Bylo už něco málo po půlnoci a za vitrážovými okny starého hradu jemně mrholilo. Místnost v nejvyšším patře severní věže hradu osvětlovalo jen světlo z praskajícího ohně v krbu a z velké svíce stojící na pracovním stole. V pohodlných křeslech před krbem seděly dvě postavy. Plameny, které svými  rudými jazyky olizovaly smrková polena, vytvářela na jejich obličejích roztodivné obrazce, jakoby je chtěla vytrhnout z jejich vážné debaty. Byl to J.E. Akoba a Norak

Norak dorazil do hradu mistra J. E. Akoby včera večer. Byl unavený a zamlklý. Celou cestu přemýšlel o věštbě, kterou slyšel v jeskyních. Budoucnost nevěstila nic dobrého. Jen zradu a zkázu. Možná tím musí projít všechny klany, aby se vytřídilo zrno od plev. Možná jen tvrdé zkoušky a rány osudu tříbí charaktery. Možná sám udělal někde chybu. Kdo ví? 

Po mnohahodinovém spánku našel Norak mistra J. E. Akobu v jeho pracovně. Seděl za velkým dubovým stolem a pozorně pročítal jakýsi starodávný pergamen. Když Noraka uviděl, vyšel mu vstříc a potřásl rukou. Pak usedli do velkých křesel před krbem a dali se do vážného rozhovoru.

Bylo toho hodně na vyprávění. Od uvěznění v Pule, popravě a odhalení vlčího spiknutí, dvojníkovi a návštěvě Třpytivých jeskyní až po smutnou věštbu, která teď jako Damoklův meč visela nad Black Pearl.

"Myslím, že se věštba začíná naplňovat," řekl na konec vyprávění mistr J.E. Akoba. "Co si odešel z klanu kvůli bojovníkovi smrti, se jen hádají. Sice po tobě napřed usilovně pátrali a moje OVJ jim v tom dost pomáhala, ale pak jejich snažení vyprchalo a začali se vzájemně napadat a bojovat o to, kdo bude v klanu mistrovat. Ani tvoji poslední vůli schovanou v trůnním sále nenašli. Už víš kdo je kdo v té věštbě?"

"Asi jo. Oheň je nejspíš Ifrit, má výbušnou a nestálou povahu, hodí se to na něj perfektně. Ilaren bude asi voda. Je klidný a trpělivý. Dovede být ale i silný, a pokud se mu něco postaví do cesty, smete ho jako domeček z karet. Kam vítr, tam plášť. To je určitě Reiden a Nekron bude nejspíš Země."

"Tak s Ifritem si se trefil," řekl mistr J. E. Akoba. "Mám zprávy, že před týdnem odešel z tvého klanu. Po něm odešel jeho ocásek a ti dva, co přišli poslední. Má to tam na povel Ilaren, jak si chtěl, a jak vidíš sám, moc se mu zrovna nedaří. Nejspíš bude asi další, který odejde. Měl by ses, Noraku, vrátit a dát to v klanu do pořádku." Oheň podivně zapraskal.

"Nemůžu, mistře. A navíc by to bylo stejně zbytečné, slyšel si přeci věštbu. Mistr není anděl spásy. Pokud stojí klan na jediné osobě, je to špatné a tam jsem asi udělal chybu. Já si teď mám podle věštby najít sídlo v ústraní. V hradbě stromů, či co?! To abych si postavil srub někde na stromě," pokusil se o žert Norak. "Chtěl, ale kde ho vzít. Ty o nějakém víš, mistře J.E. Akobo?"

"Vím a ty taky. Akorát si na něj asi zapomněl. Vzpomeň si přece na tu knihu v popraskané kůži, kterou sis přivezl ze Silversandu."

"Hlava děravá jak chrup starého vlka. Ty myslíš tu, kterou napsal upír nebo nekromancer jménem Shadow? Jmenovala se Tajemství Karpetských hor a opravdu tam byla nějaká zmínka o starém polorozpadlém hradu. Byl prý přístupný jen po úzké skalní římse. Kdysi údajně mocné sídlo."

"Ano, tak si mi to vyprávěl,“ řekl mistr J.E. Akoba. „A taky si říkal, že tam bylo něco i o rozsáhlém podzemí na severní straně Karpentských hor. Snad doly na ďáblovy kameny nebo co. Myslím, že je to to pravé, co hledáme a o čem se asi zmiňuje ta zatracená věštba."

"Snad," řekl sklesle Norak. "Karpentské hory jsou ale velké a okolní lesy hluboké. Nevím, kde mám ten hrad hledat? Na jihu, na severu, na výhodě nebo západě. Bude mi trvat, věky než jej najdu."

"No pokud vyjdeme z toho," zamyslel se J.E. Akoba, "že to kdysi bývalo mocné a dobře chráněné sídlo, jeho obyvatelé určitě ovládali okolní kraj. Takže bych ho hledal hluboko v srdci hor. Možná ale víc na sever blíž k močálům. Někde poblíž, kde Shadow našel ty staré doly na ďáblovy kameny. Ty dvě věci spolu určitě nějak souvisí."

"To je dobrý nápad, mistře J.E.Akobo, začnu tam. A co ta zmínka o nějakém Reticentovi? Žádného neznám."

"Je vidět, že málo piješ anglické krve," usmál se J.E. Akoba. "Řekl bych je to jen hříčka a chyták. Reticent znamená v přeci mlčenlivý-zamlklý-zdrženlivý. Myslím, že by sis měl dát toto nové jméno. Ostatně radila ti to i Thera. A tak, jak říkala věštba, měl by ses uklidit do ústraní a začít na sobě pracovat. Starý Norak přeci padl v boji s bojovníkem smrti. Norak Reticent tak může povstat a zjednat ve všem nápravu. Pomsta je přeci nejlepší motivace."

"To už jsem někde slyšel. Ale máš pravdu, mistře J.E. Akobo. Nepůjdu proti věštbě. Ke klanu se nevrátím a pokusím se v Karpentských močálech vyhledat ty staré doly. Pokud to bude možné, obnovím v nich těžbu a snad někde poblíž najdu i ten starý hrad."

"Pokud to půjde, budu ti podávat zprávy o tvém klanu. Snad se zatím celý nerozpadne."

Oheň v krbu dohoříval a déšť za oknem ustával. Na obloze se z mraků vyhoupl přibývající měsíc.

"Jdu si odpočinout," řekl do nastalého ticha Norak. "Brzy ráno vyrazím na cestu, mistře. Přeji vám pokojnou noc."

Norak byl opravdu unaven. Síla byla to hlavní, co teď potřeboval. Lidé říkají, že když dorůstá měsíc, tak prý porostou houby. Upíři ale mají jinou pověru, a to, že když se měsíc zakulacuje, tak se začínají množit vlkodlaci. Kdoví?! Karpentský les a hory zadarmo nevydávají svá tajemství. Snad bude mít štěstí a najde nové sídlo dřív, než si vlkodlaci najdou jeho. Tak se z Noraka stal Reticent. 

pokračovat