Jediné, co ve věži našli, bylo polorozbořené schodiště vedoucí kamsi nahoru. Místy bylo pokryté ledem, a proto museli být velice obezřetní a vyhýbat se jeho zříceným částem.

"Už jsem nahoře," zakřičel False, který šel jako první. "Tomu nebudete věřit."

"Po dnešku věřím všemu," zabručel pro sebe Lucius a opatrně překročil další díru ve schodišti. "Raději řekni, že máš pro nás dobrou zprávu."

"Jak se to vezme, podívejte," dokončil větu False, když konečně všichni dorazili nahoru.

"Asi jsme opravdu v nějakém hradě. Tedy spíš v jeho vězení. Podívejte se na ty kostlivce támhle. Vypadá to ale, že tam byli pověšeni až po smrti. Možná jako odstrašující příklad nebo měli jen někoho zastrašit. Pojďme se rozdělit a porozhlédnout se tu."

"Já nikam nejdu. Alespoň ne dnes," zaprotestoval Lucius. "Ta rána na noze pálí jako čert a celý jsem mokrý. Co takhle rozdělat oheň a přenocovat tady. Od rána jsme na cestě. Kdoví, co nás čeká nahoře a trocha odpočinku by se nám šikla. Pokud tam jsou nekromanceři, budeme alespoň odpočatí. Stejně mají minimálně jednodenní náskok. Co vy na to?"

"Dobrá," řekl False, "pokud ostatní souhlasí, zůstaneme tady do rána. Rozdělejte oheň a já se jdu kolem porozhlédnout. Nechci, aby nás v noci někdo překvapil."

Zatímco se ostatní chystali na přenocování, False vyrazil na průzkum. Rána na ruce ho také sice pálila a škubalo mu v ní, ale nic nechtěl ponechat náhodě. Cílem této výpravy nebylo najít drapery, ale Stronga, Wertena a případně šperkaře Ungreda a boji s drapery se spíše vyhnout. Pokud se ale Strong s Wertenem zbláznili a vyrazili za nekromancery sami na vlastní pěst, museli mít k tomu sakra dobrý důvod. Zatím to tak vypadalo. Strong je na to bláznivý dost. No snad to neudělal.

Uplynulo asi něco málo přes půl hodiny a False se vrátil s dobrou zprávou, že jsou tady sami a do rána jim nic nejspíš nehrozí.

"Nad námi je několik pater táhnoucích se na sever. Tak osm až deset, když počítám tohle. Sám jsem prošel tři a nikde nic. Žádné známky života. Místnosti v patrech jsou prakticky prázdné. Nic, co by stálo za řeč. Jen rozbité stoly a lavice, sem tam nějaké to zrezivělé nářadí či hliněné nádoby na uskladnění potravin. Ovšem prázdné. Vypadá to, že tohle podzemí spíš sloužilo jako úniková cesta nebo úkryt, ale nakonec nebylo využité. Zítra projdeme zbytek a uvidíme, co nás čeká nahoře. Dohodli jste se, kdo bude držet první hlídku?"

"Vždyť jsi říkal, že nám nic nehrozí?" ozval se Fagoris.

"Ruku do ohně bych za to nedal," odpověděl False, "slyšeli jste přeci v lese vlky. Co když se jim podaří najít naše stopy a vyčmuchají nás. Proto se raději budeme střídat po dvou hodinách. Jděte klidně spát a já si vezmu první hlídku."

Noc ale byla klidná a nic nikde se nic nepohlo.

"Dobré ránko. Je čas vyrazit, Luciusi. Fagoris, Prevet a Vender už šli napřed."

"Jo, jo, já vás doženu. Vždyť jsem před chvílí šel spát. Ještě chvilku."

"Žádnou chvilku," řekl False a hodil mu za brnění dva kousky ledu. "Nesmíme už ztratit ani minutu. Copak ty se nebojíš o Stronga?"

"Ne. Vždycky se uměl sám o sebe postarat, tak proč by se mu mělo teď něco stát."

"Mluvíš nesmysly, protože jsi rozespalý. Co když potřebuje pomoc? Pro tebe bychom to přeci taky udělali."

"No jo, už se zvedám."

"False, Luciusi," přiběhl zpátky udýchaný Prevet, "nahoře jsme našli jeskyni. To budete čubrnět."  

A opravdu. Když vystoupali nahoru, ocitli se v nevelké jeskyni zasypané sněhem. Kromě starých rozbitých hliněných nádob a obřadních kanop v ní bylo i několik kamenných sarkofágů. Všechny ale nepoužité.

"To mě tedy podržte," řekl Lucius. "Kam jsme se to zase dostali? Že by to nakonec celé patřilo nějakému upírskému klanu, False?"

