Jak se kroky na schodišti přibližovaly, uslyšel False se Strongem, jak si příchozí pro sebe něco mumlá. Napřed to bylo jako kdyby mluvil nějakou hatmatilkou, ale čím byl blíž, začínalo být mu jasněji rozumět.

"….Co je mi do toho. Je to rozmazlenej parchant. Myslí si, že když má fotra kaharem, že si může dovolit všechno. A zase za sebou nezavřel kobku. Příště mu už zakroutím krkem."

"A co kdybychom to udělali dřív tobě," zařval Strong a vyskočil s Falsem z úkrytu, když neznámý vstoupil do kobky. Než se stačil vzpamatovat, přitlačil mu Strong na hrdlo svůj meč, až začal podivně chrčet. „Ne, že na nás budeš něco zkoušet, starouši. Mluv jen, když se tě na něco budeme ptát, jinak ti přerovnám obratle. Tak co, False, je to nekromancer?"

"Jo, je. Sice starej, ale je. A zjevně to tady dole měl všechno na povel."

"Bacha na jeho pravačku,“ vykřikl najednou z podstolu Werten, „kreslí s ní něco do vzduchu."

Strong se podíval dolů. "Tak ty si chceš se mnou zahrávat? Já tě varoval."

Vzduchem zasvištěl meč a jedinou ranou uťal nekromancerovu ruku těsně nad jeho stříbrným náramkem.

"Nekromacer zařval bolestí a z pahýlu začala všude stříkat tmavá krev.

Rychle mu to zavaž, Strongu, ať nám tady nevykrvácí. Musíme ho napřed vyslechnout," řekl False.

"Cože? Já ho mám ošetřovat? Ten nekrák nás chtěl určitě začarovat. Nejraději bych mu rovnou podřízl krček."

"Počkej," zadržel ho False, "musí nám napřed vyklopit, kde jsou ostatní a co se tady vůbec děje."

"Tak co, nekráku, budeš nám k něčemu nebo to raději hned skončíme? Slyšel jsi kámoše? Kde jste se tu vzali a kde jsou ostatní?"

"Nic vám neřeknu," procedil skrz děravé zuby sípavě nekromancer, když mu Strong utahoval škrtidlo na ruce.

"Být tebou, tak si to rozmyslím," ozval se False, "kamarád se sice v anatomii nevyzná, ale rád experimentuje a klidně ti přerovná vnitřnosti. Třeba se pak budeš cítit lépe. Co takhle, Strongu, podívat se, co měl dnes k jídlu?"

"Na to nemáte žaludek, ubožáci."

"Jóóó? Podej mi, False, tamten žabykuch. Vypadá pěkně rezatě."

"Počkej, Strongu, mám lepší nápad. Hodíme ho do kobky ke Scydře? Vypadala hladově. Možná by se mu to líbilo víc."

"Ne, to ne!" Vykřikl nečekaně nekromancer.

"Ale ale podívejme se jak nám najednou nekrák změknul,“ řekl Strong, „Scydra mu nějak nevoní."

"Tak ještě jednou. Kdo to tu vede a co jste zač," zeptal se False.

Chvíli bylo ticho a na nekromancerovi bylo vidět, jak sám se sebou bojuje.

"Přišli jsme do Greenwallu asi před rokem. Byl to zapadákov daleko od okolního světa a nikdo nás tady nerušil. Mohli jsme tady mít klid na naše klanové obřady a rituály."

"Chceš snad říci krvavé obřady a pokusy na nevinných obětích? Co jste tu opravdu dělali?"

"Do toho vám nic není," odsekl vztekle nekromancer.

"Jdeme za Scydrou. Ber ho, Strongu."

"Ne, počkejte." A zase bylo ticho. Nekromancer se musel hodně přemáhat, aby něco řekl.

"No tak, bude to? Kámoš se tě na něco ptal," řekl Strong a přitlačil mu na hrdlo svůj zakrvavený meč.

"Už dlouho se snažíme stvořit nejsilnějšího bojovníka na zemi," pomalu ze sebe vysoukal nekromancer. "Pomocí naší magie kombinujeme schopnosti různých tvorů a děláme je silnější."

"Velký kulový. Zabíjíte je a mučíte, parchanti jedni," okomentoval jeho poslední slova Werten, který se mezitím pomalu postavil.

"No občas je třeba nějakou tu oběť přinést a prolít trochu krve. Na tom přeci není nic špatného," jízlivě dodal nekromancer.

"Jo jasně, hlavně, když to není vaše krev," řekl Strong.

"Kolik vás je v Greenwallu?" zeptal False.

A zase bylo ticho.

"Kámoš se tě ptal, kolik vás tu je, jestli jsi neslyšel," opakoval Strong a ještě víc přitlačil na jeho krček.

"Asi tak padesát," řekl konečně po chvilce chrčivě nekromancer.

"A co původní obyvatelé Greenwallu. Co jste s nimi udělali."

"Všichni odešli. Lidská rasa je slabá a k pokusům se nehodí."

"Lžeš," vybuchl vzteky Strong. "Posloužili vám určitě jako krmení těch vašich výtvorů. Viděli jsme lidské kosti v kobkách."

