"My ale hledáme přátele, kteří se nám ztratili," klesl na kolena False.

"Vaše výmluvy jsou ubohé," vybuchl duch a ostrá bolest projela Falsemu hlavou.

"Opravdu, prosím," procedil skrz zaťaté zuby False. "Nechtěli jsme vás rušit a s těmahle nemáme nic společného," a vyčerpaně ukázal na dva ležící mrtvé nekromancery. "Vyvraždili celé městečko Greenwall a s námi chtěli udělat to samé, když jsme se tam přišli. Své oběti mučili a chovali je jako pokusná zvířata."

Při zmínce o Greenwallu se oba duchové zřetelně zachvěli a venku v davu to zahučelo.

False najednou zjistil, že prudká bolest hlavy ustupuje a on začíná vnímat i hlasy venku. Jakoby se překřikovaly a dožadovaly se dalších podrobností. False přivřel oči a pokračoval: "Naštěstí se nám podařilo včas uniknout a přivolat pomoc. Jenže oni byli rychlejší. Když jsme se vrátili, město bylo už opuštěné a přátelé, kteří tam zůstali na stráži, zmizeli. Jediné, kam se mohli před spravedlností schovat, byl Morwordský les. Žádné stopy jsme ale nemohli najít. Až jsme narazili na pár ledových trollů a podivnou jeskyni, kterou jsme se dostali až sem."

"Možná, to ale není žádný důkaz. Proč bychom vám měli věřit," odsekl duch vpředu.

"Chcete důkaz? Možná to není to pravé, ale všechny své zbraně jsme nechali nahoře na kopci. Klidně se přesvědčte. Nemáme u sebe žádné. Své mrtvé předky ctíme a jejich hroby neznesvěcujeme. Víme, co je respekt a úcta." Řekl False a hlavu sklonil až k zemi. "Je to na vás. My jen hledáme dva přátele, které jsme ztratili."

"Támhle ten na zemi chtěl ale proti nám použít oheň. Moc dobře jsme ho slyšeli," trval si na svém duch.

"Chtěl," zvedl zase hlavu False, "ale nakonec nepoužil. Byla to jen přirozená obranná reakce. Zahnali jste nás do kouta. Nikdo vám nechtěl uškodit. Zabít mé přátele nebylo nutné. I vy sami jste se kdysi přece bránili a jen tak jste se nevzdali," řekl False odhodlaně. Duchové se na sebe opět podívali.

"Nejsou mrtví," ozval se po chvíli jeden z nich. "Jsou jen v bezvědomí. Jen tvůj mozek dokázal s námi komunikovat. Jejich to nezvládly a zkolabovaly. Tihle sem přišli včera," ukázal na zmrzlou mrtvolu. "Požádali jsme je, aby odešli. Místo toho na nás vytáhli zbraně a nějaká kouzla."

"To jsou drapeři. Nekromanceři provozující zakázanou magii," doplnil False.

"Chtěli zde zůstat a to jsme nemohli dovolit," pokračoval duch. "Tyhle rozvaliny jsou jediné, co nám zbylo. Naše poslední útočiště, náš domov. Nikdo nebude rušit náš klid! Kdysi jsme byli pro svoji víru vyhnáni z našich měst a vesnic a museli jsme se uchýlit do lesů. I tam však na nás byly pořádány hony a štvanice. Kdo byl chycen, toho upálili na počest jejich hrůzného boha. Bylo to temné náboženství, kruté a krvavé, avšak i ono mělo jen připravit příchod něčeho mnohem děsivějšího a temnějšího. Nemnoho bylo těch, co se nechtěli podřídit. Ti pak byli mučeni, pronásledování z místa na místo a loveni jako divá zvěř. Po dlouhých měsících se některým podařilo najít úkryt v Mlžných horách a vybudovat si zde v podzemních jeskyních nový domov. Ale nakonec i sem do nehostinných hor pronikli naši pronásledovatelé a všechny nás povraždili. Muže, ženy i děti. Nikoho nevynechali. S městem Greenwallem jsme dlouho skrytě obchodovali a měli jsme tam mnoho přátel, kteří nám tenkrát pomáhali a tajně nás zásobovali. Muselo tam být hodně potomků těch, které jsme znali dříve. Dobře jsme udělali. Zabití draperů bylo jedině správné. Měli sebou i jednoho vězně."

"Jen jednoho? Měli by být dva," skočil mu do řeči False. "Je na živu?"

"Ne, byl jen jeden. Má ale těžká zranění. Čekáme, že se k nám brzy připojí," odpověděl duch.

"Cože?" Vyskočil ze země False. "To se nesmí stát! Náš mistr jej dokáže určitě vyléčit. Kde je?"

Duchové vypluli ven z domu a ukázali směrem ke skále, kam předtím ukazoval Prevet.

"Nahoře je velká kamenná brána. Tou se dostaneš do jeskyní, které byly dlouho naším domovem. Tam najdeš svého přítele. Měl by sis ale pospíšit, už mu moc života nezbývá."

"A co moji přátelé? Dostanou se z toho?" Otočil se k duchům False.

"Jsou jen v bezvědomí," řekl duch.

False vběhnul do domu, sehnul se k Luciusovi, rozpřáhl se a vyťal mu jednu zleva i zprava.

