnou někdo posnídat?"

"Nech toho, Wraithe," přerušila jej Swingr. "Moc dobře víš, že musí vyrazit."

"No jo, snad jsem toho tolik neřekl. Nevděk světem vládne. Tak já jdu sám, mějte se," a zmizel v hospodě.

"Nezlobte se na něj," obrátila se k ostatním Swingr. "Má dobré srdce, ale horkou krev. Snad jej časem zkrotím. A kudy vlastně půjdete? Soutěskou stínů nebo Dubovým průsmykem?"

"Soutěskou stínů," řekla Sirena. „Budeme tam tak za 3 hodiny. Teď už je mi jasné, proč mne starosta hnal Dubovým průsmykem. Chtěl mít čas přichystat na mne léčku a v klidu popravit Swingr. Nebýt shody několika náhod, byla by dnes vesnice už možná v rukou vlkodlaků. Stejně by mne zajímalo, kdo ten plán vymyslel. No nic, šťastnou cestu."

"My se také pohneme, tedy až Wraith posnídá," usmála se Swingr a vešla do hospody.

"Je čas," obrátila se Sirena k Norakovi, "pokud jsi připraven, můžeme vyrazit." Ten přikývl a společně se vydali k severní bráně.

Lidé je cestou zdvořile zdravili a někteří i volali "Dobrá práce, Noraku", "Díky" nebo "Zůstaň s námi". Stráž se u brány dokonce postavila do pozoru. Jak někdy stačí málo, pomyslel si Norak, aby vás lidé odsoudili nebo vynesli do oblak. Jak tenká hranice je mezi pravdou a lží, mezi oblibou a nenávistí.

Hory, jakoby chtěly Norakovi ukázat, že si své jméno opravdu zaslouží, byly ještě zahaleny v bílé mlze.

Aby jim cesta rychleji uběhla, začala Sirena pomalu vyprávět.

"Třpytivé jeskyně je název pro několik vzájemně propojených křišťálových jeskyní. Krystaly křišťálu jsou v jeskyních tak velké a v takovém množství a barvách, že se jim odedávna přisuzuje magická moc. Jen několik málo vyvolených umí číst z křišťálu a předpovídat z něj budoucnost. Jedním z nich je Thera, paní a nejvyšší abaka Třpytivých jeskyní.

Přestože se mnoho zlých lidí už několikráte pokusilo získat jeskyně pro sebe, nikdy se jim to nepodařilo. Obzvláště vlci si na ně dělají zálusk a rádi by ovlivňovali budoucnost a životy jiných. Nejmocnější klany vlkodlaků k nim vyslaly už nespočet špehů, aby prolomily ochrannou bariéru, ale vždy se se zlou potázaly.

Jak už jsem říkala ve vesnici, přístup k jeskyním je pouze Dubovým průsmykem nebo Soutěskou stínů.

Dubový průsmyk je na západě. Je široký a plný života. Velké množství starých dubů, které v něm roste, mu dalo jeho jméno. Nevýhodou je, že cesta do jeskyní trvá mnohem déle než soutěskou. Za to tudy pohodlně projede i povoz tažený dvěma koňmi.

Soutěskou stínů vede jen úzká a kamenitá cesta. Vedle sebe mohou jít tak maximálně 1-2 lidé. Kdysi ji střežili duchové mrtvých bojovníků. Odtud získala své jméno, ale to už bylo dávno. Její výhodou je, že je krátká a vyúsťuje téměř u jeskyní." Sirena byla skvělý vypravěč a Norak by ji poslouchal snad celý den.

Uběhly asi dvě hodiny, když došli na úpatí hor pokrytém hustým listnatým lesem. Prastaré duby a buky tam stály ve své majestátnosti jako strážci tajemství hor. Nikde žádná cesta, nikde žádná pěšina. Jen malý potůček zurčel a vytékal mezi dvěma starými habry.

"Tudy," řekla Sirena a ukázala na habry. A opravdu, na břehu potůčku byla zarostlá úzká pěšinka vedoucí kamsi do zeleného šera.

Šli po ní několik minut a pak odbočili doleva. Přesto se stále drželi na dohled potůčku.  

"Tak jsme na místě," řekla Sirena a ukázala dopředu.

Před nimi byla nevelká mýtina, spíš průsek, a na jejím konci kamenné stupně vedoucí do skal. "Toto je vstup do Soutěsky stínů."  

pokračovat