Smrt Wertena bylo to poslední, co teď False potřeboval. Strong mohl být prakticky kdekoliv, ale pokud vydržel víc než Werten, třeba se mu podařilo někde draperům cestou zmizet.

Najednou se tělo Wertena lehce zachvělo a začal z něj stoupat tenký proužek průhledného oparu.

"Co to, ksakru, je?" Vykřikl False a odskočil.

"Říkal jsem, že odchází," ozval se tiše duch.

"To z něj bude jeden z vás?" Zamumlal udiveně Lucius.

"Ano. Dokud jeho tělo nebude řádně pochováno, jeho duše bude bloudit v těchto jeskyní na věky."

"To by ale znamenalo ….." False se náhle zarazil. On i Lucius teď ohromeně zírali na něco, co viděli poprvé v životě, na stoupající opar, který rychle nabýval podoby mrtvého Wertena.

"To ale znamená," konečně se vzpamatoval False, "že by nám mohl říci, kam zmizel Strong."

"Možná, to nevím, ale pokud jste byli přáteli ….," odpověděl duch.

Za jejich zády se ozval hluboký nádech.

"Byli jsme přáteli," promluvil duch Wertena, "i když jen velice krátce. Riskovali jste pro mne a pomohli mi, když už jsem neměl pražádnou naději. I teď jste mne našli a chtěli zachránit. Těžko vám to oplatím."

"Wertene, potřebujeme jen vědět, co se stalo se Strongem. Jak to, že vás chytili? Proč není s tebou? Kde je? Je mrtvý?" Chrlil na něj otázky False.

"Brzy po vašem odchodu," začal pomalu vyprávět Werten, "drapeři zjistili, že kobky jsou prázdné. Našli v nich mrtvého Sithu a hned je napadlo, že jim jejich hračky utekly. Šli po našich stopách. Ani jsme se nedostali k lesu. Dohnali nás ještě na cestě, obklíčili a odvedli zpátky do městečka. Strong sice bojoval jako lev, zuby nehty, dokonce jich 12 zabil, ale byla jich ohromná přesila.

Ve městečku nás pak se Strongem mučili a stále se vyptávali, kde je ten třetí. Strong, i když mu vyřezávali kusy masa, jim akorát plival do obličeje. A protože se báli, že přivoláš posily, ještě v noci se sbalili a přes husté sněžení vyrazili k Morwordskému lesu. Nás naložili na starou káru, hodili přes nás medvědí kůže a táhli nás sebou jako krmení. Jako by jim i počasí hrálo do noty. Bál jsem se, že nás už nenajdete a že Strong cestou vykrvácí. Ale oni mu, parchanti, dali do ran nějaké zpomalovače krvácení.

Když jsme byli asi uprostřed Morwordského lesa, překvapili je trollové. Moc jsem z pod páchnoucích medvědích kůží neviděl, ale muselo jich být tak tucet, protože se strhla divoká bitka. I když nevím jak, ale Strong toho využil, sklouzl z káry a od té doby jsem ho neviděl. Drapeři museli všechny trolly pobít, protože nakonec jsme se zase dali do pohybu. Po Strongovi nikdo z nich nepátral. Prostě chyběl a jim to zjevně nevadilo. Je mi to moc líto, ale víc o něm nevím."

"Škoda," řekl False, "alespoň víme, kde zmizel. Musíme prohledat celý les. Možná ještě žije."

Náhle se v jeskyni objevil další duch a tiše něco zašeptal jejich průvodci, který pak promluvil:

"Omluvte mne. Před městem máme další vetřelce. Musíme se o ně postarat, pokud vstoupí do města."

"Počkat," vykřikl False, "co jsou zač. Přece nemůžete zabít všechny, kteří sem náhodou zabloudí."

"Tihle sem určitě náhodou nezabloudili. Jsou dobře vyzbrojeni a zjevně míří sem."

"Prosím, zadržte, půjdu s vámi. A k tobě, Wertene," obrátil se na něj False, "se pak vrátíme a řádně tvé tělo pochováme." Duch Wertena přikývl na souhlas.

Když vyšli z jeskyní, první, co False uviděl, byl Prevet, který se k němu řítil po strmém schodišti davem průhledných duchů a řval na celé kolo: "Naši jsou tady, našli nás, jsou dole v údolí a oni na ně chtějí zaútočit!"

"Cože?" nechápavě pokrčil obočí False.

"Říkám, dole pod městečkem jsou naši, právě vyšli z lesa," udýchaně zopakoval Prevet.

"Tak vidíte," obrátil se False na ducha, co se právě objevil vedle něj, "ti patří k nám. Ti vás neohrozí. Musím si s nimi okamžitě promluvit a vysvětlit jim, o co tu jde. Jsou tu určitě kvůli nám, protože se o nás báli a přišli nám na pomoc. Počkejte, prosím. Brzy se vrátím."

False ani neviděl, že duch přikývl, a už sbíhal schody, proletěl rozvalinami města a zamířil si to k bojovníkům v údolí.

