Zimy v Mlžných horách jsou vždycky kruté a zlé. Počasí se navíc mění tak rychle, že kdo na to není připraven, zabloudí ve vánici nebo umrzne. Jen silní v nich dokáží přežít a jen nejotrlejší dokonce žít. Prastarý zákon přírody. Znají ho všichni. Lišky, trpělivě očekávající okamžik, kdy vánice ustane a ony budou moci vyrazit na lov, popřípadě vyslídit mršiny zvířat, která vánici nepřežila, vlci, skrytí v peleších a větřící čerstvou potravu, kterou za ně zabije zima a vítr, plaší králíci a zajíci, zalezlí v norách, ostražití a vnímající každé křupnutí sněhu a každý nezvyklý pach, který by snad mohl znamenat nebezpečí. Znají ho i zasněžené Mlžné hory a Morwordský les, ale toho dne mlčely. 

Když False ráno vstal a vyšel před dům, čekalo jej nemilé překvapení. A nejen jej. Přes noc nasněžilo dalších alespoň třicet centimetrů nového sněhu a teplota klesla na nějakých mínus patnáct stupňů celsia. To tedy bude cesta, pomyslel si, a vydal za ostatními na náměstí.

Jejich skupina byla nakonec šestičlenná - False, který si k sobě vybral Luciuse, a po dvou bojovnících z obou spřátelených klanů. Rozloučili se s ostatními a vydali se na sever.

"Doufám, že to stihneme k lesu dřív, než se přiblíží ta sněhová bouře," obrátil se False na Luciuse a ukázal k západu, kde se obloha začala zlověstně zatahovat těžkými mraky.

"Taky doufám, ale bude to tak tak. Začíná se zvedat vítr."

Nebyli ale ani v půlce cesty a už nebylo vidět ani na krok. Vichr hvízdal, sténal, skučel a vířil ve vzduchu ledové krystalky.

"To nám ještě chybělo. Nevrátíme se raději? Už teď jsem zmrzlý na kost," utrousil mrzutě Lucius.

"Nééé," zakřičel hlasitě False, aby přehlušil vítr, "V lese snad tolik fučet nebude. Držte se jen u sebe a za chvíli tam jsme. Třeba to přejde."

A opravdu, za slabou hodinku bylo po všem. Nebe bylo zase modré a před nimi byl bíle oděný Morwordský les.

"Tamhle je to rituální obětiště," ukázal False k velkému skalnímu masívu na úbočí Mlžných hor.

"Vidím jen samé skály."

"Proto jsme to taky nemohli najít. No teď nás čeká ta horší část cesty. Mějte oči i uši na stopkách."

Nad zasněženým Morwordským lesem se v mrazivém vzduchu vznášel orel. Brázdil oblačné výšiny a svým ostrým zrakem sledoval les pod sebou a možná i šest vetřelců, kteří se objevili v jeho lovišti.

Všechny překvapila nečekaná krása zimního lesa. Všude bylo ticho a jen sníh křupal pod jejich nohama. Po třech mílích obtížné chůze se jako první ozval Lucius: "To přece není možné. Tolik lidí muselo za sebou zanechat nějakou stopu, nejsou to přeci duchové. Pochybuji, že měli sněžnice jako my. Navíc museli spěchat. Tak kde, kruci, jsou?"

"No jednak mají velký náskok a jednak je musel sníh zastihnout až někde po cestě. Musíme pořád dál."

Ale ani po dalších několika hodinách na nic zvláštního nenarazili. Ať se dívali kolem sebevíc, nikde po nich ani památka. Jen několik divočáků na jedné menší pasece rylo pod sněhem a snažilo se sehnat něco k snědku.

"Už toho mám opravdu plné zuby," ozval se zase Lucius, na kterého právě spadla další halda sněhu. "Měli bychom si trochu odpočinout. Co takhle rozdělat někde oheň?" Zakřičel na Falseho, který byl o hodný kus vpředu.

Jenže sotva to dořekl, ozvalo se nedaleko něj děsivé zamručení. V první chvíli ho napadlo, že to je medvěd, ale objevilo se úplně něco jiného a pěkně naštvaného. "Ježíši, co to je. Všichni rychle ke mně."

"To je ledový troll," křikl False, když přiběhl. „Zapomeňte na obyčejné zbraně. Ty ho moc nezraní, jen ty s ďábelskými kameny. Kdybychom měli oheň, ten na něj platí nejvíc. Rychle udělejte kruh. Musíme na něj střídavě útočit ze všech stran najednou. To je naše jediná šance."

Troll byl asi dva metry vysoký. Jeho srst byla špinavě bílá a jeho dlouhé šlachovité paže byly zakončené ostrými drápy. Jeho nikdy neutichající hlad a přirozené instinkty šelmy z něj dělaly dokonalý zabijácký stroj. Vztekle řval a chmatal kolem sebe. Tolika protivníky byl ale zjevně zaskočen.

