Opatrnosti není nikdy dost, ale někdy to prostě nejde. I když se snažili sebevíc, za chvíli už jeli z kopce všichni po zadku.

"To byl ale sešup," okomentoval dole jízdu Lucius, "zase jsem celý mokrý. Na to se můžu vy…," nestačil však doříct.

"Uklidni se," skočil mu do řeči False, "chtěli jste dolů, chtěli. Nikdo nemohl vědět, že to bude tak klouzat. Ale jízda to byla fakt parádní."

"Chtěl jsem říci vykašlat." Odfrkl Lucius.

"Hlavně, že se nikomu nic nestalo. A pár modřin ještě nikomu neuškodilo. Zvedejte se. Támhle je brána," řekl False a zamířil si to přímo k ní.

Pobořené hradby kolem nesly stopy těžkých válečných strojů. Hradební ochoz byl na několika místech propadlý a zbytky dřevěných palisád, které ho před mnoha lety chránily, se válely všude kolem. V otvoru, který kdysi býval bránou, visely staré vězeňské klece. Opatrně vstoupili do rozvalin.

Ravenbridge nebylo velké. Uprostřed byly zbytky podivné kruhové stavby, připomínající cirkusový stan, a kolem dokola mnoho menších podobných staveb, sloužících neznámému účelu. Nejdivnější byla asi ta spousta schodišť a vzájemně propojených plošin, na kterých byl dnes akorát sníh. Těžko soudit, k čemu v minulosti sloužily. Mohly na nich stát domy, ale i obranné stroje. Největší a nejvýše z nich byla v severovýchodním rohu Ravenbridge.

"Všimli jste si těch zrezivělých klecí? Tady to muselo být asi hodně zlý. Prohledáme to tu?" Zeptal se Lucius a všichni se opatrně rozhlíželi kolem.

"Myslíte, že tu někdo je?" šeptl Fagoris.

"Těžko říci. Vypadá to tu opuštěně," odpověděl Lucius. "Navíc je to všechno pod sněhem."

"Vidíte," řekl polohlasem Prevet a ukázal tím směrem, "v té skále nahoře je nějaká velká brána. Všimnul jsem si jí už na kopci."

"Taky ji vidím. Napřed to ale prohledáme tady dole. Hlavně nedělejte kravál a držte se na dohled. Pokud jsou tu někde schovaní drapeři, nesmíme je vyplašit. Jde se na to."

Jenže jakmile Vender vstoupil do první z menších staveb, už křičel na ostatní: "Tady je nějaký mrtvý. Pojďte sem honem." Na zemi leželo tělo a o kousek dál ještě jedno.

"Co to….. Kdo tohle mohl udělat? Jako by je něco roztrhalo," řekl Prevet. "Mohli to být trollové?"

"To těžko," nesouhlasně zavrtěl False hlavou. "Sami jste viděli, co trollové dokážou. Tahle zranění jsou ale jiná. Jako by jim vybuchly vnitřnosti nebo co. Rozhodně to jsou ale drapeři."

"Ty, co hledáme?" Znervózněl Prevet.

"Ano, takhle nějak vypadají, tedy spíš vypadali. Musíme to tu všechno prohledat," odpověděl False.

Nález dvou mrtvých draperů ale opravdu nebyl tím posledním. Někteří leželi mezi rozvalinami, jiní zmrzli venku a našli je zasypané sněhem. S každým dalším nalezeným tělem stoupala nervozita a strach. Přesto se nikde nepohnulo, jen samí mrtvý nekromanceři, jejichž síla mohla klidně odrazit celou tlupu trollů.

"Tady je další," křičel Lucius, "to už je třicet dva mrtvých."

"Ale jak je to ale možné? Nevypadá to, že by se všichni nějak zvlášť bránili," otočil se k ostatním Vender.

"Nejspíš byli zaskočeni," řekl False. "Další důvod proč být velice opatrný."

"To tedy musel být masakr. A kde jsou ostatní? Nemělo jich být kolem padesáti?" Zeptal se Fagoris.

"Možná jsou v podzemí," zauvažoval Vender. "Támhle pod tím zříceným obloukem jsou rozmlácené dveře a za nimi schody dolů do skály. Mám se tam podívat?"  

Nikdo ale neodpověděl a otázka zůstala viset ve vzduchu. Všichni zírali na rotující vzdušný válec, který vydával zvláštní zvonivý zvuk a rychle se k nim rozvalinami přibližoval. Cestou do sebe nasával všechno, co mu stálo v cestě.

"Rychle za mnou!" Zařval False a zamířil k nejbližší stavbě, která jakžtakž ještě držela pohromadě. Všichni vběhli dovnitř a přibouchli za sebou dveře, které drželi jen taktak v zrezavělých pantech.