"Když to víte, tak proč se ptáte. Vy je přeci také zabíjíte," vyštěkl nekromancer a opovržlivě se podíval na Stronga.

"Ale nemučíme je a neděláme s nimi nechutné pokusy jako vy."

"Strong má pravdu. My lovíme jen pro naše přežití. Ne z rozmaru či dlouhé chvíle. A většina vlkodlaků dělá to samé. A to, co děláte vy, je černá magie. Její používání je zakázáno."

"Tsss…," procedil skrz zuby nekromancer.

"Předpokládám, že kahar je váš zdejší vůdce," pokračoval ve výslechu False. "Kde ho najdeme?"

Při zmínce o kaharovi nekromancer jakoby ožil.

"Na něj nemáte, upírci," chraptivě se zasmál a zmlknul.

Náhle se nad schodištěm ozvalo opět otevírání železných dveří a hned na to uslyšeli mladý mužský hlas:

"Sitho, jste dole? Obřad už brzy začne. Haló, jste tam?"

"Vězni utek….," vykřikl nečekaně nekromancer. Bylo to ale poslední, co stačil udělat, protože vzápětí mu Strong prořízl jeho hrdlo.

"Co jste říkal, Sitho? Neslyším vás. Říkám vám, že máte dole skončit a přijít za námi. Zase přijdete o to nejlepší, obětní ohně už hoří. Počkám na vás u brány."

Dveře bouchly a zase bylo ticho.

"Fuj, to bylo taktak," oddechl si Strong.

"To tedy jo. Jenže teď už z našeho Sithy nic nedostaneme. Vypadá to ale, že se drapeři nahoře dobře baví a navíc jsou nejspíš všichni mimo městečko na nějakém jejich obětišti, podle té brány, o které se zmínil ten mladý," řekl False. "Riskneme to a jdeme nahoru! Lepší příležitost odtud zmizet asi už mít nebudeme."

"A co uděláme s ním," ukázal Werten na Sithu.

"Hodíme ho do kobky ke Scydře. Ta se o něj už postará. Získáme tak další náskok než objeví jeho mrtvolu a zjistí, že jim jejich vězni utekli."

Strong a False zvedli nekromancera a odnesli ho ke Scydře. Podle syčivého zvuku, který uslyšeli, když jeho tělo házeli do kobky, bylo zřejmé, že jí tentokrát udělali radost.

Oba se vrátili k Wertenovi, udělali mu jakési provizorní berle, vzali si pochodeň a vystoupali po schodech nahoru.

A opravdu. Na konci schodiště uviděli tepané železné dveře. Na pravé stěně vedle nich bylo táhlo, zřejmě k blokování nebo otevírání dveří.

"Buď budeme mít štěstí, nebo způsobíme poplach," řekl False a zatáhl za táhlo.

Železné dveře vedly do nevelkého spoře osvětleného sklepa. Kromě  schodů nahoru do přízemí domu, tady nic nebylo. Zastavili se a poslouchali. Nahoře byl ale naprostý klid, takže pokračovali.

Místnost nad sklepem byla jednoduše zařízená, jako by tu nikdo ani nebydlel. Pár skříní, stůl a několik židlí, jinak nic. Dveře a okna na protější stěně vedly rozhodně ven. Vzali za kliku a opravdu se ocitli na ulici. Tedy spíše v malé špinavé tmavé uličce. Byla noc a všude podivné mrtvolné ticho. Jen na severu nad městečkem byla vidět záře ohňů, jako když lidé pálí na polích čarodějnice. Tam asi bylo momentálně celé městečko a jejich obětiště. Tudy cesta rozhodně nevede. Otočili se k jihu a zamířili nejkratší cestou k bráně, kterou před několika dny přišli.

Celou cestu nikoho nepotkali. I bránou prošli bez problémů. Zjevně si drapeři byli sami sebou příliš jistí. Jenže co teď. K nejbližšímu lesu to bylo tak slabá hodinka a k nejbližšímu městu tak jeden a půl dne cesty.

"Budeme se muset rozdělit, Strongu. Vezmeš si na starost Wertena. Nemůže chodit a s berlemi by sám daleko neutekl. Schováte se v tom lese a já zatím přivedu pomoc. Až drapeři zjistí, co se stalo, budou nás určitě hledat. Doufám jen, že to nestane dřív než ráno. Stopy jsem dole zahladili a o Sithovi si budou myslet, že někde vyspává. To nám dá trochu času. Já zatím zaletím za Norakem. Do rána by tu mohla být pomoc."

"No jo, zase budu dělat ošetřovatelku, místo abych bojoval. Jednou nekrákovi, teď zas vlkoušovi. Nic ve zlým Wertene."

"Právě naopak, Strongu," přerušil ho False, "kdyby se něco semlelo, budeš tu platný víc než já. Jsi silnější a máš větší výdrž. Raději se ale sám do ničeho nepouštěj. Víš, že jich je přesila. Dobře se schovejte v lese a snažte se vydržet až do rána, než přivedu pomoc."

"Provedu," zabručel Strong. "Vlez mi na záda, Wertene, a ať už jsme v tom lese."

False se za nimi ještě chvíli díval, ale pak na sebe vzal netopýří podobu a zamířil si to nejkratší cestou k domovu.

pokračovat