"Bacha, vyhýbejte se jeho rukám a útočte jen zezadu nebo z boku," volal na ostatní False. "A udržujte pořád stejně velký kruh. Tím rozptýlíme jeho pozornost."

Narychlo vymyšlený plán asi zabral, protože troll se motal v kruhu a střídavě útočil na všechny bojovníky kolem sebe, místo toho, aby se zaměřil jen na jednoho. Brzy byl sníh kolem zabarvený do ruda. Troll byl čím dál tím víc zuřivější ale i vyčerpanější a hluboké rány na zádech a na boku, které se jim podařilo zasadit, mu silně krvácely. Ani bojovníkům ale nezbývalo příliš mnoho sil. Sníh a dlouhá cesta si vybraly svoji daň. Všichni cítili stejně, že je potřeba boj rychle vítězně ukončit.

Lucius právě zaútočil z boku, ale troll se ohnal svoji pravačkou a zasadil Luciusovi pořádnou ránu do prsou. Naštěstí to odnesl jen promáčknutý hrudní plát.

"Tak si pro mě pojď," křikl na trolla False a ten se k němu vztekle obrátil.

Kruan, mladý bojovník od mistra Akoby, ke kterému byl v tu chvíli zády, toho využil a rozhodl se mu zasadit rozhodující ránu. Vyskočil na plochý kámen a odrazil se k výskoku s mečem připraveným přetnout trollovi jeho naběhlou krční tepnu.

"To néééééééééééééééé," zařval False, ale bylo už příliš pozdě. Troll se nečekaně otočil kolem své osy a jeho ruce v letu sevřely mladého bojovníka v pase. Ozvalo se krátké zapraskání kostí a troll Kruana roztrhl na dva kusy.

False na nic nečekal. Zaťal zuby, přiskočil k němu ze zadu a přeťal mu obě Achillovy šlachy na chodidlech. Troll zaryčel bolestí a klesl na kolena.

"Teď nebo nikdy," a všichni se na něj vrhli společně.

Ostré meče během okamžiku oddělili hlavu od trupu. Bezvládné tělo trolla dopadlo těžce k zemi a teplá krev vytékající z jeho krku se okamžitě vsahovala do okolního sněhu.

"Být tu ještě jeden takový," ozval se Lucius, "tak jsme měli opravdu vážný problém."

"I tak jsme přišli zbytečně o jednoho člena," řekl False. "Musíme víc spolupracovat a nepoutat na sebe zbytečnou pozornost."

"Co teď? Budeme pokračovat?"

"Samozřejmě. Kruana pochováme a jdeme dál."

"To snad ne? Vždyť je všechno kolem zmrzlé?"

"Nenechám ho tu napospas divé zvěři. A navíc si to zaslouží. Dáme ho do támhleté prohlubně a zavalíme nějakým plochým kamenem. Tak se k němu nic nedostane. Pokud někdo chcete tu trollí kůži, tak si jí stáhněte, ještě než jeho tělo vychladne. Pokud ne, měli bychom začít přemýšlet, kde přenocujeme. Můžeme klidně cestovat i v noci, ale pokud se tu potulují trollové, bude možná lepší někde přenocovat. Myslím, že by tady měla být někde jeskyně. Protože trollové v nich žijí a moc se od nich nevzdalují. Jestli jí najdeme, bude to lepší než spát někde venku na sněhu. Do rána by z nás mohli být kusy ledu."

"Já jsem pro. Hlavně když tam bude sucho a teplo," řekl Lucius.

"No když si rozděláme oheň, tak bude," odpověděl False. "Cítím, že se zase blíží nějaká změna počasí. Zkusíme jít tedy zpátky v jeho stopách a snad ji brzy najdeme."

"Souhlas," přikývli ostatní. "Nějaká střecha nad hlavou je lepší než žádná. Stejně bude za chvíli tma. Zítra alespoň budeme odpočatí a ztrátu doženeme."

A opravdu netrvalo dlouho a stopy ve sněhu je dovedly k nevelkému skalnímu masívu. Vchod do jeskyně nebyl nijak maskovaný, spíš naopak. Sníh před ní byl udupaný a všude kolem se povalovaly lebky a kosti malých i větších zvířat a zbytky čehosi, co se dalo už jen těžko identifikovat.

"Tak jsme tady," řekl False. "Vypadá to, že tady troll žil buď pěkně dlouho, nebo jich je tu víc. Kdoví. Tak co, jdeme dovnitř?"

"Zvládli jsme jednoho, zvládneme i druhého. Já jsem pro," ozval se Lucius.

"No vracet se už nebudeme. Za chvíli je noc a za ten risk to stojí," souhlasili ostatní.

"Dobrá. Tak jdeme," False vytáhl zbraň a vstoupil jako první do jeskyně.

Kdesi hluboko v Morwordském lese se ozvalo táhlé vlčí zavytí.

pokračovat