"Co to mělo být, kruci," nadával Lucius, "sotva s tou nohou jdu."

"Co já vím, objevilo se to z ničeho nic," odsekl mu False. "Slyšíš něco venku, Prevete?"

"Ne, je tam ticho. Ten zvuk už neslyším."

"Myslíte si," špitl Fagoris, "že to tam je pořád?"

"A co? Nevíme, co to bylo. Raději ještě počkáme," řekl False a poslouchali, jestli něco neuslyší.

Najednou se ozvala rána a dveře se rozlétly na kusy.

"False ... jsme v průšvihu…." Zakoktal Prevet, který stál nejblíže u dveří. "Podívejte se ven." Všichni vzápětí pochopili, co měl Prevet na mysli.

Venku, kam jen oko dohlédlo, se vznášely průhledné postavy. Bylo jich snad dvě stě, možná tři sta. Těla měla různě zmrzačená a jejich tváře byly plné utrpení a bolesti. Muži, ženy, děti, všichni se tam jen tak ve větru klidně pohupovali. Jejich oči ale byly děsivé a plné zloby. Jakoby na někoho čekali.

"Proti takové přesile jsme bezmocní. Ani zbraně by nám už nepomohli. Promiň, False, ale jsme úplně v prdeli," okomentoval nastalou situaci přesně Lucius.

"Nějak se ochladilo," řekl polohlasem Verden, "nebo se mi to jen zdá?"

"Taky to cítím," přitakal Fagoris, "taková zima mi před chvílí nebyla. Jakoby ten mráz vycházel přímo z nich."

Náhle se těla duchů venku neklidně rozvlnila a jejich dav se rozestoupil. Z jeho středu se k domu blížili dva duchové.

"Rychle zpátky do domu a zaujměte obrannou pozici. Jinak nic zatím nedělejte," zavelel False. "Tak, teď se uvidí, jestli měl Norak pravdu. Buď a nebo. Hlavně se držte u sebe a čekejte," řekl False.

Oba duchové mezitím neslyšně vpluli do domu a zůstali viset ve vzduchu tak čtyři metry od nich. Nikdo z bojovníků nikdy nic podobného neviděl. Lebky duchů byly potažené zbytky seschlé kůže a tam, kde normálně bývají chrupavky, byly jen černé otvory. Oči, zapadlé hluboko v důlcích, byly uhrančivě zářící a jejich pohled byl silně hypnotizující. Oblečení, které měli na sobě, bylo potrhané a plné krvavých skvrn.

"Nezkusíme zase oheň?" Pošeptal Falsemu do ucha Lucius.

"Ať tě to ani nenapadne," odmítl hlasitě False.

"Tak na co čekají?" řekl Prevet. "Proč na nás už nezaútočili?"

A pak se to stalo. Z ničeho nic padl k zemi Lucius, za ním vzápětí se poroučel Prevet a hned Fagoris. Vender ještě stačil akorát vykřiknout ´To je příšerná bolest´, chytil se za hlavu a jako podťatý už klesal také dolů. Všichni mrtví. False na to zíral jako u vytržení a nechápal, co se to kolem něj děje. To přece není možné? Proč?

V tu chvíli False ucítil prudkou palčivou bolest v zátylku, která se stupňovala čím dál tím víc. Bylo to příšerné a hlava se mu mohla rozkočit.

"Proč nám to děláte?" Zakřičel False. "Nic jsme vám neudělali," a podíval se s obličejem zkřiveným bolestí na duchy. Ti ale stáli nehnutě stále na stejném místě a jen se na něj dívali.

"Haaaaaaaaaaaaaa……," zaslechl najednou vzdáleně ve své hlavě False. A znovu: "Haaaaaaaa Haaaaaaa……," nesrozumitelný vzdálený hlas, který se mu vkrádal do jeho hlavy. "Haaaaaaaa ……. Haaaaaaa……," jakoby někdo vytrvale bušil na jeho mozek. Nohy se mu začaly podlamovat a hlava snad už vážila tunu.

Najednou si False všimnul, že ústa duchů se podivně pohybují. Jakoby k němu mluvili.

"Já vás ale neslyším!" Zařval z posledních sil. "Nevím, co po mně chcete! Takhle toho ale nedosáhnete!"

"Proč nás rušíte?" Uslyšel najednou ve své hlavě úplně srozumitelně False. "Copak jsme si toho už nevytrpěli dost? Vaši předci vždy ctili mrtvé a hroby neznesvěcovali jako vy. Copak nás nenecháte v klidu nikde spočinout? Nebylo prolito dost krve? Kdy už konečně pochopíte, že chceme klid? Vaše nebetyčná drzost musí být potrestána, jako jsme potrestali je," a ukázal zkostnatělou rukou na mrtvého nekromancera.

pokračovat