Opravdu. Byli to oni a vedl je samotný mistr Norak. False nevěřil vlastním očím. Jak je to možné? Vždyť zůstal v Greenwallu. Proč by vyrážel za nimi. Ale to nebylo poslední překvapením, co ho čekalo. Najednou si všiml, že vedle něj z koně opatrně slézá zafačovaná postava od hlavy až patě. Že by jsme nabírali do armády smrduté mumie?

"Mistře, přišli jsme o Kruana. A nebýt Luciusovi ohnivé žahovice, mohlo nás být ještě míň. Stronga jsme ale nenašli," podal bleskově hlášení False.

"Ha hem Sthonh," zamumlala kopa fáčů za Norakem.

"O něj se, False, už bát nemusíš. Tohle je náš milý a tvrdý Strong," řekl Norak a ukázal na mluvící mumii za sebou. "Našel ho náš nový přítel. Pojď sem, Pankete. Říkal jsem, že Panketa je mezi vlky škoda, protože má na víc. Jsem rád, že se k nám přidal," usmál se Norak a mrknul na Panketa. "Navíc klanu prokázal obrovskou službu. Našel Stronga těžce raněného a promrzlého v Morwordském lese, ošetřil ho a přivolal naši pomoc."

Vedle Noraka se objevil mladý zarostlý upír s pronikavýma očima a Falsemu se hluboce uklonil.

"Hoho, nsl mi, hrrec," mumlal těžce srozumitelně Strong.

"Borec ne, jen štěstí, nic víc," řekl skromně Panket. "Lovili jsme trolly, já se oddělil od smečky a narazil na jeho stopy, zbytek byla hračka. Neútočím na raněné."

"Aha," pokýval False hlavou, "to bylo to vytí, co jsme slyšeli včera večer, než jsme vlezli do těch zatracenejch jeskyní. A my mysleli, že jdete po nás, a vlezli jsme dalším trollům přímo pod nos."

"Jojo," přikývl Panket, "schovávají se nejraději v jeskyních, je tam sucho a rodí tam mladé."

"Strongu," vyhrkl náhle False, "Werten to také nepřežil. Podlehl svým zraněním. Ale můžeš si s ním promluvit," dodal.

"Hohe?" zabručel skrz fáče Strong.

"Jaký cože?! Samozřejmě, že můžeš, je z něj teď duch. A ve městě jich jsou další stovky. Ravenbridge byl jejich domov, který si vybudovali svým potem a krví během Černých válek. I ten však jejich nepřátelé nakonec dobili, vyplenili a do základů vypálili. No a drapeři se teď chtěli roztahovat nad jejich hroby. Proto všechny pobili. Neubližují ale záměrně. Chtějí jen někde v klidu spočinout. Možná bychom měli jejich kosti pochovat a uctít tak jejich památku. Tak by konečně nalezli svůj klid, mistře. Zkusím jim to navrhnout."

"Dobrý nápad, False," řekl Norak, "tak si s nimi promluv a my zatím zůstaneme tady, pokud nám nesvolí vejít do města."

"Ha hu hahy," funěl Strong a tlačil se sněhem dopředu.

"Tak pojď, když chceš jít taky, pomůžu ti. Ty ale smrdíš tou černou mastí, Strongu. Tebe v ní snad vykoupali?" Řekl s úsměvem False, podepřel ho a oba zamířili pomalu nahoru do města.

A stalo se přesně to, co False navrhoval. Bojovníci mohli bez obav vstoupit do města, duchové je dovedli ke svým pozůstatkům, které byly opatrně sesbírány a s poctami uloženy do země uprostřed velké centrální jeskyně. S jejich souhlasem a podle přání Wertena, bylo i jeho tělo uloženo vedle nich. Vchod do jeskyně byl pak navždy zavalen, aby už nikdo nikdy nemohl rušit jejich klid. Na znamení usmíření s dušemi zemřelých pak bylo zapáleno na hradbách města sedm velkých ohňů. Po stovkách let došli duše konečně svého pokoje. A pokud se ptáte, co mrtvoly draperů, tak ti byly sneseny na jednu velkou hromadu za městem a spáleny. Popel byl pak pečlivě shrabán, uložen do jutových pytlů a cestou zpět do Greenwallu vysypán do divoké řeky Demantice mířící do Karpentského lesa.

Tak zdánlivě skončilo pátrání po zmizelém nekromancerovi a podle mistra Akoby skvělém šperkaři Ungredovi. Jste zklamaní? Není proč. Společná výprava bojovníků tří klanů ukázazala, že spolupráce mezi klany je možná a reálná. Navíc klan Eldests získal velkou posilu do svého klanu, která v budoucnu změní tvář tohoto klanu. A možná pátrání neskončilo, kdoví, ale to už je příběh o úplně jiném bojovníkovi Brotherhood of Darkness a tajemství chrámu Secully.

pokračovat