"Dávej pozor na padající kameny a pojď za mnou." řekla Sirena. "Čeká nás skalní labyrint. Kdo nezná cestu skrz, stráví tu věčnost. Ale my jej projdeme za hodinku. Znám cestu nazpaměť." Přešla mýtinu a vstoupila do soutěsky jako první. 

"Řekneš mi, Sireno, co bylo v tom dopise, co ti poslal Quantar? Říkala si, že byl tvým poručníkem."

"No konečně se ten starej dobrák ozval. Už jsem si o něj dělala strach," usmála se Sirena a obratně se vyhnula plazícímu se hadovi. "Pozor, nešlápni na něj. Je jedovatý.

No, jak bych to řekla. Jsem dítě pustiny a nevím, kdo jsou moji rodiče. Quantar mne našel před 25ti lety jako nemluvně na obětním oltáři v chrámu Seculy na východě. Odnesl mne do Města tisíce vodopádů, našel mi kojnou, později vychovatelku a zaplatil mi i vzdělání a vůbec všechny ty věci, které jsem kdy potřebovala. Jsem mu za to nadosmrti vděčná a splním ráda každé jeho přání. Když měl dobrou náladu, říkával mi Klíčku nebo Hádanko. Prý mám nadání pro magii, ale víc mi neřekl. Prý je na to čas.

V dopise píše hlavně o tobě, o dracích a o bojovníkovi smrti. Zdá se mi, že si toho prožil už opravdu hodně. Kam se na tebe hrabu. Já tě mám zavést do jeskyní a domluvit ti přijetí u abaky."

"A v tom by mohl být problém?" zeptal se Norak. "Copak Thera nepřijímá všechny, kdo mají zájem znát svoji budoucnost?"

"Ne, nepřijímá. Rozhodně ne osobně. V jeskyních žije několik žen nadaných uměním věštit z křišťálových kamenů. V centrální jeskyni je chrám bohyně Melassy, kde se denně modlí a provádějí své obřady. Nejzkušenější z nich je Thera, jejich abaka."

Jak tak povídali, hodina mezi skalami uběhla jako nic. Snad stokrát byli na rozcestí, ze kterého vedlo hned několik cest dál. Sirena se však v labyrintu pohybovala, jako kdyby tu ani žádné skály nebyly. Za to Norakovi to tady připadalo všechno stejné. Jediné, co bylo vidět, byly skály a obloha. Přestal počítat, kolikrát zahnuli vlevo nebo vpravo nebo kolikrát šli rovně, a šel jen poslušně za Sirenou. Jít tudy v noci, to tedy musí být zábava, napadlo Noraka. Ale sotva to domyslel, soutěska se náhle rozestoupila a před ním se objevilo malebné údolíčko. Ještě, že ho Sirena ale zachytila za ruku. Udělat krok navíc, by byl pěkně potlučený. Stál na skalní římse a pod ním byla hloubka tak dobrých 30 m.  

„Vchod do jeskyní je támhle," ukázala Sirena na skalní plošinu na západní straně údolí. "Na východě, jak vidíš ty dva velké duby, je vstup do Dubového průsmyku. My teď musíme po této římse. Z údolí není vidět. Je úzká a skrytá za stromy, ale nemusíš se ničeho bát. Dá se po ní jít celkem pohodlně. Za chvíli jsme u jeskyní."

Jak řekla, tak se i stalo. Za chvíli byli na skalní plošině. Na jejím konci si Norak všiml i druhé přístupové cesty z údolí, kterou tvořilo široké schodiště vytesané do skály a zdobené po obou stranách zvířecími skulpturami. 

Do skály na vchodem do jeskyní byl zlatem vytesán nápis  

 BUDOUCNOSTI NIKDO ŽIVÝ NEUJDE

To je pravda pravdoucí, pomyslel si Norak, každý jednou umře a přidá se tak na stranu většiny. Je jen na nás, jak čas, který je nám vyměřen, naplníme.  

"Tak toto jsou Třpytivé jeskyně," řekla Sirena a vstoupila do jeskyní. Teda spíše jeskyně, protože jediné co Norak uviděl, až si jeho oči přivykly podivnému světlu, byla rozlehlá kruhová jeskyně, na jejíž severní straně stála velká socha kamenného draka s roztaženými křídly. 

"Tak toto jsou Třpytivé jeskyně," řekla Sirena a vstoupila do jeskyní. Teda spíše jeskyně, protože jediné co Norak uviděl, až si jeho oči přivykly podivnému světlu, byla rozlehlá kruhová jeskyně, na jejíž severní straně stála velká socha kamenného draka s roztaženými křídly. Podivné světlo vycházelo z krystalů křišťálu, které byly všude kolem - na stěnách, podlaze i stropu. Všechny vyzařovaly světle fialové světlo, díky němuž jeskyně i drak vypadaly neskutečně a tajemně. Nikde žádná další chodba nebo náznak průchodu. Opravdu podivné místo, napadlo Noraka, a pokračoval za Sirenou až k drakovi.

Náhle se do ticha odkudsi ozval hluboký zastřený hlas.

"Čeho si žádáte?"

"Jdeme za ctihodnou Therou požádat ji o slyšení," reagovala na otázku Sirena.

Chvíli se nic nedělo a pak se ozval hlas znovu:

"Je lépe v mylné naději sníti,

a před sebou míti temnotu,

než budoucnost svou odhaliti,

a strašlivou poznat jistotu.

Co je nad slunce jisté?"

"Naše smrt," reagovala Sirena na hádanku.

"Velmi správně. Buďte tedy vítání. Ctihodná abaka vás očekává." 

Náhle kamenný drak ožil a mohutně zařval. Noraka se tak lekl, že mále upadl o velký krystal na zemi. Sirena se jen pousmála, ale klidně stála dál. Drak pomalu skládal svá křídla a za nimi se začal objevovat skrytý vstup do nitra hory.

"Promiň, že jsem tě nevarovala. Nechtěla jsem se připravit o pohled na tebe, až uvidíš Crystalise ožít. Kdysi jej vytesali z jednoho kusu kamene potomci velkého Thora a vdechli mu život. Je to strážce jeskyní. Bez správné odpovědi na hádanku přes něj neprojdeš. Teď už víš, v čem jsem nejlepší." Sirena se usmála a vstoupila do chodby za Crystalisem. Norak ji následoval. 

pokračovat