"Pochybuji. Který upír by chtěl dobrovolně přespávat v mrazivé jeskyni. Navíc ve studeném kamenném sarkofágu. To bych byl věčně nastydlý, stačí, že mám astma."

"A to má být všechno, Prevete?" zabručel nevrle Lucius.

"To ne," řekl Prevet, "ale štěstí bylo, že nás ten troll napadl. Pojďte za mnou."

"Jsi normální?" procedil skrz zuby Lucius.

"Tobě se to snad líbilo?"

"To ne. Brzy pochopíte. Našli jsme ještě něco."

"Našli jste snad Stronga? Nebo něco k jídlu?" Otravoval stále rozespalý Lucius.

"Taky vedle. Už tam budeme. Bacha, tady to klouže."

"Cítím čerstvý vzduch. Vy jste našli východ!"

"Bingo, Luciusi. Našli. A k tomu i malý bonus. Bacha na hlavu. Ta chodba není moc vysoká. Pojďte za mnou."

Lucius se předklonil a pomalu postupoval za Prevetem ven z jeskyně a za ním i False.

"Tamtadadááááá a tamhle je ten bonus," zahlaholil Prevet, když byli venku.

Lucius a False se zadívali směrem, kterým ukazoval Prevet a okamžitě pochopili, co tím měl Prevet na mysli. Pod sebou uviděli rozvaliny Ravenbridge.

"Tak to není dobré," řekl False.

"Proč?" Ozval se zklamaně Prevet. "Podívej, jaký kus cesty lesem jsme si ušetřili. A pokud se drapeři mohli někde schovat, tak jedině tady."

"My ale nehledáme drapery! Proti nim nemáme šanci. Na to je nás málo. Navíc mne Norak před Ravenbridge varoval. Když se mu budeme moci vyhnout, tak to máme udělat. Během Černých válek byl Ravenbridge prý domovem nevinných a bezbranných uprchlíků, kteří jej vybudovali svým potem a krví. I ten však nakonec jejich nepřátelé dobili, vyplenili a všechny v něm pozabíjeli. Pověsti říkají, že tam dodnes žijí jako duchové a mstí se každému, kdo vstoupí do jejich města. Nikdo se odtamtud nevrátil živý. Podle Noraka nemůže být naštvanějších bytostí na tomto světě."

"Ale my tam nikoho nevidíme. Vypadá to pusté a prázdné. Jsou to jen rozvaliny a nic víc. Možná to stojí za prozkoumání. Alespoň se ujistíme, jestli tudy drapeři prošli nebo ne. Co ty na to?"

"Nelíbí se mi to a jsem proti."

"Ale jdi, False. To nemyslíš vážně,“ přidal se Lucius. „Cože jsi mi to včera říkal o Strongovi? Co když potřebuje pomoc? Copak ty se nebojíš o Stronga? Ale pokud jsi to myslel vážně, tak není o čem diskutovat. Když jsme zvládli trolly, tak si s několika duchy taky poradíme."

"No právě a tohoto se bojím. Ví někdo z vás, jak zabít ducha, když nás napadne? Já tedy rozhodně ne. Ani jsem ho nikdy neviděl. Nevíme kolik jich tu je, jak jsou silní, ani co na ně platí. Oheň, mráz, zbraně nebo jsou nesmrtelní? A nevěděl to určitě ani Norak, protože jinak by nám to řekl. Jen nás před Ravenbridge varoval."

"Tak to hold riskneme. Navíc je den, a pokud vím, duchové straší po nocích. Buď jdeš s námi, nebo tu zůstaneš. My se tam ale podíváme. Je to na tobě."

"Dobrá, držme se ale pohromadě a neútočte na nikoho, dokud to nebude nezbytně nutné. Pokud tam budou někde poschovávaní drapeři, jsme v průšvihu a pokud duchové jsme ještě ve větším. Zbraně rozhodně ale nechte tady."

"Cože? Zbláznil ses, False? Jít tam neozbrojení? To je přeci sebevražda."

"Tvrdíte, že tam nikdo není. Nebo ne?"

"Nikoho nevidíme. Žádnou hlídku ani jakýkoliv pohyb," přidal se Vender.

"Pokud jsou tam drapeři poschovávaní, tak jsou vám zbraně proti takové přesile a jejich magii stejně k ničemu. Já se jen bojím, že pokud do Ravenbridge vstoupíme jako vojáci, znesvětíme památku mrtvých. Přeci jenom je to poslední místo odpočinku všech, co tu při jeho obraně padli. Byť nechtěným."

"Dobrá, dobrá, klid, nerozčiluj se. Tak to prostě riskneme bez nich."

Schovali své zbraně do sněhu nedaleko výlezu z jeskyně a začali opatrně sestupovat z kopce. Město se stále tvářilo jako neviňátko.

pokračovat