"Kruci, co to děláš," ozval se nechápavě Lucius a chytil se za tvář. "Zbláznil ses, magore? Mám ti jednu….," ale větu nedokončil, protože, když konečně otevřel oči, uviděl vedle Falseho vznášet se dva duchy.

"Klid," řekl False, "nic nám neudělají. Chtěli s námi jen komunikovat a mysleli si, že patříme k draperům."

"Se zbláznili, ne? Copak vypadáme jako támhlety zdechliny? Slepouni průhlední," nadával Lucius.

"Kdybyste tak vypadali," promluvil k Falsemu duch, "byli byste dávno mrtví. Pověz mu to."

"Říká, že nás nezabili právě proto. Jen u tebe prý dlouho váhali," usmál se False. "Ne, dělám si srandu. Vstávej, musíme ostatní probrat. Mozek vám vypověděl službu a omdleli jste."

"Mě nic službu nevypovědělo. Někdo mě musel zezadu pořádně praštit. V hlavě mi hučí jak úlu," odsekl Lucius.

"Nikdo tě nepraštil. Měl bys tam přeci bouli. Oni komunikují jen telepaticky. Nemají těla a tedy ani hlasivky," rychle vysvětloval False, zatímco propleskával ostatní spolubojovníky a kteří se postupně vzpamatovávali.

Prevet, Fagoris i Vender se zprvu na Falseho dívali stejně nechápavě jako Lucius, ale nakonec se i oni zvedli ze země a vyšli před dům.

"Copak se dá věřit někomu, kdo je průhledný? Podívejte se na ně," brblal Lucius.

"Nech toho, Luciusi!" řekl False. "Musíme támhle nahoru. Oni nám neublíží. Řekli mi, že všechny nekromancery zabili. Měli sebou ale jednoho vězně a drapeři ho nejspíš mučili. Snad ještě žije. Třeba je to Strong. Musíme si pospíšit. Rychle za mnou," a rozeběhl se k velkému schodišti na protější straně.

"Kdyby mě tak nebolela hlava," klel po cestě nahoru Fagoris. "Myslím, že se mi snad rozskočí."

"Musíme tam všichni, když jsou všichni mrtví?" přidal se udýchaně Vender. "Co když tady počkáme?"

"Dobrá," rozhodl False, když doběhli k velké bráně, "uděláme to jinak. Půjde se mnou jen Lucius a ostatní tu počkají. Hej, kde najdeme toho vězně," křikl False dolů.

"Pojďte za mnou," ozvalo se vedle Falseho. Duch, se kterým před chvílí mluvil dole, se z ničeho nic objevil vedle Falseho.

"To mám u tebe, Strongu," zamrmlal pološeptem Lucius a všichni tři vstoupil do jeskyní.

I když nikde nebyla okna, byl v jeskyních až s podivem dostatek světla. V obrovských nádobách všude planuli ohně a osvětlovaly ponuré chodby a jeskyně kudy procházeli. Zjevně se drapeři činili a chtěli tu opravdu zůstat.

False nakonec musel smeknout před tím, co si obyvatelé Ravenbridge dokázali v jeskyních vybudovat. Byla tu obydlí, obchody, sklady i řemeslné dílny. Dnes byla sice většina staveb zničená a pokryta zakrslými popínavými rostlinami a mechem, ale i tak to bylo monumentální dílo - město ukryté v jeskyních.

Všude kudy procházeli, nacházeli rozbité nádoby, vykradené truhly, prázdné povalené regály a spousty a spousty starého harampádí. Mezi tím vším pak zrezivělé zbraně a lidské kosti. Všechno pokryto tlustou vrstvou prachu. Navíc tu na několika místech musel řádit i velký oheň, protože stěny budov byly zčernalé a dřevěné části ohořelé. Přes všechno, co se tehdy stalo, tady dnes zase bujel život. Podivné zkroucené keře a ostrými trny se rozlézaly po popraskaných dlaždicích a fosforeskující houby všech možných tvarů nabízely potravu podivným malým světélkujícím broukům. Dokonce narazili na tři studny plné čerstvé studené vody. Prostě dokonalý úkryt.

Duch je dovedl do jedné z menších postranních jeskyní, kde uviděli několik velkých klecí, používaných na medvědy a v jedné z nich…..

"To není Strong, to je Werten!" Vrhnul se do klece False.

Werten ležel nahý na studené zemi a skoro nedýchal. Kromě obou rukou měl tentokrát zlomené i obě nohy. Z jeho otevřených ran po celém těle pomalu vytékala krev a vsakovala se do hliněné podlahy.

"Wertene, prober se! Co se stalo? Jak to, že vás chytli? Kde je Strong? Byl s tebou?" Zasypával False Wertena otázkami. "Promiň, ale musím to vědět," řekl False a silně s ním zatřásl.

"……ne, už ne, prosím……," ozvalo se sotva šeptem. "……nechte mě být……"

"Wertene to jsem já, False. Už ti nikdo neublíží. Pamatuješ si na Stronga?"

"……byl silný……vydržel víc než já……"

"Odchází," ozval se duch. "Měli byste ho nechat být."

"Wertene! Strong! Kde je?" křičel a domáhal se odpovědi False.

"……mooooo…………" To byl poslední zvuk, co vyšel z Wertena. Ústa zůstala otevřená, jeho hlava se zvrátila doprava a jeho srdce se zastavilo.

pokračovat